Z tiskových konferencí

Hledání opravdovosti v Řeznické
vydáno: 23.3.2015
Skutečně to může působit, že Divadlo v Řeznické se poslední dobou specializuje na uvádění her o významných světových malířích. Po strhujícím dramatu Červená, které nabídlo pohled na abstraktního expresionistu Marka Rothka (ztvárnil ho Miroslav Etzler), bude v Řeznické uvedena hra, jejíž téma se tentokrát dotýká amerického Paula Jacksona Pollocka (1912 – 1956), jehož dílo se také vyznačovalo abstraktním expresionismem. „Je to jenom náhoda, že se nám v repertoáru sešly dvě hry o malířích,“ říká ředitelka Divadla v Řeznické Yvetta Srbová. I tak do jisté míry tato komorní scéna přispívá k edukaci a posilování našich (chabých) znalostí v oboru výtvarného umění.

Vilma Cibulková (foto: Michal Novák)
Vilma Cibulková (foto: Michal Novák)


Ve hře Kalifornská mlha malíř P. J. Pollock není přímo figurou hry, ale jakoby byl všemu neustále přítomen. Jejími postavami jsou zemitá barmanka Maude a suchoprdský expert na výtvarné umění Lionel. Hru napsal Stephen Sachs, jeden z neuznávanějších současných amerických dramatiků, který je zároveň spoluzakladatelem progresivního Fountain Theatre v Los Angeles. Tato hra (v originále Bakersfield Mist) dostala v roce 2012 cenu za nejlepší hru i inscenaci roku. Stala se posléze hitem i v Londýně. Divadlo v Řeznické je prvním divadlem kontinentální Evropy, které ji uvede. S Vilmou Cibulkovou a Luborem Šplíchalem v hlavních a jediných rolích, přičemž Vilma Cibulková je zároveň i režisérkou inscenace.

Divadlo v Řeznické objevuje pro českého diváka vlastně i autora. Jeho hru představila Yvetta Srbová takto: „Je konfrontací dvou protichůdných světů, s velkou ironií a nadsázkou odhaluje předstíranou odbornost a faleš celého systému obchodu s uměním. Inscenace se odehrává v jenom uzavřeném prostoru, jakémsi karavanu, v němž proběhne ten střet a kde si dvě postavy prožijí svůj příběh. Myslím si, že tato intimní hra s jasně vymezeným tématem se nedá zahrát bez toho, aniž by se aktéři s ním plně neztotožnili. Ten text vybízí ke kolektivní práci.“

Lubor Šplíchal (foto: Michal Novák)
Lubor Šplíchal (foto: Michal Novák)


S tím souvisí i obsazení Lubora Šplíchala, který se dlouhá léta pohybuje ve stylově jiných vodách divadelní práce (ale kdysi hrál i Cyrana). „Hledali jsme novou tvář, potřebovali jsme nejen interpreta, ale i kreativního člověka,“ vysvětluje volbu Yveta Srbová.
„V lednu mi holky volaly, nadchlo mě to, stejně jako text. S Vilmou Cibulkovou jsem chtěl spolupracovat už dlouho,“ usmívá se Lubor Šplíchal, kterého divadelní příznivci znají především jako principála Divadla Aqualung. „Rozhodoval jsem se pouhý jediný den. I má žena, která je dramaturgyní, mi říkala, že je občas dobré přestoupit hranice stylu našeho divadla.“

„Bylo by však chybou vnímat Sachsovu hru jako spor,“ upozorňuje Vilma Cibulková. „Ukazuje jen dva světy reprezentované dvěma zcela rozdílnými lidmi, kteří se v malém prostoru musí porovnat, jestli nenajdou i nějaký průsečík... Hra je konfrontací dvou přístupů k životu, je o vzájemném odhalování se, je diskursem o umění, respektive o tom, co vlastně považujeme za umění, a k tomu se samozřejmě přidá diskuse o životě.“

tiskové setkání proběhlo v dekoraci k připravované inscenaci (foto: Michal Novák)
tiskové setkání proběhlo v dekoraci k připravované inscenaci (foto: Michal Novák)


V Kalifornské mlze se hraje také o odvaze a síle umět vstát a žít. Vzájemný bouřlivý (i komický) „souboj“ je rovněž ukázkou toho, jak se nepoddat nepřízním osudu a nenechat se ničím ani spoutat ani převálcovat. Přes zdánlivou lehkost a využití komediálních situací, které jen mohou nastat, potkají-li se dva úplně rozdílní lidé, se hra Stephena Sachse přímo dotýká světa umění, posvítí si také na pseudomilovníky umění a nakonec se přes postavu Maude dostane k hledání smyslu života. „Text hry neuvěřitelně košatí, narůstá do velkého stromu,“ přirovnala Yvetta Srbová.

„Je to krásná hra o hledání opravdovosti anebo o schopnosti vidět. Každý může v každém výtvarném díle vidět něco trochu jiného, s touto divadelní hrou to bude podobné,“ říká Vilma Cibulková. „Text také nabídne ten úhel pohledu, když něco uvidíme prostřednictvím někoho druhého,“ doplnil Lubor Šplíchal.

„Hra předpokládá diváka – partnera, který naslouchá,“ myslí si Vilma Cibulková. „Už svou stavbou je velmi náročná, během duelu se totiž neustále mění prizmata. Je to neustálý boj o pravdu. My tu přestřelku musíme navíc herecky podat tak, aby to s každým okamžikem bylo sdělné a srozumitelné pro diváky.“
„Potřebujeme diváka, který tomu půjde trochu naproti,“ dodal Lubor Šplíchal.

-mys-