Z tiskových konferencí

Konečně. Po dvou letech a téměř čtyřech měsících jeviště Divadla pod Palmovkou opět ožívá. Když režisér Michal Lang přebíral funkci ředitele libeňské scény a začal pracovat na naplňování záměru, s nímž zvítězil ve výběrovém řízení, ani on netušil, co se stane jednoho červnového dne roku 2013, kdy podzemní prostory divadla, ty, kde naneštěstí se nacházely technologická zařízení životně důležitá pro chod celé budovy, „navštívila“ Rokytka, resp. spodní vody vzedmuté při povodni. Poškozena byla kotelna, elektroinstalace, vzduchotechnika, tyristorovna a také sklady dekorací a rekvizit. A asi nikdo z nás nepředpokládal, že průtahy s opravou či rekonstrukcí a zabezpečením technologií proti podobným událostem budou nekonečné. Úřední šiml řehtal a nečinnost Odboru městského investora a nerozhodnost odpovědných politiků byly do nebe volající.

ředitel Divadla pod Palmovkou Michal Lang má opět důvod k úsměvu (foto: Michal Novák)

„Z podstaty věci nechápu, jak je možné, že po vyplavení suterénních prostor divadlo muselo být přes dva roky mimo provoz. Té době a průtahům, kdy město nebylo schopno za rok a půl vysoutěžit realizátora stavby a nechá soubor kočovat, nerozumím. Připadá mi zarážející, že rekonstrukce Divadla pod Palmovkou nebyla již dávno hotová, když se nyní podařilo vše zprocesovat během zhruba tři čtvrtě roku,“ poznamenal současný radní pro kulturu Jan Wolf, který ihned po svém zvolení do funkce věci rozhýbal. „Divadlo pod Palmovkou žije. To je velká zpráva pro všechny Pražany,“ dodal.

„Byly to těžké dva roky... Všechna naše práce probíhala ve velice nestandardních podmínkách, do té doby jsem nevěřil, že něco takového je vůbec možné. Už bych to nechtěl zažít,“ říká Michal Lang.

Katastrofální povodně 2002 a 2013 ukazují, že Divadlo pod Palmovkou kvůli svému umístění „na pískách“ nedaleko Vltavy musí být stále ve střehu. Proto byla přijata taková řešení, která umisťují technologická zařízení na vysoké sokly, prostory jsou vybaveny odvodňovacími kanály, čidly a čerpadly, aby v případě další události škody byly minimalizovány a byl dán časový prostor na rychlou demontáž. Řešení přesunout zařízení do vyšších pater budovy se ukázalo jako (především kvůli statice) nerealizovatelné. Avšak některé technologie ryze divadelní své bezpečnější místo našly. Rekonstrukčních zásahů se dostalo i diváckému zázemí, ať je to logičtější umístění toalet nebo situování pokladny. Těšit se můžete i na novou divadelní kavárnu se skvělou kávou!

renovované foyer (foto: Michal Novák)

Kolaudace zrekonstruovaných prostor proběhla 22. září 2015. Slavnostní znovuotevření divadla se uskuteční 2. října 2015 premiérou inscenace Spolupracovníci v režii ředitele divadla Michala Langa. „Chci se připojit k mnoha gratulantům a vyjádřit naději, že se vedení divadla podaří navázat na nemalé úspěchy této význačné pražské scény, jejíž tradice sahá hluboko do devatenáctého století,“ říká Jan Wolf.

Lehké to nebude, divadlo čeká budování nové divácké základny, diváky zas seznamování s novým repertoárem. Obchodní politika divadla a propagace bude z velké části namířena na obyvatele Prahy 8, přesto je jasné, že libeňská scéna i nadále chce být divadlem celopražského významu. A nejde jenom o to, že metrem jste na Palmovce z centra města za 10 minut.

Divadlo pod Palmovkou vás zve na svá nová představení: Krvavou svatbu (F. G. Lorca), Můj romantický příběh (D. C. Jackson), Celebrity (P. Quilter), Poprask na laguně (C. Goldoni) a Othello (W. Shakespeare). Jde o inscenace, které nový umělecký tým Palmovky realizoval v hostitelských divadlech a při všem tom kočování a o kterých se dá také říci, že byly inscenovány v tvaru často kompromisním, nenaplňujícím zcela záměry režisérů - většinou z prostorových důvodů, jeviště DpP totiž disponuje unikátní a nepřenositelnou hloubkou. Z inscenací předchozí éry se „neutopily“ Králova řeč (D. Seidler), Sex noci svatojánské (W. Allen, J. Fischer), Nájemníci pana Swana (M. Cooney) a Edith a Marlene (É. Pataki). V rámci cyklu Palmoffka se počítá s reprízováním inscenací Dva ubohý Rumuni, co mluvěj polsky (D. Masłowska) a 1000 věcí, co mě serou (podle blogerských textů). Za těmito tituly se vydejte na novou Malou scénu DpP (slavnostní otevření „Studia Palmoffka“ je plánováno na 10. října).

dramaturg Ladislav Stýblo a herci Martin Hruška a Ondřej Volejník (foto: Michal Novák)

První premiérou Divadla pod Palmovkou na domovském jevišti je hra současného britského dramatika Johna Hodgea nazvaná Spolupracovníci. Byla jeho dramatickým debutem (2011), přesto nejde o autora vůbec neznámého, je například scénáristou filmu Trainspotting. DpP získalo práva na uvedení hry Collaborators /Spolupracovníci/ mezi prvními divadly kontinentální Evropy. Autor se důmyslně dotýká událostí ze závěru života velkého sovětského spisovatele Michaila Bulgakova čelícího perzekuci ze strany sovětského režimu a s chytrým britským humorem spojuje skutečné události s momenty zcela fiktivními. V černé grotesce o jedné velmi nebezpečné spolupráci se v neobvyklých rolích představí Martin Hruška (Stalin) a Ondřej Volejník (Bulgakov).

„Spolupracovníci jsou černou groteskou, která si poučeně, zábavně (a někdy také ironicky až drze) pohrává s historií. Obdivuhodným způsobem skládá útržky historických momentů a autentických textů s momenty a texty zcela smyšlenými do strhující divadelní koláže, ve které jsou sice původní vazby a souvislosti částečně (na)rušeny, ale celkové vyznění je naopak posíleno a obohaceno novými a nečekanými úhly pohledu. S historickými reáliemi zachází Hodgeova hra velice neortodoxně: volně je cituje a skládá i z hlediska časové posloupnosti, některé historické události v zájmu vyznění hry z hlediska historické reality interpretuje záměrně opačně, než jak jsou obecně přijímány. Obsahuje množství autentických dokumentů, citací a jiného autentického materiálu (proto je také na scéně v naší inscenaci umístěn nábytek vycházející ze skutečného vybavení Bulgakovova bytu) a namísto zachycení historických událostí nebo více méně realisticky pojatého převyprávění příběhu totiž usiluje o předání sugestivního autorova pohledu na dobu a v ní žijící postavy, který je sice někdy v rozporu s historickou skutečností, je však velmi přesný z hlediska dobové atmosféry a fungování mechanismu moci – a především ve ztvárnění boje umělce o čest, svobodu a prosté lidské štěstí. Hodge ve své hře spojil to nejlepší z britské frašky a tradice němých filmových grotesek se stoppardovskou hrou „na rozkrývání možné pravdy“, respektive její rozvíjení do netušených až absurdních poloh. Autor se přitom inspiroval i v díle Michaila Bulgakova a ze vzájemného prolamování reality a fikce učinil hlavní princip své hry. Bulgakovovo zvláštně ironické (a v podstatě optimistické) vidění temné reality přitom dostalo v Hodgeově Spolupracovnících současnou podobu nabádající diváka k opatrnosti a varující jej před manipulací, se kterou se dnešní člověk musí vyrovnávat více než kdy dříve. Tato hra připomíná fantasmagorický sen, ve kterém je možné mísit reálné prvky s fikcí a použít téměř všech dostupných divadelních prostředků. Spolupracovníci jsou propracovanou hrou o iluzi a na iluzi, která jakoby nikdy nekončila a kladla nepříjemnou otázku, co je vlastně pravda...,“ přiblížil hru dramaturg Ladislav Stýblo.

nově se pokladna divadla nachází ve vstupní hale (foto: Michal Novák)

Michal Lang raději ještě jednou zdůraznil, že uvidíte od začátku do konce fiktivní příběh. „Stalin se s Bulgakovem nikdy nepotkal, spolupráce nikdy neproběhla a to, co se tam uděje, se nikdy nestalo. Jiná fakta jsou ovšem zcela pravdivá a zhuštěná do jevištního rozpětí. Autor si jen vytvořil platformu pro to hlavní téma, v podstatě je to faustiáda. Setkává se v ní pokušitel a pokoušený...“

Tvůrci také zmínili, že dostali od autora osobně laděný dopis. Vyjádřil v něm potěšení, že jeho hra bude uvedena v zemi bývalého východního bloku, kde obsah hry nabývá větší váhy a rezonance.

-mys-