Počet komentářů: 0
Nový komentář

Zpráva z...
Klicperovo divadlo Hradec Králové
> Lakomec

Lakomec v režii Michala Háby
[11.3.2019]
Čtvrtou premiérou Klicperova divadla v sezóně 2018/2019 bude slavná Molièrova komedie Lakomec. Tato geniální hra je i po více jak 350 letech považováno za špičku komického žánru a ze své vtipnosti a trefnosti neztrácí nic ani v dnešních dnech. Režie se ujal Michal Hába a je to jeho již druhá spolupráce s Klicperovým divadlem. Poprvé se hradeckému publiku představil výborným zpracováním současného německého dramatu Černá voda.

Moliérův Lakomec je třeskutá komedie, která s chirurgickou přesností útočí nejen na naše bránice, ale i na základní podstatu našeho chování a uvažování. Harpagonova chorobná touha po penězích a závislost na majetku je pro naši dobu příznačnější ještě více, než pro Francii za vlády Ludvíka XIV. V době, kdy je produktivita a blahobyt známkou kvalitního a úspěšného života, kdy mít dům a auto je společenskou nutností a kdy absence dovolené u moře je společností vnímána jako životní selhání, je právě tato hra léčivým balzámem, který nám umožní podívat se na věci s humorem a nadhledem. Molière byl skvělý pozorovatel lidských neřestí a mravů, které pak se silou a drzostí sobě vlastní přenášel do svých textů. Díky němu máme skvělou možnost si v dnešní uspěchané době na chviličku sednout, vydechnout a od srdce se zasmát figurkám, kterých je i dnešní svět stále plný. Motorem této skvělé komedie jsou dva generační postoje, starý, despotický, konzervativní, proti mladému, bezohlednému a nezodpovědnému. Maniakální touha po penězích a podvod jako legitimní řešení problému je příznačný pro každou dobu. Pojďme se tomu společně s největším francouzským dramatikem vysmát i dnes!

Molièrovi hrdinové v obecné rovině myslí především nad tím, jak co nejvíce prospět sami sobě. A právě z toho pramení otázky, které nám autor hry klade: Je v bezbřehém individualismu prostor pro lásku, cit, přátelství, rodinu? A umožní nám obrovské jmění dosáhnout životního štěstí? „Molière nepsal ani tak plnohodnotné charaktery, ale spíše personifikované lidské vlastnosti, které vykresluje v těch nejostřejších liniích až na samotné hranici absurdnosti. V naší inscenaci se zabýváme nejenom Harpagonem, ale i tím, jak zhoubný a plíživý vliv může mít právě toto ztělesněné lakomství na lidi okolo něj. Jak se jím lidé nakazí a jak jsou pak zvířecky hnáni svými touhami a potřebami, jak jdou doslova hlavou proti zdi. Jak se chovají komicky a hloupě, jak jsou vlastně směšní. Divák se pak nad jejich počínáním může smát podobně, jako když sleduje psa, který se honí za vlastním ocasem. Poznávat občas v jejich snažení sám sebe je ve výsledku ohromná legrace,“ říká o inscenaci dramaturg Martin Satoranský. „S Molièrem není od věci zvolit slovo podvratnost. Dokázal kritizovat dobové autority, nabourávat zažité stereotypy a ještě si za to nechat zaplatit i zatleskat. Příkladem za všechno mohou být konce jeho her - po sžíravé kritice přichází “konec dobrý všechno dobré” v tak nepravděpodobné konstelaci, že se člověk těžko může ubránit dojmu, že celý happyend je schválně a tedy podvratně “vylhaný”. Podvratnost v sobě nesou i promluvy jednotlivých postav. Obsahují až brechtovský sebekomentář, který může být zdrojem hereckého nadhledu a sebeironie. Zřejmě proto jsou Molièrovy hry dodnes “klasikou”, rozhodně ale ne suchou, mrtvolnou. A těžko mohou být “jen” příjemnými komediemi k pobavení. Těším se, co na naší interpretaci řeknou diváci,“ dodává režisér Michal Hába.

Tvůrci Lakomce zvolili k této klasické látce moderní a netradiční přístup. Zároveň se, stejně jako sám velký dramatik, nechali inspirovat skvělou italskou lidovou commedií dell´arte, postavenou na výrazných typech a precizních komických výstupech, a která i Molièrovi sloužila jako bohatá studnice vtipů, gagů a komických situací.

Lakomec je jedno z nejcitovanějších a nejhranějších Molièrových děl. Zasmáli se mu už miliony lidí a uhranul i takové osobnosti, jako byl francouzský filosof Henri Bergson, spisovatel Michail Bulgakov a v neposlední řadě i „král slunce“ Ludvík XIV.

V hlavní roli hamižného Harpagona se divákům představí Filip Richtermoc, jeho děti Elišku a Kleanta hrají Kryštof Bartoš a Natálie Holíková. V roli úslužného správce Kleanta, Eliščina nápadníka, se diváci mohou těšit na Matěje Anděla a krásnou Marianu, o kterou se pere otec i syn, ztvární nová posila uměleckého souboru Anna Peřinová. Helena Korejtková dodá půvab prohnané dohazovačce Frosině. V roli prohnaného sluhy Štiky a pana komisaře diváci uvidí Miroslava Zavičára, v roli podvodníčka Šimona a ctihodného pana Anselma pak Františka Staňka. Dobráckého kuchaře Jakuba ztělesní Zora Valchařová Poulová.

V inscenačním týmu jsou pak pravidelní spolupracovníci režiséra Michala Háby, výtvarnice Adriana Černá a hudebník Jindřich Čížek. Dramaturgem inscenace je Martin Satoranský.

zdroj zprávy: Martin Sládeček



Komentáře k tématu článkuPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.