Počet komentářů: 0
Nový komentář

Za oponou

Hledání identity skrze sex
[vydáno: 21.1.2010]
Kromě Irska se hra Christiana O´Reillyho nazvaná Is This About Sex? (v překladu Bavíme se o sexu?) zatím jinde nehrála. Městské divadlo Kladno uvede tuto hru jako první na kontinentální Evropě. Není o sexu, není „cool“, jak se na první pohled může jevit. Rozkrývá složité vztahy pětice postav...

Na počátku byla jen myšlenka, představa bizarní situace. Co by se stalo, kdyby nějaký muž vešel do obchodu s dámským prádlem a požádal, zda by si nemohl zkusit podprsenku. „Tato bezděčná bláznivá myšlenka zažehla jiskřičku nápadu napsat hru zabývající se posuny, nebo dokonce záměnami identit mezi mužem a ženou jak ve veřejném životě, tak v ložnici. Sex tím vším prochází, slouží tu jako katalyzátor otázky, jaká je moje role v moderním světě vztahů...,“ říká vzácný host tiskové konference Christian O´Reilly.

Christian O´Reilly (vpravo) s překladatelem
Christian O´Reilly (vpravo) s překladatelem


„Skrze sex se tu hovoří o něčem jiném,“ vysvětluje režisér Petr Svojtka: „Tím mě právě tato hra oslovila. Jak originálně rozkrývá témata nám velmi blízká. Je bizarní i vtipná zároveň. V neposlední řadě je zajímavá i tím, že se neodehrává v tíživých prostředích venkova, jak je u irských her obvyklé. Téma je zde jen zdánlivě frivolní. Sex slouží pouze jako prostředek k rozehrání tématu hledání identity, mistrovsky zkoumá všechny ty „vztahový věci“ mezi mužem a ženou a rozehrává takový propletenec vztahů, který svým rozplétáním připomene i detektivku. Kdybych ale měl definovat žánr, užil bych označení smutná komedie...“

Autor naznačuje i další východiska své hry: „Nejdůležitějším tématem je řekněme téma mužů v krizi. V postavě Daniela jsem si představoval muže, který tolik dal do svého vztahu, že mu už nezbylo nic, co by dal sám sobě. Ztratil tak svou identitu, zmizel. Myslí si, že chyba je v něm, když se o něj jeho žena sexuálně přestala zajímat. Jenže ve skutečnosti je to jinak. V Paulovi jsem chtěl ztvárnit postavu macha, který si myslí, že expertem v oblasti sexu, a najednou zjistí, že tomu tak není. Jeho tragédie spočívá v tom, že je příliš hrdý, než aby si to přiznal. A jeho ignorantství ho dokonce přivádí k poměru s jinou ženou. Myslí si, že ví, jak ideálně uspokojit ženu. Ale neví. Musí se naučit hodně o velkorysosti, o schopnosti dávat, Daniel se naopak potřebuje naučit být zdravě sobecký. To byly myšlenky, které mě zajímaly. Zároveň je to vlastně i hra o ženách v krizi... Ani ony často nedokáží být přirozené, často v kontrastu se sobectvím partnera. Drobné překážky, které z toho vznikají, najednou mohou vyústit v tragédii. Sex jistě je choulostivé téma, ale vážné také. Naštěstí i o závažných tématech se dá psát s humorem. Nechci šokovat, jen poukázat na problémy, které lidé mívají.“

Hra však není autobiografická. „Jen se zabývá muži, kteří zápasí s otázkou, kým jsou, co chtějí, kým si myslí, že by měli být. S těmito otázkami se mohou sebeidentifikovat zcela jistě i já. Skrze postavy zkoumám vlastně i sám sebe. Taky nevím, co je nejlepší, jak bych řešil potenciální bizarní situace, taky pochybuji, jestli nejsem pro svou ženu moc černobílý, a tudíž jako jedna z postav nezajímavý. Tohle si samozřejmě uvědomuji, dívám-li se na obsah hry již z odstupu. V každém případě sám si mohu posloužit jako námět pro dramatický text,“ směje se Christian O´Reilly.

„Hry s podobnou tematikou překládám velmi ráda,“ říká Jitka Sloupová, a hned raději se smíchem rychle dodává: „...hry pojednávající o mezilidských vztazích. Pro mě ta hra šokující není, záleží na tom, jak si co kdo připouští. I přes sexualitu a otevřenost vypovídá o naší době, kdy o sobě pochybujeme čím dám víc. Otevřeně hledá odpovědi skrze bizarní situace, které ale nejsou ani vulgární ani lascivní.“

O´Reillyho hru Is This About Sex? poprvé uvedla společnost Rough Magic Theatre, která patří v Irsku mezi nejlepší. Inscenace byla pak uváděna i na festivalu v Edinburghu a představila se i na divadelním festivalu v Dublinu, kde získala cenu Guild Award za nejlepší irskou hru za rok 2007.
„Divákům v Irsku připadal můj příběh legrační a dojemný zároveň,“ říká O´Reilly. „Kritiky byly ovšem smíšené. Některým recenzentům se to „velmi nelíbilo“, jiným se to zase „velmi líbilo“. Ostatně, když si mě zadáte do Googlu, jistě najdete tyto kritiky k přečtení. Budu zvědavý, jak zareaguje osvícená kritika v České republice. Těším se na názory.“ (Na slovo „osvícená“ vypukl mezi přítomnými novináři smích.)

Přinejmenším nezvyklá otevřenost hry vyžaduje od herců jistou dávky odvahy. „Pro mě osobně to není zcela běžný úkol a kdybych si neopakovala slova režiséra, že mám hrát „za postavu“, byl by to pro mě asi problém,“ přiznává Lenka Zbranková. Zato Lukáš Homola se zdá být naprosto v pohodě: „Doba je tak uvolněná, že to neřeším. Dokonce jsem si schválně šel zažít tu úvodní situaci v obchodě, kde jsem si zkoušel ty dámské věci. Všichni kolem byli v klidu. Kromě mě! Jinak stylizovat se do ženy by neměl být pro herce problém.“

Christian O´Reilly se po slovech Lukáše Homoly zarazil a uznale pronesl: „Tak já to nakonec nezkusil. Prostě jsem se té situace zalekl. Myšlenka je jedna věc, ale fyzicky bych to asi nebyl schopen udělat.“

Situace v obchodě je však pro hru a její myšlenky pouhou expozicí, jíž se nenechejte zmást. Hra předloží divákům otevřený popis jiných problémů. Petr Svojtka na závěr řekl: „Když jsem pracoval jako umělecký šéf v kladenském divadle, vždy jsem se snažil být otevřený i vůči konzervativnějším skupinám diváků. V Kladně je logicky zcela jiná divácká obec než v centrech divadelního dění, o tom není pochyb. Zároveň jsem vždy usiloval o to, aby i zde lidé byli ochotni přijímat nové hry, témata, formy, názory. Aby nežili v předsudcích, že co je nové, je nutně špatné. Já doufám, že inscenaci Bavíme se o sexu? může přijmout každý otevřený divák. A odnese si to, že každá postav dospěje k nějakému tomu svému poznání. Jestli to pro ni znamená štěstí, nebo jestli se z toho efektivně poučí, je už spíš námět na další hru... Svět se stále mění, komplikuje. Člověk tak při řešení svých problémů a traumat může docházet k daleko překvapivějším, absurdnějším a šílenějším závěrům než kdykoliv před tím.“



Komentáře k tématu článkuPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.