Z tiskových konferencí

Anat Gov patřila k předním izraelským dramatikům posledních let. Hru Happy End začala psát poté, co u ní lékaři objevili rakovinu. Rozhodla se o své chorobě hovořit naprosto otevřeně a tato tragikomedie je toho důkazem. I když se dotýká natolik závažných věcí, jakými jsou nemoc a smrt, nechybí jí humor a nadhled. Tímhle neotřelým přístupem si tato původně herečka získala srdce mnoha diváků a současně podpořila prevenci v boji proti této záludné chorobě. Anat Gov přežila s rakovinou čtyři roky, během kterých, jak sama řekla v jednom z posledních rozhovorů, bylo víc dobrých než špatných dní. Přestože jí nakonec v roce 2012 podlehla, poselství, které divákům zanechala, totiž „Nikdy neztrácejte naději a berte si z života to nejlepší“, je stále živé.

Jitka Smutná, Hana Doulová, Arnošt Goldflam, Dana Batulková, Jiří Hána (foto: Michal Novák)

Inscenaci, ve které se lehce a s nadhledem vypráví o velmi vážných věcech, na jevišti Divadla Rokoko právě zkouší režisér Arnošt Goldflam. Hra bude uvedena v české premiéře na konci března a v hlavní roli se představí Dana Batulková.

Radka Fidlerová, Jiří Janků, Evellyn Pacoláková, Zdeněk Velen a MUDr. Irena Závadová (foto: Michal Novák)

„Hra izraelské dramatičky je autobiografická se vším všudy a je také příkladem toho, jak divadlo může ovlivnit veřejné mínění,“ říká dramaturg Jiří Janků.

„Změnila smýšlení Izraelců v otázce, jakou péči mohou lidé žádat na konci života,“ dodala MUDr. Irena Závadová, primářka a vedoucí zdravotnického týmu sdružení Cesta domů. Paní doktorka ostatně má velkou zásluhu na tom, že se tato hra dostala k nám. Doslechla se o ní, když pobývala pracovně v Izraeli.

ze zkoušky inscenace Happy End (foto: Michal Novák)

„Téma hry je velice citlivé a může snadno sklouznout k patosu. A my musíme udržet, aby to nebylo pro diváka plačtivé. Autorka do toho vnesla totiž ten ambivalentní pohled. V její hře se neustále střídá komická poloha, nadhled a humor s tím vážným tématem. To je od autorky předepsaná tendence. Už sám fakt, že se někdo dokázal na trápení podívat s takovým nadhledem, je pozoruhodné. Na rozdíl od jiných dramat se v tomto případě rozhodně nekoná citové vydírání diváka, je to napsané opravdu vkusně a velmi chytře a myslím, že to ze strany autorky ani v nejmenším nebyl kalkul. Jen inscenovat takový text je těžší, než jsem si myslel. Trošku se s tím mořím, naštěstí nejsem v tom sám,“ usmívá se režisér Arnošt Goldflam.

Na scéně se objevují nemocniční lůžka a u nich kapačky, herci ztvárňující lékaře se po jevišti pohybují v bílých pláštích. No nic příjemného. Čtveřice hereček (Dana Batulková, Radka Fidlerová, Evellyn Pacoláková a Jitka Smutná) stojí před úkolem ztvárnit rozdílné typy pacientek, které se vyznačují zcela odlišnými pohledy na život a nemoc. Tři ženy dostanou jistý dar od nově příchozí pacientky, ale to už bychom prozrazovali příliš. Co nezakryjeme, jsou revuální čísla, které depresivní základ hry posouvají úplně do jiného vyznění. A v nich nezastupitelnou roli hraje hudba, kterou připravil Milan Potoček, známý svými velkými zkušenostmi s židovskou hudbou.

„Pacientky jsou různorodé povahy a až v průběhu se vykrystalizuje, jak a proč se která chová. I hlavní hrdinka projde obrovským procesem svého uvědomění. Vedle těch téměř drastických dialogů se ve hře objevují ta revuální čísla, která vše posouvají do roviny černého humoru, grotesky,“ přibližuje Arnošt Goldflam. „Řekl bych, že se tu prolínají dvě formy. Jedna je dialogická, kde se rozebírá osud, ty pochybnosti, ta choroba, ty úvahy. Ve druhé poloze se příběh posune maličko do nadsázky, snu, představy, a tam je to více kabaret. Tady je třeba dát prostor vedle slov i mimoslovnímu jednání.“

ze zkoušky inscenace Happy End (foto: Michal Novák)

ze zkoušky inscenace Happy End (foto: Michal Novák)

Velmi překvapivou postavou bude i Dr. Katz, role pro Jiřího Hánu. „Sám jsem zvědavý, jak můj doktor Katz bude působit, protože hra neukazuje typické běžné jednání lékařů s pacienty. Tím, jak jedná, je hodně specifický. Někdy je to až zarážející, někdy hodně směšné, ale ten doktor moc dobře ví, co dělá. Mistrovsky ovládá psychologii, jak s pacientem jednat. Není to role „na první dobrou“, ani zdaleka nestačí pojmout tu figuru srandovně.“

Arnošt Goldflam postavu doktora Katze charakterizoval slovy: „Tento lékař je hvězda, světově uznávaný odborník, nemá chladný mozek, je velmi emocionální a jeho pohnutky jsou vysoké, ne-li nejlepší. Možná je zbrklý a plácne, co ho první napadne. Ale hlavní je, že on je jako lékař absolutně zaměřen na to, jak těm pacientům pomoci nejen jako lékař. Všechny pacientky jsou do něj samozřejmě trošku i zamilované...“

ze zkoušky inscenace Happy End (foto: Michal Novák)

Neobvyklý projekt v Divadle Rokoko se možná stane obrovskou vzpruhou pro všechny, kterých se kdy, byť třeba i nepřímo, dotkla nevyzpytatelná civilizační choroba, která nese označení rakovina. „Happy End určitě nemá poskytovat nějaké návody, recepty, ale spíše ukazovat různé osudy a okolnosti i jak se s nimi lidé vyrovnávají. Ukazuje spektrum žen, z nichž každá pochopitelně reaguje rozdílně. A jinak se na to dívá zdravotní sestra či ošetřující lékař. Je to příklad, jak někdo v daném případě reaguje, zde konkrétně izraelská herečka. Můžeme se nad tím zamyslet, vzít si z toho vlastní sílu k životu, odhodlání, jak nerezignovat a překonávat potíže,“ myslí si Arnošt Goldflam.

-mys-