Z tiskových konferencí

Když před 18 lety režisér a pedagog Miroslav Krobot přebíral po Janu Bornovi štafetu na postu uměleckého šéfa Dejvického divadla, asi ani on sám nepředpokládal, kolikeré uznání jeho práci čas přinese a s jakým obrovským zájem diváků se divadlo pod jeho uměleckým vedením setká. Tehdejší soubor složený z absolventů KALD DAMU záhy doplnily zkušené posily (Ivan Trojan, David Novotný, Martin Myšička) a Dejvické divadlo se záhy ocitlo v obležení diváků, kteří byli ochotni si na vstupenky vystát mnohahodinové fronty, zpočátku především kvůli poetice divadla a jeho hrám, až později se do hledáčku diváků dostaly spíše ty „herecké hvězdy“. Soubor se pochopitelně obměňoval i v dalších letech a velké překvapení všem uchystal i Miroslav Krobot, ukázalo se, že je i noblesním hercem. Kritická obec ho dokonce v Cenách Alfréda Radoka ověnčila titulem „Talent roku“ (2001). Dejvické divadlo se v téže anketě stalo čtyřikrát „divadlem roku“ (2002, 2006, 2010, 2012) a nepřekvapí, že v této prestižní anketě výrazně bodovaly také inscenace DD nebo jeho herecké osobnosti. Jediné, co se vedení Dejvického divadla nepovedlo, je nafouknout hlediště, aby byla uspokojena neutuchající poptávka po vstupenkách, jenže to by zas divadlo ztratilo svoji komorní atmosféru založenou na blízkém kontaktu s divákem (pokud to nevíte, divadelní sál byl na počátku devadesátých let vybudován z malé tělocvičny). Přestože Dejvické divadlo i dnes provází pověst vstupenkové nedobytnosti, úplně tomu nevěřte. Navíc systém předprodeje uplatňovaný od podzimu roku 2012 dává solidní šanci na získání vstupenek, divadlo totiž zcela eliminovalo případy, kdy někteří diváci svou prodlužovanou rezervací blokovali vstupenky, které nakonec zůstaly v pokladně nevyzvednuté.

Obdobně není pravda, že pan Krobot z Dejvického divadla odchází, jak se objevilo v některých médiích. Bude i nadále působit jako člen hereckého souboru (v současné době hraje ve dvou inscenacích) a pouze předává žezlo novému uměleckému šéfovi. Logickými cestami se jím od září 2014 stává režisér Michal Vajdička, který se nejen uvedl výraznými inscenacemi Ucpanej systém (Cena Alfréda Radoka za nejlepší inscenaci roku) a Racek (nominace na toto ocenění), ale již se také sžil s poetikou divadla, dalo by se říci, že přímo „zapadl“ svým divadelním myšlením do stylu práce, která Dejvické divadlo proslavila.

Karel František Tománek, Michal Vajdička (foto: Michal Novák)

Z dalších personálních změn vybíráme příchod Veroniky Kubařové do hereckého souboru (od ledna 2015) a opět to není zas až takové překvapení, již hostuje v úspěšné inscenaci Racek v roli Niny Zarečné.

Svébytnou poetiku Dejvického divadla a kreativitu umělců by měly v nové sezoně podpořit autorské hry. Dramaturgický plán zatím slibuje dvě. Druhý titul je ještě zahalen tajemstvím, jisté ale je, že se bude jednat o režisérský debut Ivana Trojana, uskutečněný ve spolupráci s dramatikem Petrem Kolečkem.
O prvním titulu s pracovním názvem Donna, s nímž se do Dejvic vrací režisér Jiří Havelka, prozradil dramaturg Karel František Tománek víc: „Inscenaci jsme začali připravovat na jaře letošního roku a začali jsme tak, jak to děláme vždycky: společně si říkáme, co by koho bavilo a co bychom asi tak mohli zkusit. Jirka Havelka u nás už dělal inscenace Černá díra a Wanted Welzl a teď jsme poměrně rychle dospěli k tématu autismu. Nejdříve hodně obecně, četli jsme si kolem toho knížky, které byly k dispozici, podívali jsme se také na pár filmů. Jirku jako režiséra nesmírně fascinuje a přitahuje ten vnitřní svět, který autistický člověk v sobě nese, který je úplně jiný než způsob vnímání světa tak, jak to máme my. A objevili jsme jednu knížku, která nás zaujala, a z ní hodně vycházíme. Napsala ji australská spisovatelka a hudebnice Donna Williamsová – v překladu se jmenuje Nikdo nikde. Je to příběh ženy, která je autistkou a je v takové kondici, že celý ten svůj životní příběh dokázala poměrně podrobně popsat. Takže tady jsme našli spoustu faktografického materiálu, který nás inspiroval. V tuhle chvíli máme pohromadě inscenační tým (scénografii připraví Jan Hubínek, kostýmy Simona Rybáková a hudbu písničkář Kittchen) a obsazení (Simona Babčáková, Jana Holcová, Bára Poláková, David Novotný, Jaroslav Plesl, Veronika Kubařová).“ Ostré zkoušení započne v říjnu a premiéra se chystá na prosinec letošního roku.

nový umělecký šéf Dejvického divadla Michal Vajdička (foto: Michal Novák)

Ale nejen soubor se rozrostl. Dejvické divadlo získalo prostor bývalého antikvariátu, se kterým sousedí. U příležitosti 22. výročí vzniku Dejvického divadla zahájí provoz ANTI.KVARIÁTU dne 14. října vernisáž výstavy fotografií a kreseb architekta Jana Vlčka, který s divadlem spolupracoval na filmu Díra u Hanušovic a na seriálu Čtvrtá hvězda. Nový prostor by měl sloužit příležitostným aktivitám a výstavám, celodenní provoz bude zajišťovat divadelní kavárna. Počítá se zde také s prodejem propagačních předmětů a materiálů Dejvického divadla. Nový umělecký šéf DD Michal Vajdička nastínil i další plánované aktivity ANTI.KVARIÁTU: „Bylo by dobré, kdyby tu časem vznikly produkce, které by v malém jevištním formátu nebo v podobě malých inscenacích poskytovaly prostor postupně všem členům hereckého souboru, aby se mohli prezentovat. Dejvické divadlo ale nemá „malý“ (off)repertoár, ten musí časem teprve vzniknout. Zatím jsme ve fázi, kdy hledáme tituly pro konkrétní herce.“

Po stažení inscenace Oblomov v červnu 2014 následují z technicko-provozních důvodů další dvě derniéry. S Bratry Karamazovými se diváci mohou vidět naposledy 16. října (!), v lednu se Dejvické divadlo rozloučí i s Modrovousem. K derniérám Michal Vajdička poznamenal:„Za sebe mohu říct, že jsem s derniérami vlastně ani nesouhlasil, ale toto rozhodnutí bylo ještě na Mirkovi Krobotovi. Oblomov bylo první představení, které jsem před dvanácti lety v tomto divadle jako student viděl a na základě kterého jsem se potom rozhodl, že divadlo asi má nějaký smysl...“ Kapacitní možnosti divadla jsou bohužel omezené, staré tedy logicky musí udělat místo novému. Naplnění slibných plánů nostalgii jistě brzy zažene.

-vb- -mys-