Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
(Ne)korektní retro
Jiří Koula, 7.8.2012
Když William Shakespeare (či kdokoliv jiný) napsal Zkrocení zlé ženy, jednalo se o komedii ze současnosti. Dnes, o čtyři staletí později, je snadné podlehnout myšlence interpretovat toto dílo jako historickou hru, z našeho pohledu totiž taková vskutku je. Jenže ona nálepka s sebou nese skryté tíhnutí k vážnosti a až posvátné úctě. Snaha o zachování jazyka do posledního detailu (což je ovšem problematické už vzhledem k překladu), historických kostýmů podle představ "jak se to asi hrálo tenkrát" a dalších detailů v kombinaci s bazírováním na důstojnosti (vždyť je to přece SHAKESPEARE!!!) ale v případě komedie vyznívá přinejlepším bezzubě, spíše ale až (nechtěně) směšně. Co by asi sám autor řekl představení, v němž by herci jeho lehké verše pronášeli s kamennou tváří a výrazem odpovídajícím pohřebnímu proslovu?

Daniel Špinar toto očividně pochopil a rozhodl se pro interpretaci, jež se "zarytým šejkspíristům" může jevit (přespříliš) radikální a nejeden by ji jistě s chutí označil za rouhání (ostatně není to má fabulace, důkaz byl k vidění na Facebooku na stránce Letních shakespearovských slavností) - kdysi současnou hru přeměnil v současnou inscenaci (jaká hrůza!).

No, vlastně ne tak docela. Komplikace totiž přináší samotná myšlenka hry - Kateřina, na začátku vzpurná žena, je provdána za Petruchia, který ji tak dlouho týrá hlady a odpírá jí spánek, až se z ní stane poslušná ovečka, jež v závěru dokonce nachází uspokojení v tom, že může svému choti splnit každé přání, přičemž se zcela vzdává vlastní vůle. Jistě se se mnou nebudete hádat, že přenést něco takového do současnosti, byť v sebevětší nadsázce, by bylo velmi obtížně obhajitelné (ne-li nemožné), otázka ženských práv je dnes v "civilizovaném světě" již (aspoň formálně) vyřešena a pro takovýto konstrukt v něm není místo.

Úkrok stranou - nejde o jedinou Shakespearovu hru narážející na tento problém, vzpomeňte na Kupce benátského - "tu hru o zlém Židovi, kterého dobří občané ku všeobecné spokojenosti prakticky zcela zničí". Inscenovat něco takového v dnešních reáliích by dost možná bylo i soudně napadnutelné, premiéra Fassbinderovy hry Odpad, město, smrt byla kvůli aktivistům obviňujícím tou dobou roky mrtvého autora z antisemitismu přerušena, kterýžto čin byl sám o sobě kontroverzní, podpora pro stejný akt v případě aktuálního Kupce benátského "bez vysvětlivek" by nejspíše byla mnohem výraznějši.

Ale vraťme se zpět ke Zkrocení zlé ženy, Daniel Špinar si zřejmě ideovou pofidérnost této hry uvědomil a zároveň z ní elegantně vybruslil, nezasadil ji do "žhavé přítomnosti", nýbrž kamsi do minulého století, jednotlivé postavy získaly stereotypní atributy (ať už jde o kostýmy či způsob vyjadřování) několika časoprostorů. Tato volba přitom není samoúčelná, naopak slouží k ilustraci jednotlivých charakterů.

Výsledkem je komedie plná plastických postav, v níž se humor textu nenásilně snoubí s komikou danou asociacemi na divákovi známá prostředí, přičemž výsledku se tento může bez pocitu viny smát, neboť je mu umožněno zaujmout stanovisko, že to, co se odehrává na jevišti, už bylo a dnes jsem přece jen o něco dále. Režisérova idea se odráží i v práci herců, kteří dostali volnost v zabydlení se ve svých postavách a náležitě jí využili.

Sečteno a podtrženo, Zkrocení zlé ženy je v rámci Letních shakespearovských slavností výrazný nadprůměr a ukazuje cestu, kterak tohoto velikána úspěšně aktualizovat.

Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.