Z tiskových konferencí

Po Městských divadlech pražských také Divadlo Ungelt nasazuje do svého repertoáru hru s tématem Alzheimerovy choroby a ani v tomto případě nepůjde o temnou inscenaci. Hra Pardál (Der Panther) současného rakouského dramatika Felixe Mitterera je spíše napínavou tragikomedií, v níž se skutečnost skládá do nečekaných a dojemných obrazců.

Inscenaci s Janou Štěpánkovou, Františkem Němcem a Ondřejem Novákem nazkoušel režisér Ladislav Smoček, pro něhož je to už desátá režijní práce v Divadle Ungelt.

Jana Štěpánková, František Němec

...Stará žena autem srazí zapomětlivého muže, který je podobný někomu, koho kdysi snad znala. Je opravdu nesvéprávná, jak říká její synovec? Anebo je všechno úplně jinak...?! Rozřešení této hádanky je pro diváka nakonec hodně překvapivé. Tedy tušené se potvrdí, ale Mitterer hru staví ještě na jednom aspektu, který předčí i krutost stařecké nemoci.

Hra se dočkala světové premiéry v listopadu 2007 v prestižním vídeňském Kammerspiele der Josefstadt. Mitterer v ní rozvinul postavu ze své předchozí hry Sibiř, ale umožnil jí, aby opustila „vězení“ ústavu. Na „svobodě“ však zjišťuje, že novým vězením je vlastní stárnoucí tělo a novým bachařem nemoc, která nepřetržitě přepíná tlačítka na dálkovém ovladači jeho mysli. Zdá se, že z této klece není úniku. Mitterer však přece jen dává klíč k jistému úniku. Tím klíčem je druhý člověk.

Dramaturgie Divadla Ungelt tak opět přichází se strhující hrou, která nabídne velké herecké příležitosti. V tomto případě pro Janu Štěpánkovou a Františka Němce. S ohledem na téma a charakter situací jde o party i hodně náročné. Na jevišti oba bardy doplní Ondřej Novák v roli mladého synovce.

„Poprvé jsme měl tu čest spolupracovat s Janou Štěpánkovou v roce 1962, teď si představte, že se po tolika letech zase setkáváme na jevišti. Přijde nám to, že se nic nezměnilo, tedy kromě zevnějšku,“ usmívá se František Němec. „Po pětapadesáti,“ ve vteřině a s výrazem šibala spočítal Ladislav Smoček.
Ondřej Novák vnímá svou účast na jevišti po boku takových velkých kolegů jako vzácnou příležitost a jako obrovský dárek, který od Divadla Ungelt dostal.

Ondřej Novák, Jana Štěpánková

Jana Štěpánková hledání takového titulu, kde by se snad našla pěkná role, vlastně iniciovala. Netušila, jaké břímě na ni bude přichystáno. „Ze začátku jsem si říkala, že je to fajn téma, žánrově skoro komedie, ale při druhém čtení mi dost zatrnulo. Najednou jsem nevěděla, co s tím... Neviděla jsem cestu, jak by se to mohlo a mělo hrát, aby to nebylo stereotypní, aby to mělo i určitou dynamiku. Nemluvě o správném pochopení všech zákoutí tohoto příběhu, i z medicínského hlediska. Nebylo to jednoduché, kór s tím ďáblem Smočkem, který se nespokojí s přibližností, s našimi tajnými hereckými šuplíčky. Nedá se opřít o něco, co z herecké profese už znáte. Přesto je to zajímavé se s takovým tématem potkat, ale bez pomoci režiséra a kluků, bych byla bezradná. Mají se mnou trpělivost.“ (smích)

„Každá role je svým způsobem úskalí, ale nepřišlo mi to jako neschůdná záležitost,“ zůstává nad věcí František Němec.

„Obdivuju toho Mitterera, že základ hry vystavěl na takové situaci,“ významně pronesl Ladislav Smoček. „Je to od první do závěrečné repliky výborná hra, v principu blízká Rubikově kostce, s originálním a dnes už velmi smutně populárním tématem. Téma Alzheimerovy choroby pojal vůbec ne depresivně, dokázal vytvořit takové situace, které na diváka nedopadají tíživě. Jeho tragikomedie je svědectvím o tom, že naše hlava není nenapadnutelná. Vědělo se o demenci, arterioskleróze, ale Alzheimer je něco zvláštního… Neumíme si vysvětlit, když blízký přítel najednou vás nepoznává. Mozek je jakýmsi procesem poškozen a vznikají zvláštní, neskutečné, zprvu i polozábavné situace. Nakonec pro pečovatelskou stranu smutné. Ještě že kdo má pokročilého Alzheimera, ten „neví“, nerozlišuje a ničím se většinou netrápí.“

Inscenace Pardál se na jevišti Divadla Ungelt v premiéře představí na počátku prosince, premiéře však již nyní předchází několik tak zvaně předpremiérových představení, přece jen hra si žádá dokonalé osvojení ze strany herců.

.....
foto: Michal Novák