Z tiskových konferencí

1108, 1158, 1278, 1348, 1378, 1458, 1618, 1648, 1848, 1918, 1938, 1948, 1968... zkrátka koncentrace podstatných dějinných událostí do letopočtů, které mají na konci číslici osm, je v dějinách zemí koruny české skutečně nebývalá. Sté výročí vzniku Československé republiky (a tudíž i sté výročí české demokratické státnosti), které v letošním roce slavíme, přímo vybízí k tomu, abychom si právě prostřednictvím „osmiček“ posvítili na české dějiny jako celek. Stane se tak v inscenaci nazvané Osmyčky; shodou okolností je to osmá inscenace osvědčeného autorského týmu libretistů Stanislava Slováka, Jana Šotkovského a Petra Štěpána s hudebním skladatelem Karlem Cónem.

„Naši novou inscenaci lze do jisté míry vnímat jako příspěvek Městského divadla Brno k připomínce tohoto výročí, k němuž chováme velký respekt. Chtěli jsme však přispět pohledem trošku kabaretním…,“ říká režisér Stano Slovák.

„S tímto významným jubileem státu, který už neexistuje, tedy neexistuje na papíře, se nyní určitě popasují všechna divadla, nechceme být výjimkou,“ usmívá se dramaturg Jan Šotkovský a dodává: „To, že se v našem divadle zrovna na české dějiny dívá režisér Slovák, je důkazem, že Československá republika stále funguje. Když jsme dostali zadání, bylo jasné, že od nás vyloženě seriózní, oslavná inscenace se nedá očekávat. Vznikl tvar, který jsme si pojmenovali jako „kabaret s příběhem“. Je to rekapitulační leporelo inspirované událostmi z mnoha různých osmičkových let. Samozřejmě lehce fabulujeme, my na rozdíl od historiků víme, ve kterém osmičkovém roce vystoupal praotec Čech na horu Říp.“

Stano Slovák, Jan Šotkovský

Průvodci historií malého národa budou v Osmyčkách dva stálí souputníci českého národního osudu, „blaničtí rytíři naruby“, pánové Čeněk Udavač (Michal Isteník) a Marcel Zatýkal (Petr Štěpán). S touto dvojicí mužů, kteří „nikdy za nic nemohli“ a „vždycky to mysleli dobře“ postupně putujeme českými dějinami...

Další ze spoluautorů této totální unféerie (jak zní podtitul inscenace) Petr Štěpán říká: „Připravili jsme běh dějinami, kterým provází dva významní antihrdinové, kteří nic nepropojují, spíše rozdělují. Nebo ještě jinak: Pokusili jsme se napsat něco na oslavu českého národa, a to způsobem, že oslavíme ty nejhorší vlastnosti, které máme. Takže to nebude úplně velká komedie. O mně je známo, že politickou satiru strašně nemám rád, v této zemi se navíc parodovat už nic nedá, tato země a její současná politická scéna je sama parodií. Dělat tady satiru je proti velmi složité, vždyť oni to umí mnohem lépe než my a berou za to víc peněz než my.“
„NEPOMĚRNĚ víc než my!“ (faktická připomínka Michala Isteníka)

Formát, pro který se tvůrčí tým rozhodl, začíná zprvu volnějším sledem výstupů, jež se ale čím dál více soustředí na osud současné investigativní novinářky Sabiny. Její pátrání postupně ukáže, že Čeněk s Marcelem jsou sice muži, kterých si doposud oficiální historie nepovšimla – tvůrci Osmyček si kromě jiného budou střílet i z různých „iluminátů“ a „spikleneckých teorií“ – ale přesto stáli v pozadí většiny významných událostí v historii českého národa. A s výhrůžným „ona si ta budoucnost sama řekne, koho potřebuje a koho ne“ hodlají v tomto „stání v pozadí“ pokračovat.

„Jistě se budete ptát, proč osmyčky a ne osmičky. Dvojznačný název volíme záměrně; tato slovní hříčka se pokouší naznačit, že nepůjde jenom o samotné historické události, ke kterým v oněch „osmičkách“ došlo. Stejně tak se pokusíme dotknout „smyček“, které nám tu „po osmičkách“ zůstaly,“ vysvětluje Jan Šotkovský. „Naší ambici bylo do všeho zapojit také divadelní či jiné citace. Máme to rádi. Můžete se tak těšit třeba na lehkou operetní parafrázi, baletní číslo, připomeneme televizní seriály 70. a 80. let...“

Radka Coufalová

Herecké obsazení nové inscenace je téměř výhradně pánské, nařknutí z generové nevyváženosti je oprávněné. Radka Coufalová je však na podobné situace na jevišti zvyklá, sama vzpomněla na muzikálovou inscenaci Sněhurka a sedm trpaslíků, v níž i Macechu hrál muž.

Abych těch osmiček nebylo málo, skladatel Karel Cón připravil partituru pro osm hudebníků. V kabaretu zazní deset hudebních čísel. A stejně jako třeba ve Sněhurce písně zkomponované Karlem Cónem jsou nositelem hudebního vtipu, obsahují řadu drobných citací či narážek, tentokrát ponejvíce na československý pop. Scénografie Jaroslava Milfajta má být jednoduchá a funkční, portály budou vystavěny z pivních beček a nad nimi nápis „Kdo svůj národ miluje, nešetří ho“ (což je citát Karla Havlíčka Borovského). Součástí výtvarné stránky budou také projekce natočené herci MdB, fotografie a koláže (vše připravil kdo jiný než Petr Hloušek). Výtvarnice Andrea Kučerová se zas obdivuhodně popasovala s úkolem vytvořit kostýmy pro ten obrovský časový rozptyl. „I co se týče různorodosti postav, které naši herci budou zpodobňovat, je to trma vrma. Řekl bych to tak, že se v tomto kabaretu nebojíme kombinovat,“ usmívá se Stano Slovák.

„A nebojíme se ani anachronismů!,“ zvolal Petr Štěpán. Nečekejte však dobové proslovy, inscenace bude spíše pracovat se slovníkem té které doby. „Nejvíce citujeme Jiráska a jeho Staré pověsti české,“ upřesnil Jan Šotkovský. „Ale nejsme encyklopedie ani výukový program pro studenty (podle nás ve školách raději neučte!). Jen tu a tam napomůžeme s historickým ukotvením, aby divák věděl, kde zrovna jsme. Zachováváme určitou chronologickou posloupnost, ale stále se to proplétá s tím, že výchozím bodem je naše současnost. A možná vás překvapíme tím, kde tohle všechno skončí…“

Michal Isteník, Petr Štěpán

„Sami jsme zvědavi, jak to divák přijme,“ říká Petr Štěpán. „Otevřené narážky tam spíše nebudou a stále tak nějak předpokládáme, že k nám chodí lidé vzdělaní, informovaní, přemýšlející v souvislostech. Ale ano, může se stát, že tu naši unféerii některé typy diváků nepřijmou, ohradí se. Jenže to je náš úkol, nastavovat zrcadlo!“ (smích)

Jan Šotkovský k tomu dodal: „Některý divák na to nepřistoupí už jen proto, že uvidí, jací Češi jsou. Nechceme programově provokovat, ale je možné, že se někdo, aniž by to byl náš záměr, naštve.“

Podobné typy inscenací bývají vděčným prostorem pro zapojení různých improvizací a jiného jevištního zlobení. „Na zkouškách vždy hledáme nejlepší divadelní vyjádření, nejlepší vtip, který odpovídá té modelové situaci. Improvizace ano, ale jsem přesvědčen, že naši herci jsou moudří a přesně znají, kde jsou mantinely…“ „…A přesně vědí, kudy je přelézt,“ směje se Michal Isteník, kterému se načež se dostalo komentáře, „že Isteník hraje na úplně jiném stadionu“.

Nakonec stejně platí okřídlené, že inscenace funguje natolik, nakolik si to herci sami uhlídají.

Vedle Michala Isteníka a Petra Štěpána jako představitelé velkého množství zbylých postav historických, symbolických i fiktivních vystoupí Radka Coufalová, Ladislav Kolář, Ondřej Halámek, Jiří Ressler, Jakub Uličník a Dušan Vitázek. Coby „lid obojího pohlaví“ je doplní Robert Hamala, Michal Nevěčný, Martin Tlapák a Jaroslav Záděra. Premiéra inscenace proběhne na Činoherní scéně Městského divadla Brno 15. září 2018.
.....
foto: Michal Novák