Z tiskových konferencí

Krásné vražedkyně v Městském divadle Brno
vydáno: 17.3.2011
Na jeviště Hudební scény brněnského Městského divadla vstoupí krásné vražedkyně. Muzikálovým příznivcům tato indicie jistě postačí, aby identifikovali jeden z nejznámějších světových muzikálů – Chicago. Není bez zajímavosti, že toto velmi originální dílo ze 70. let minulého století scénáristů Freda Ebba a Boba Fosseho s jazzem ovlivněnou hudbou Johna Kandera se u nás – kdoví jakým zázrakem – objevilo pouhé tři roky po světové premiéře, tedy v roce 1978, a stalo se tak v Divadle bratří Mrštíků, předchůdci dnešního MdB.

Příběh, který se odehrává v Chicagu ve dvacátých letech, se zakládá na skutečné historce. Hlavní postavy skutečně existovaly, dvě ženy, které ač prokazatelně zločiny spáchaly, za něj potom silou mediálního tlaku nebyly odsouzeny. Z nicek se staly celebrity. Téma proniklo do němého i hraného filmu, později vznikl i tento muzikál, jenž začal sbírat úspěchy ale až po svém návratu na Broadway v roce 1996 v mírně přepracované verzi.

Stanislav Moša
Stanislav Moša


Nové české nastudování připravuje režisér Stanislav Moša. Příběh dvou sexy vražedkyň, kterým společenská atmosféra, v níž dominuje touha po senzaci, umožní splnit si svůj sen a stanou se miláčky kabaretního publika (i když jsou to dvě kopyta, která nic pořádně neumějí), je v mnoha ohledech satirickým šťouchancem do korupčního prostředí, varuje před silou médií a falešnou morálkou. Nevíme, jestli představitelky hlavních rolí byly vybírány skutečně podle sex-appealu, zdá se však, že ano. Roxie Hartovou totiž alternují Radka Coufalová a Ivana Skálová, Velmu Kellyovou si zahrají Svetlana Slováková nebo Ivana Vaňková. Jako advokáta Billyho Flynna uvidíte Petra Gazdíka nebo Dušana Vitázka.

Ivana Skálová
Ivana Skálová


Radka Coufalová
Radka Coufalová


Stanislav Moša muzikál Chicago charakterizuje jako pěvecký a taneční. Sedmnáctičlenný orchestr s dirigentem bude tentokrát umístěn přímo před zraky diváků na scéně. „Scénu třemi patry tvoří jednotlivé kóje kriminálu a kromě vězenkyň jsme do nich vmíchali i instrumentalisty,“ přibližuje netradiční řešení Stanislav Moša. „Nastudování Chicaga jsme si nevybrali jenom proto, že jde o slavný a populární muzikál. Významnou roli hrál fakt, že jeho téma je bez nadsázky aktuální. Reaguje přesně na to, co se děje kolem nás skrze média, kdy pomalu nevíme, co je pravda a co účelová mystifikace. Není naším cílem na média, která do značné míry utvářejí obraz naší společnosti, útočit, maximálně si o tom můžeme myslet svoje. Možná budete stejně jako my překvapeni, jak město Chicago dvacátých let minulého století není zas až tak daleko od stavu, v němž se nachází Česká republika roku 2011. Každý si myslí na svůj prospěch, rozmohla se korupce, prostřednictvím médií jsme manipulováni. Takové prostředí nahrává tomu, že i vražedkyně se mohou stát celebritami. Od muzikálu Chicago však nečekejme tvrdý politický direkt, je to hlavně velmi zdařilá sonda do života lidí v takové společnosti, a to skrz kabaret a klaunérii. Hodně se také dozvíme o lidech, kteří ničím nevynikají. Musím říct, že právě to nás velmi bavilo. Postava Roxie Hartové je jedna z nejnáročnějších muzikálových rolí vůbec a ta legrace na zkouškách spočívá v tom, že ji musí hrát ty nejlepší herečky, ale musí ji zahrát jako postavu, která toho moc neumí. V souvislosti s tématem se dá dodat jediné – na legraci postupně zapomenete.“

„Podobnost s realitou je až zarážející,“ navazuje dramaturgyně inscenace Klára Latzková. „Mezi archivními články chicagských novin a obsahem libreta je dost velká shoda. Horší je zjištění, že téma je stále živé a není pro potřebu muzikálu vyumělkované. Podobně jako muzikál Cabaret týchž autorů, je i Chicago postavené na reálných základech. V každém případě setkali jsme se s tématem, které nás vybízí k novému uchopení.“

„Naše verze možná bude zvláštní určitou komediální vykloubeností. Byť hrajeme o gauneřině, nečekejte satirickou prošpikovanost jako v Ptákovinách podle Aristofana. Jakákoliv přidaná vnější aktualizace by byla „hodně špatně“ a znamenalo by to jít i proti dobové jazzové hudbě. Zcela stačí základní myšlenkové principy hry: z nuly se stane celebrita, lež je vnímána jako pravda. Přečteme-li si současné noviny, je jasné, že opravdu nemusíme nic aktualizovat. Forma muzikálu zde záměrně stojí nad sdělením, které není až tak složité. Formu dokonce sami autoři předepisují, má to být vaudeville, více cirkus či kabaret než cokoli jiného. Všimněte si, že i přesto toto dílo má emocionálně drtivý účinek,“ říká Stanislav Moša.

Petr Gazdík
Petr Gazdík


Rovněž jazzové ladění muzikálu má své důvody, jak vysvětluje Petr Gazdík: „V muzikálu Chicago jazzově laděná hudba vytváří styl, odráží životní postoj doby. Jazz může být vnímaný jako ten hřích, kterému podléháte. Je to hudba, která v sobě má zvláštní druh životní vitality, při níž nás napadají ty nejrozpustilejší věci...“
...Následovala debata, zdali rozpustilé myšlenky budou pak také přepadat diváky. Jedním z principů muzikálu Chicago je totiž sex-appeal, takže by se vše mohlo hříšně propojit...

Pro pražské diváky zní zajímavě zpráva, kterou představil Stanislav Moša. Ve stejné koncepci, tzn. režijní či výtvarné, akorát v menším prostoru a s jinými herci, se muzikál Chicago bude hrát také v Divadle pod Palmovkou. Premiéra se předpokládá na konci tohoto roku. Spolupráce obou divadel vyústila ve společnou žádost o poskytnutí licence na uvádění, oba subjekty se společně podílely i na nákladech. „V Divadle pod Palmovkou to bude spíše „bonsajová“ verze a asi více činoherní, zato umožní představit Chicago na zájezdech. S dekorací, kterou připravujeme na Hudební scéně, je hostování jinde nemožné,“ vysvětluje Stanislav Moša. Chicago se tak zařadí mezi tituly, které z technických důvodů musí zůstat „doma“. Podobně jako například muzikál Bídníci nebo poslední superhit Mary Poppins.

-mys-