Z tiskových konferencí

Jako poslední premiéru této sezony Divadlo v Dlouhé připravuje Tři mušketýry, inscenaci pro celou rodinu. Velký divadelní epos v režii Hany Burešové má podtitul All you need is love, který napovídá, že přijdou nejen čtyři hrdinové s kordy, ale také čtyři Brouci.

Původně inscenace Tři mušketýři vznikla pro Městské divadlo Brno (premiéra se odehrála v září 2008), ale už tehdy Hana Burešová přemýšlela, jak ji dostat do Prahy. Hostování se ukázalo z prostorových důvodů jako nereálné. Když bylo jasné, že v prosinci 2011 brněnské Mušketýry čeká derniéra, rozhodla se režisérka vytvořit nové nastudování i ve svém domovském divadle, s herci Divadla v Dlouhé. Z brněnské inscenace zůstala mírně upravená a o kousek zkrácená dramatizace, některé kostýmy...a scéna se musela zmenšit. „Bude to jiná inscenace v zázemí, s menším počtem herců, které zato čeká více převlékání než v Brně,“ podotkla režisérka Hana Burešová.

Hru rámuje prostředí pavlačového domu na Smíchově z doby normalizace. Právě tady se Hana Burešová poprvé začetla do románu Alexandra Dumase a společně s kamarádkami si začaly na romantické hrdiny hrát. „Je to vlastně pohled dítěte, které žije v šedivém domě, bez vlastního záchodu, koupelny, všude plno špíny, ale má kamarádky, které jsou ochotné si s ním hrát a to jim dohromady pomáhá přežít nudu všedního dne.“

režisérka Hana Burešová a dramaturg Štěpán Otčenášek

Samotné postavy mušketýrů se blíží původním charakterům z knihy: „Když si vezmete, kolik je dneska dramatizací, ať už divadelních či filmových, a čím jsou novější, tím více se vzdalují původnímu románu. To nás trápilo, a proto jsme se rozhodli více se držet předlohy,“ popisuje Hana Burešová. „Raději příběh zhustíme, než abychom mu přidávali motivy, které v původní předloze nenajdete.“

Inscenace Tří mušketýrů se trochu vymyká obvyklejším dramaturgickým cílům Divadla v Dlouhé. Místo objevování se tak v Dlouhé setkáme s romantickou klasikou. „Tři mušketýři jsou opravdu krásnou předlohou, navíc chtěli jsme uvést titul, který by byl pro celý soubor, zároveň aby na něj mohly přijít rodiny s dětmi a aby byl trochu komediální. Jemný humor, nadsázka a nakažlivý optimismus Tří mušketýrů splňoval přesně to, co jsme hledali,“ pochvaluje si dramaturg Štěpán Otčenášek. „Vedle toho tento příběh o rytířskosti a šlechetnosti je aktuální vždy,“ dodal.

Dramatizace Hany Burešové a Štěpána Otčenáška čítá na 90 stran. Počítejte proto s tím, že představení bude poněkud delší... „Složitější to bezpochyby je. Jako byste zkoušeli dvě inscenace. Naši herci ale pochopili, že musí být hodnější, než kdy jindy,“ chválí Hana Burešová.

V inscenaci hraje celý soubor i několik hostů, mezi nimi například Marek Němec nebo Tomáš Borůvka, a k tomu dvanáct dětí, i když najednou se jich na scéně objeví "pouze" osm. Kromě šesti hlavních představitelů se všichni ostatní postupně převtělí hned do několika různých postav. Rekord v tomto ohledu drží Jan Meduna se šesti figurami. „V zákulisí bude rušno. To mě baví, dělat rozpisy! (smích) Herci se musí převlékat z jedné role do druhé a pak zase zpátky. Vymýšlím, jak to logisticky uspořádat, aby se herci nesráželi a každý se v pravý čas dostal do maskérny. A nejen to: Oříškem bylo, jak vůbec rozepsat role, aby se herec na jevišti nepotkal sám se sebou...“
Štěpán Otčenášek k tomu poznamenal: „Bude to vlastně podobný mumraj, jako když jsme dělali Obrazy z Francouzské revoluce.“

Hudbu k inscenaci tvoří osobní výběr Hany Burešové z písní legendární kapely The Beatles. „V první řadě je to hudba té doby, pak také mého srdce, tedy aspoň toho mladého tehdy. Zároveň je tu takové slunečno, optimistický duch, který mám s mušketýry spojený. Navíc můžeme vidět i fyzickou souvislost mezi čtyřmi mušketýři a čtyřmi brouky: Portos – Ringo Starr, Aramis – George Harrison, Athos, rebel – John Lennon a k tomu D’Artagnan, mladíček – Paul McCartney.“ Hudba se prolíná celým představením a atmosférou skoro připomíná muzikál, i když se v něm vůbec nezpívá ani nehraje na žádný hudební nástroj.

Bude se však šermovat. Nevíme, nakolik je možné prásknout, že herci Divadla v Dlouhé, z nichž mnozí jsou vystudovaní loutkoherci z „alterny“, se překvapivě s touto činností na jevišti dosud nesetkali. Jsou ovšem ozbrojeni přirozenou šikovností a touto radou mistra šermu Josefa Juráska: „Všemu, co se na jevišti hýbe, se doporučuju vyhnout“. Takže obavy mít netřeba.

Celý tým, který na inscenaci pracuje, absolvoval i tradiční studijní (tematickou) cestu. Nikoli tentokrát do Francie, ale na pražský Smíchov, do Holečkovy ulice, ...kde to vlastně celé začalo. Režisérka sama mluví o Třech mušketýrech jako o něčem, co nosí v hlavě snad čtyřicet let. Její motto by se dalo shrnout do věty: „Chtěla jsem to dělat jako já, D’Artagnan“. Jak se jí podařilo ideu promítnout na jeviště, se diváci budou moci poprvé přesvědčit na premiéře 21. dubna.

Jedna z prvních repríz se pak odehraje 11. května a slavnostně zahájí tradiční jarní festival DÍTĚ V DLOUHÉ. Letos přijede do Prahy například Divadlo Šumperk s Pipi Dlouhou punčochou, Divadlo Lampion z Kladna s pohádkou O Nosáčovi, Divadlo Radost s Limonádovým Joem, olomoucká Tramtarie s Pohádkami o mašinkách nebo mostecké Divadlo Rozmanitostí s jevištní adaptací slavného filmu Ať žijí duchové. Vůbec všechny tituly letošního ročníku festivalu Dítě v Dlouhé spojuje to, že předobrazem jejich nového divadelního zpracování je literární či filmová předloha, případně obojí.

Organizátorka a dramaturgyně Karola Štěpánová popsala festival takto: „Chceme divákům zpestřit naši nabídku představení pro děti a zároveň umožnit mimopražským souborům prezentovat se v Praze, kde mohou zaujmout kritiky a přitáhnout na sebe pozornost, které by se v regionu možná nedočkaly.“
V rámci festivalu jsou udělovány i dvě ceny. O té první, ceně Vojty Šálka, svým hlasováním rozhodnou diváci, tedy především děti, pro které jsou jednotlivé inscenace určeny, a druhou uděluje festivalová rada Divadla v Dlouhé. Ta by měla naopak odrážet uměleckou hodnotu a originalitu.

Hned po festivalu přichází nemilá událost, ke které ředitelka divadla Daniela Šálková poznamenala: „Bohužel i letos budeme mít nedobrovolně delší prázdniny, a to z důvodu snad už poslední fáze rekonstrukce objektu, v němž naše divadlo sídlí. Až skončí v polovině května festival Dítě v Dlouhé, odcházíme do vyhnanství, kdy budeme hrát v náhradních prostorách. Tentokrát jsme se rozhodli to divákům zjednodušit a budeme hrát jen v Divadle pod Palmovkou.“ Pouze derniérovaný Kabaret Prévert- Bulis se ještě v červnu rozloučí s diváky z nedalekého Roxy/NoD.
(Pozn.: Rekonstrukce, jíž provádí soukromý investor, se netýká prostor divadla, ty byly opraveny v letech po povodních, ale pasáže a nadzemních částí objektu.)

-ff- -mys-