Z tiskových konferencí

V Německu je Wedekindovo Procitnutí jara (Frühlings Erwachen), kontroverzní dílo z konce 19. století, povinnou četbou. Hra nese podtitul „dětská tragédie“ a vypráví příběh mladých lidí na přelomu dětství a dospívání, u nichž se začíná probouzet sexualita a přirozené lidské touhy. Téma německý autor zpracoval jako přímou obžalobu tehdejší prudérní společnosti. Obviněnými jsou zde dospělí, rodiče a učitelé, kteří nedokáží s mladou generací mluvit upřímně a zatajují jí nejpřirozenější fakta zrodu lidského života. Děti se musejí se svými zmatenými pocity vyrovnat samy, čímž nevědomky ubližují sobě i ostatním.

Po více jak sto letech by se mohlo toto téma zdát vyčerpané a neaktuální. Však také „činoherní“ pokusy o uvedení díla, tolik svázaného s dobou vzniku, v „informované“ současnosti končívají přinejmenším rozpačitě, bez poselství. Námětu Wedekindovy hry se chopili američtí autoři, libretista Steven Sater a skladatel Duncan Sheik, a jejich muzikál Spring Awakening se proti všem předpokladů stal v New Yorku senzací. Z Off Broadwaye raketově postoupil do té nejsilnější záře reflektorů a získal 8 prestižních cen TONY. Témata domácího násilí, homosexuality, potratů, šikany, prvních lásek a erotických zážitků, ale i mezigeneračních sporů Sater a Sheik uchopili velmi moderně a zároveň citlivě. Městské divadlo Brno jejich dílo uvede v překladu Jiřího Joska a v režii Stanislava Moši pod názvem Probuzení jara.

dramaturgyně Klára Latzková, režisér Stanislav Moša, Petr Gazdík

„Je to pro nás čest uvést českou premiéru tohoto neobvyklého a ve světě nesmírně oslavovaného muzikálu. Práva jsme získali v okamžiku, kdy se nám z finančních důvodů tento muzikál již dávno vzdálil. Ale náhody se dějí, někdo jiný z jednání odstoupil a nám se podařilo vyjednat nové a akceptovatelnější podmínky. Téměř se nedá vyjádřit slovy, jak moc jsme ze zkoušek Spring Awakening a z tématu, o němž muzikál je, rozechvělí. Potkali jsme něco neobvyklého, jsme toho plní a věřím, že téma osloví diváky,“ uvedl Stanislav Moša.

Dramaturgyně inscenace Klára Latzková připomíná fakt, že Wedekindovo dílo nepatří mezi ty s bohatou inscenační tradicí: „Franka Wedekinda jako dramatického autora v podvědomí máme, minimálně známe jeho hry Lulu nebo právě Procitnutí jara, ale frekventovaný autor to na českých jevištích není. A nejen u nás. V případě Procitnutí jara to má možná jednouchý důvod: postavy jsou ve věku kolem 14 let, a kde vzít takové herce. Navíc pro krutý horor, který přinese smrt. Libreto muzikálu samozřejmě nemohlo zůstat nezměněno, autoři ale až v překvapivě značné míře ctili původní otevřený a přímočarý Wedekindův styl a téma, které bez jakýchkoliv příkras ukazuje, co se děje v duši i těle mladého člověka, když dospívá, včetně mezigeneračních třenic a možných tragických důsledků.“

„Přiznám se, že jsem do původní Wedekindovy hry zamilován, provází mne od doby, kdy jsem dělal zkoušky na JAMU,“ vzpomíná Stanislav Moša. „Jenže jde o dílo, jehož téma je jednoznačně dané dobou a nedá se do něj sáhnout. Vzpírá se uvádění v dnešní době a jistě bychom se pak ptali po smyslu uvedení. I proto jsem celý rozechvělý před třemi lety v New Yorku na doporučení zhlédl moderní muzikálovou variantu hry. A byl jsem jí fascinován. Osa příběhu zůstala zachována, zbytečné drobnokresby zůstaly eliminovány a především to tragické téma je podbarveno krásnou hudbou. Byť diváka zaujme, nenaleznete v ní ani náznak kalkulace s efekty, písně jsou integrální součástí příběhu. Překvapil mě i malý počet hudebníků, kteří navíc hrají přímo na jevišti. Geniálním tahem libretisty bylo řešení všech dospělých figur, které ztvárňují pouze dva herci beroucí na sebe znaky všech postav, tedy rodičů, učitelů, andělíčkářky a dalších. Muzikál si zachovává i duch hororu. Přenos děje do současnosti by musel znamenat přepsání libreta, jakákoliv aktualizace by byla nedůvěryhodná. Hudba je soudobá, současná, ale příběh je natolik svázaný s dobou, že je zbytečné ho nějak aktualizovat.“

představitelky Wendly Svetlana Slováková a Ivana Skálová, uprostřed Lukáš Janota (Moric)

V případě uvádění takto slavných a hlavně datem ne starých muzikálů zastupující agentura obvykle suše sdělí požadavek na dodržení koncepce, která slaví úspěch v místě vzniku. U muzikálu Spring Awakening je to překvapivě zcela jinak, jak informoval Stanislav Moša: „Po té, co jsme komplikovaně získali práva, jsme se dověděli, že nesmíme nic z broadwayské verze zopakovat, opsat, okopírovat. Náš klíč k inscenaci je nakonec takový, že ji tvoříme jako jakýsi veřejný proces. Veřejný proces na určité téma, kdy dospělí všechny ty mladé zavřou do metaforické klece života. Chcete-li časoprostorové bubliny, hermeticky uzavřeného vězení, v němž každý se sám hledá. Tady a teď. Libreto a hudba přitom jsou tak kouzelně zkomponované, že ani chvilku nebudete pochybovat, že téma se týká současných lidí, i když herci budou oblečeni v kostýmech podtrhujících charakter doby, do níž tento příběh patří. Vzhledem ke zvolené koncepci veřejného procesu také nemusíme diváka šálit iluzí čtrnáctiletých dětí, naši mladí herci budou ty různé situace, v nichž se jejich postavy ocitají, spíše jen herecky demonstrovat. Obrazově to tedy nebude to pravé, jak by si Wedekind asi přál, ale pocitově vše zůstává stejné. Dospívající člověk je stejně křehká nádoba před sto lety i nyní.“

Název pro inscenaci nakonec byl upraven na Probuzení jara. S návrhem na změnu přišel Jiří Josek. Stanislav Moša k tomu uvedl: „Mnohem více evokuje ten okamžik, kdy se v lidském těle stane ta proměna a z té asexuální bytosti se zrodí muž či žena, kteří začnou inklinovat k hledání úplnosti a nakonec i splynutí dvou těl. Křehce, poeticky, jsme přece na divadle. Patří to k životu. My chceme vést s diváky „on-stage“ dialog, co je to ta síla, která pudí k rozmnožování a touží po odchodu nebo výměně tekutin, k té silné touze být s někým takto úplně nejblíže. Zní to podivně, já vím, ale vezměte si, že je to zdravé, přirozené, normální, hezké, a když se takových témat chopí senzačně napsaný text ve spojení s krásnou hudbou, máme najednou před sebou nesmírně působivý obraz největšího tajemství života, v tomto případě viděného tragickou optikou. Strašlivé je, když si nakonec uvědomíme, kde se rodí ta dětská tragédie: v atmosféře neustálých příkazů, v prostředí pokřivené morálky a hlavně kvůli neschopnosti mluvit s dětmi o nejpřirozenějších věcech upřímně.“

Hlavních roli Wendly alternují Svetlana Slováková a Ivana Skálová. Morice Vojtěch Blahuta, Lukáš Janota nebo Ján Jackuliak. Melchiora Jiří Mach s Ondřejem Báborem. Všechny dospělé postavy ztvární Irena Konvalinová nebo Jana Musilová a Zdeněk Junák nebo Milan Němec.
Na závěr můžeme fanoušky světového muzikálu potěšit informací, že premiéry inscenace Spring Awakening v Městském divadle Brno by se měl zúčastnit i skladatel Duncan Sheik, který projevuje o zhlédnutí české premiéry velký zájem a brněnským tvůrcům velmi fandí.