Z tiskových konferencí

Historický dynastický konflikt mezi královnami Alžbětou I. a Marií Stuartovnou, který ve druhé polovině 16. století otřásl Anglií a ovlivnil chod dějin, se stal námětem pro mnoho dramatických zpracování. Nejznámějším zůstává Schillerovo drama Marie Stuartovna, nicméně je ještě jedna hra, která je na divadelních scénách celého světa snad i populárnější. Jejím autorem je historik, dramatik a scénárista Robert Bolt (1924-1995) a nazval ji Vivat! Vivat Regina! (v českém překladu Ať žije královna!)

V Divadle pod Palmovkou tuto hru inscenačně připravil režisér Petr Kracik, neskrývající radost, že se vše konečně podařilo: „Jsem opravdu moc rád, že jsme se dočkali realizace této hry, která u nás na rozdíl od jiných zemí nepatří k těm známým. Jak víte, chystal jsem uvedení „Královen“ před několika lety v Divadle na Vinohradech, ale jaksi to nedopadlo. (Ale Dagmar Havlovou jsme pozvali aspoň k nám na premiéru.) Tento titul bude v Divadle pod Palmovkou patřit mezi naše „velké“, tedy provozně náročnější tituly - snad si alespoň občas něco takového můžeme dovolit. Chtěl bych připomenout, že tradice tématu zabývajícího střetem dvou anglických královen Alžběty a Marie je na naší libeňské scéně dosti bohatá, hrála se zde Glowackého verze, samozřejmě Schiller, vždy se silnou diváckou odezvou.“

Dramaturg inscenace Ladislav Stýblo k tomu dodal: „Robert Bolt je velmi oblíbený dramatik u diváků na celém světě a tato hra, která byla poprvé uvedena v roce 1970, se uvádí s velkým úspěchem snad i proto, že Bolt byl mj. vystudovaný historik. Hra Ať žije královna! je zajímavá hlavně tím, že vychází z autentických materiálů, jako jsou úryvky ze skutečné korespondence mezi oběma královnami, citace historických dokumentů, využívá i dalších dobových reálií. Trošku mi to připomíná hry Toma Stopparda, který podobně si rád pohrává s reálnými historickými detaily zvoleného tématu. Vedle této linie historické pečlivosti jde o dramatický počin v dobrém smyslu slova hravý. Autor skrze téma také vede nenápadný dialog s 20. stoletím. Epický půdorys hry si na jedné straně podává ruku se Shakespearovými dramaty, ovšem text má blízko i k žánru anglické konverzační komedie.“

„V této souvislosti bych ještě rád doplnil skutečnost, která pro mě jako režiséra byla nejzajímavější,“ šibalsky se usmívá Petr Kracik. „V Boltově hře se obě dámy na jevišti nesetkají, stejně jako tomu bylo i v historii. Mohl jsem si tak dovolit ten luxus zkoušet pěkně s každou královnou zvlášť, bez ohledu na společné časové možnosti Jitky Čvančarové a Zuzany Slavíkové. To se mi moc líbilo. Bolt koneckonců s každou postavou pracuje také zcela odlišně. Part Alžběty hrne před sebou kila textu a faktů a debat, čímž má blíže k tomu Shakespearovi, naopak Marie je hlavně za tu krásnou... Ale před diváky budou defilovat dvě panovnice, kontroverzní ve svých krocích a myšlenkách.“

Hra Ať žije královna! bude uvedena ve zcela novém překladu paní Kateřiny Hilské a inscenační tým je téměř stejný jako u předchozí Gazdiny roby. Text musel projít poměrně razantní úpravou, i to si mj. vzal na starost Petr Kracik: „Pro zasvěcené, ta hra má 140 stran, takže prvotní věc rozhodně byla dostat vše do přijatelného časového limitu a veškeré dějové zákruty divákům zpřehlednit. Někdy dramatik Bolt přece jen zaostává za panem profesorem historie Boltem. Například jsme z tohoto důvodu vyházeli některé pasáže, které byly jenom o historických faktech. Jinak vše ostatní jsem více méně respektoval, především půdorys hry založený na skutečnosti, že na jevišti jedna královna střídá druhou, což vytváří určité kontrasty nebo dokonce paradoxy.“

Není bez zajímavosti, že Jitka Čvančarová hraje postavu Marie Stuartovny již více než rok na scéně Městského divadla Brno. Nebude se to plést dohromady? „Schiller a Bolt? Neplete se mi to ani trochu, protože jde o dvě zcela rozdílné hry, i když postava Marie Staurtovny je stejná. Bolt se zaobírá širším kontextem, skutečnými historickými souvislostmi, kdežto romantika Schillera zajímá jen ten časový výsek před popravou Marie. Bezesné noci, že se mi Schiller a Bolt prolnou, jsem neměla, naopak musím říct, že mě právě proto zkoušení této hry velmi bavilo,“ říká usměvavá Jitka Čvančarová.

Marie Stuartovna, jak známo, střídala své milence jednoho za druhém, kdežto Alžběta v tomto smyslu vedla asketický život. Snad i proto se debata na tiskové konferenci stočila k nadsázce a přemítání, jestli Alžběta byla, nebo nebyla panna. Že ANO si myslí obě hlavní protagonistky hry. NE si myslí režisér Petr Kracik, který po významném „hm“ rozvíjí myšlenku, že ochutnala, ale pak si to zakázala. „Ale to přece nejde,“ směje se Zuzana Slavíková.

„Tak to vidíte,“ odvádí řeč jinam Ladislav Stýblo, „přípravy hry stojí na jedné věci – že o tom vlastně nic nevíme a už se to asi nedozvíme ani nestihneme dozvědět. Na dohadech mimochodem stojí i Schillerovo drama. Anglie za vlády Tudorovců je bílé místo v historii i přes řadu dochovaných dokumentů. Jenže mnohé, například soudní protokoly, se třeba záhadně ztratily... Faktem ale je, že osudy obou královen určily dějiny Anglie na staletí dopředu. V nadčasové lince hry nám autor také předkládá témata věčných politických absurdit, „kola dějin“, štěstěny, která si sedne jen na někoho... Ne nic, co bychom snad neznali i dnes.“

Poslední zamyšlení patří opět Petru Kracikovi: „Námět konfliktu Alžběty I. a Marie Stuartovny neustále běží zájmem filmařů i divadelníků. Snad proto, že svět dvou koncepcí existuje stále, ne-li v dalších a dalších podobách. Ale to naše inscenace zas až tolik neřeší. Spíše to, co to znamená narodit se – a být velký, mocný. Jaké to je narodit se královnou a být jí a dokončit svůj úděl. Tomuto tématu se Bolt věnuje samozřejmě jen do okamžiku, kdy je jasné, že dvě mocné panovnice nemohou stát vedle sebe. Na pozadí krvavých dějin tudorovské Anglie a Skotska pak hledá až nečekané, hlavně politické souvislosti s dneškem. O popravy a krev už sice nejde, ale způsoby a účelovost se nemění. To je ta nejdůležitější zpráva – o podnětech, příčinách a nakonec způsobech „deinstalace“ v politice. Ty dvě dámy házejí rukavici i současné vzdělané a relativně kultivované společnosti.“