PRAHA
aktuální festivalyRozhovor
Miroslav Vladyka a Filip Blažek v mnoha rolích se vydávají po stopách slavné lodi v komedii britského komika a autora Johna Fiskeho Titanic. Její česká premiéra se uskuteční 17. ledna v pražském Divadle Kalich v režii Jakuba Nvoty.
Jaká témata jste ve hře Titanic našel? O čem bude vaše představení vyprávět?
Titanic je nejlépe zdokumentovaná tragédie v dějinách vůbec. Můžeme se na ni dívat jako na příběh největší lodě, jako na příběh lidí z první, nebo třetí třídy, jako na příběh individuálních osudů, na téma rozdělené třídní společnosti, na lidskou pýchu a hrabivost, ale i odvahu, hrdinství... Titanic je obraz naší společnosti anebo základů, na kterých stojí. A v neposlední řadě, jak také zazní v naší inscenaci, je tu i příběh toho ledovce. Titanic jako divadelní hra pro nás byla Rubikova kostka, kde jsou značená všechna možná témata od závažných lidských a společenských až po komické, a dva herci ji skládají tak, že jim každou chvilku vyskočí něco jiného. Skrze smích tak častokrát hovoří mrazivě vážné věci o nás samotných – o lidech. Tento způsob vyprávění je právě to, co mě na hře baví.
Každého už při zmínce o této inscenaci napadne - je etické a únosné spojovat tragédii Titaniku s komediálním žánrem?
A přesně tohle je jedním z nosných témat, které dvojice herců při své divadelní výpravě řeší na jevišti. Kladou si stejnou otázku a bude si ji jistě klást i divák. Myslím, že pokud se k tomu přistupuje svobodně a člověk nezavírá oči před ničím, co s touto tragédií souvisí, může o ní hrát a mluvit svobodně a nebude v tom neúcta, ale spíš nastavené zrcadlo nám samým.
Je podle vás na výsledném textu znát, že autor hry byl zároveň i jejím hereckým protagonistou?
Ten text je v jistém smyslu libreto. Není možné ho hrát bez toho, aby si konkrétní herci nepřizpůsobili dialogy a vyznění některých scén podle svého naturelu, temperamentu, ale i razantnosti názorů. Myslím, že John Fiske je především divadelník, tedy stejně autor jako interpret, a určitě ví, že vytvořil skvělý model, který se dá rozvinout v různých souvislostech pro různé interprety. Vždy trochu jinak, ale když je základ velmi dobrý, tak je co rozvíjet.
Co je největší úskalí pro herce u takového typu hry?
Dva herci tu na jevišti utvářejí jen pomocí dialogů a etud „celý svět“ a přinášejí do něho témata, které musí nechat zaznít, a celé to musí mít příběh a smysl. V první řadě je to náročné na koncentraci a hlavně – musí fungovat jako dvojice. Ti dva musí být sehraní a musí dokázat hledat a vytvářet pointy. Musí je to skutečně bavit. Mirek Vladyka a Filip Blažek pro mě jednoznačně jsou dvojicí, která si Titanic užívá, a to je na výsledku znát.
...s využitím materiálu Divadla Kalich (připravil Jaroslav Panenka)...
Jaká témata jste ve hře Titanic našel? O čem bude vaše představení vyprávět?
Titanic je nejlépe zdokumentovaná tragédie v dějinách vůbec. Můžeme se na ni dívat jako na příběh největší lodě, jako na příběh lidí z první, nebo třetí třídy, jako na příběh individuálních osudů, na téma rozdělené třídní společnosti, na lidskou pýchu a hrabivost, ale i odvahu, hrdinství... Titanic je obraz naší společnosti anebo základů, na kterých stojí. A v neposlední řadě, jak také zazní v naší inscenaci, je tu i příběh toho ledovce. Titanic jako divadelní hra pro nás byla Rubikova kostka, kde jsou značená všechna možná témata od závažných lidských a společenských až po komické, a dva herci ji skládají tak, že jim každou chvilku vyskočí něco jiného. Skrze smích tak častokrát hovoří mrazivě vážné věci o nás samotných – o lidech. Tento způsob vyprávění je právě to, co mě na hře baví.
Filip Blažek, Jakub Nvota, Miroslav Vladyka (foto: Richard Kocourek)
Každého už při zmínce o této inscenaci napadne - je etické a únosné spojovat tragédii Titaniku s komediálním žánrem?
A přesně tohle je jedním z nosných témat, které dvojice herců při své divadelní výpravě řeší na jevišti. Kladou si stejnou otázku a bude si ji jistě klást i divák. Myslím, že pokud se k tomu přistupuje svobodně a člověk nezavírá oči před ničím, co s touto tragédií souvisí, může o ní hrát a mluvit svobodně a nebude v tom neúcta, ale spíš nastavené zrcadlo nám samým.
Je podle vás na výsledném textu znát, že autor hry byl zároveň i jejím hereckým protagonistou?
Ten text je v jistém smyslu libreto. Není možné ho hrát bez toho, aby si konkrétní herci nepřizpůsobili dialogy a vyznění některých scén podle svého naturelu, temperamentu, ale i razantnosti názorů. Myslím, že John Fiske je především divadelník, tedy stejně autor jako interpret, a určitě ví, že vytvořil skvělý model, který se dá rozvinout v různých souvislostech pro různé interprety. Vždy trochu jinak, ale když je základ velmi dobrý, tak je co rozvíjet.
Co je největší úskalí pro herce u takového typu hry?
Dva herci tu na jevišti utvářejí jen pomocí dialogů a etud „celý svět“ a přinášejí do něho témata, které musí nechat zaznít, a celé to musí mít příběh a smysl. V první řadě je to náročné na koncentraci a hlavně – musí fungovat jako dvojice. Ti dva musí být sehraní a musí dokázat hledat a vytvářet pointy. Musí je to skutečně bavit. Mirek Vladyka a Filip Blažek pro mě jednoznačně jsou dvojicí, která si Titanic užívá, a to je na výsledku znát.
...s využitím materiálu Divadla Kalich (připravil Jaroslav Panenka)...
