Hermína

Zdařilé,klasické představení v Činoheráku.

Herecké trio Vetchý, Javorský a Andrea Černá předvádí na jevišti mimořádně silný výkon. První část působí odlehčeněji a nese se v komediálním duchu, zatímco druhá přináší výraznější hloubku a prostor k zamyšlení. Nejvíce na mě zapůsobily básnické pasáže, které jako by se vymykaly běžnému vnímání času i reality. Je zřejmé, že Andrea Černá má svůj talent daleko širší než jen v oblasti herectví. Přesto se objevily momenty, které pro mě nebyly úplně snadno uchopitelné, a právě proto mám chuť se na představení podívat znovu. Vnímám ho jako typ inscenace, kterou si každý divák vyloží po svém.

Souhlasím s Janem Pařízkem, bohužel. Ani výborné herecké výkony výsledný dojem nezachrání. Poznámka navíc - do ČK chodím ráda, viděla jsem téměř vše a dle mého názoru je scéna velmi špatně ozvučená a hercům není pořádně rozumět ( zejména pokud mluví potichu jako pan Javorský), což kazí zážitek z představení.

Hermína Ladislava Smočka v Činoherním klubu zaujme výborným hereckým obsazením i silným tragikomickým a dojemným příběhem, který je velmi aktuální. Precizně vystavěná zápletka, její rozuzlení i motiv pomsty fungují velmi dobře, ale největší stopu ve mně po odchodu z divadla zanechalo téma vzájemné důvěry, jak křehká a snadno narušitelná může být.

Kdo má rád Matrix, půjde i na x-tý díl, kdo má rád Smočka Ve Smo/ečkách ... musí i na Hermínu. Ladislav Smoček si úžasně hraje s českým jazykem, je vtipný, nechutný, laskavý, dojemný ... Obsazení Vladimírem Javorským (vzpomínka na devadesátky) a Ondřejem Vetchým (pobaví vždycky) je doplněno Andreou Černou, vetřelcem ČK v dobrém slova smyslu - postava novinářky, která párkrát zazoufá nad svým morálním zavrávoráním, a přece jde dál k nadčasové lásce, propojená se skutečnou veršující herečkou z Varů/Plzně. Wow! A Schibber má také svůj vesmír, ať už jakkoli ujetý, čímž nejmíň sympaticky, ale o to reálněji vychází prospěchář "čecháček" Šťastný.

Bohužel velké zklamání od Činoherního klubu. Kvalita hry i režijní zpracování je na úrovni ochotnického dramaturga letní scény. Komediální prvky baví, ale vážná zamyšlení nad morálkou a životem působí až naivně úsměvně. Scéna s powerpointem Porsche a ostrova je pak jako vystřižená z univerzity třetího věku a většině obecenstva připomene, že tahle hra je zpracována pro lidi o dvě generace starší.
Vetchý, Novotný i zbytek herců hrají skvěle, ale ze strašlivého scénáře i nekvalitní režie to pozvednout nedokážou.

Nová hra Ladislava Smočka, kterou psal 5 let, byla zatím uvedena pouze ve dvou předpremierách, protože kvůli nemoci autora nebyla plnohodnotně dozkoušena, a premiéra byla odložena na únor, nicméně i tak ukázala nesmírnou kvalitu a rafinovanost textu. Jedna žena a tři muži (ten čtvrtý do děje moc nevstoupil) odehráli příběh o hledání smyslu bytí a o tom, co je člověk pro své štěstí schopen udělat. Na velmi jednoduché scéně (jedna pohovka, jeden věšák) se vystřídalo mnoho žánrově rozličných scén, které se ve finále spojily v dojemné finále. Z herců vynikla hlavně Andrea Černá. Byla silná ve všech polohách. Navíc přispěla textu i svými básněmi.

Pánové Vetchý a Javorský spolu s Andreou Černou předvádějí naprostý divadelní koncert. Ačkoliv je první polovina spíše komediální, v té druhé už nacházíme hloubku a pochopení. Neskutečně mě oslovily zejména básně, u kterých jako by neexistoval čas ani meziprostor. Je vidět, že paní Černá exceluje nejen v herectví.
Nicméně našly se i pasáže, které byly pro mě jako diváka náročné k pochopení, takže určitě zajdu znovu. Myslím, že je to přesně ten typ hry, který si každý převezme po svém.

Zdařilé,klasické představení v Činoheráku.

Herecké trio Vetchý, Javorský a Andrea Černá předvádí na jevišti mimořádně silný výkon. První část působí odlehčeněji a nese se v komediálním duchu, zatímco druhá přináší výraznější hloubku a prostor k zamyšlení. Nejvíce na mě zapůsobily básnické pasáže, které jako by se vymykaly běžnému vnímání času i reality. Je zřejmé, že Andrea Černá má svůj talent daleko širší než jen v oblasti herectví. Přesto se objevily momenty, které pro mě nebyly úplně snadno uchopitelné, a právě proto mám chuť se na představení podívat znovu. Vnímám ho jako typ inscenace, kterou si každý divák vyloží po svém.

Souhlasím s Janem Pařízkem, bohužel. Ani výborné herecké výkony výsledný dojem nezachrání. Poznámka navíc - do ČK chodím ráda, viděla jsem téměř vše a dle mého názoru je scéna velmi špatně ozvučená a hercům není pořádně rozumět ( zejména pokud mluví potichu jako pan Javorský), což kazí zážitek z představení.

Pánové Vetchý a Javorský spolu s Andreou Černou předvádějí naprostý divadelní koncert. Ačkoliv je první polovina spíše komediální, v té druhé už nacházíme hloubku a pochopení. Neskutečně mě oslovily zejména básně, u kterých jako by neexistoval čas ani meziprostor. Je vidět, že paní Černá exceluje nejen v herectví.
Nicméně našly se i pasáže, které byly pro mě jako diváka náročné k pochopení, takže určitě zajdu znovu. Myslím, že je to přesně ten typ hry, který si každý převezme po svém.

Hermína Ladislava Smočka v Činoherním klubu zaujme výborným hereckým obsazením i silným tragikomickým a dojemným příběhem, který je velmi aktuální. Precizně vystavěná zápletka, její rozuzlení i motiv pomsty fungují velmi dobře, ale největší stopu ve mně po odchodu z divadla zanechalo téma vzájemné důvěry, jak křehká a snadno narušitelná může být.

Kdo má rád Matrix, půjde i na x-tý díl, kdo má rád Smočka Ve Smo/ečkách ... musí i na Hermínu. Ladislav Smoček si úžasně hraje s českým jazykem, je vtipný, nechutný, laskavý, dojemný ... Obsazení Vladimírem Javorským (vzpomínka na devadesátky) a Ondřejem Vetchým (pobaví vždycky) je doplněno Andreou Černou, vetřelcem ČK v dobrém slova smyslu - postava novinářky, která párkrát zazoufá nad svým morálním zavrávoráním, a přece jde dál k nadčasové lásce, propojená se skutečnou veršující herečkou z Varů/Plzně. Wow! A Schibber má také svůj vesmír, ať už jakkoli ujetý, čímž nejmíň sympaticky, ale o to reálněji vychází prospěchář "čecháček" Šťastný.

Bohužel velké zklamání od Činoherního klubu. Kvalita hry i režijní zpracování je na úrovni ochotnického dramaturga letní scény. Komediální prvky baví, ale vážná zamyšlení nad morálkou a životem působí až naivně úsměvně. Scéna s powerpointem Porsche a ostrova je pak jako vystřižená z univerzity třetího věku a většině obecenstva připomene, že tahle hra je zpracována pro lidi o dvě generace starší.
Vetchý, Novotný i zbytek herců hrají skvěle, ale ze strašlivého scénáře i nekvalitní režie to pozvednout nedokážou.

Nová hra Ladislava Smočka, kterou psal 5 let, byla zatím uvedena pouze ve dvou předpremierách, protože kvůli nemoci autora nebyla plnohodnotně dozkoušena, a premiéra byla odložena na únor, nicméně i tak ukázala nesmírnou kvalitu a rafinovanost textu. Jedna žena a tři muži (ten čtvrtý do děje moc nevstoupil) odehráli příběh o hledání smyslu bytí a o tom, co je člověk pro své štěstí schopen udělat. Na velmi jednoduché scéně (jedna pohovka, jeden věšák) se vystřídalo mnoho žánrově rozličných scén, které se ve finále spojily v dojemné finále. Z herců vynikla hlavně Andrea Černá. Byla silná ve všech polohách. Navíc přispěla textu i svými básněmi.

Nová hra Ladislava Smočka, kterou psal 5 let, byla zatím uvedena pouze ve dvou předpremierách, protože kvůli nemoci autora nebyla plnohodnotně dozkoušena, a premiéra byla odložena na únor, nicméně i tak ukázala nesmírnou kvalitu a rafinovanost textu. Jedna žena a tři muži (ten čtvrtý do děje moc nevstoupil) odehráli příběh o hledání smyslu bytí a o tom, co je člověk pro své štěstí schopen udělat. Na velmi jednoduché scéně (jedna pohovka, jeden věšák) se vystřídalo mnoho žánrově rozličných scén, které se ve finále spojily v dojemné finále. Z herců vynikla hlavně Andrea Černá. Byla silná ve všech polohách. Navíc přispěla textu i svými básněmi.

Kdo má rád Matrix, půjde i na x-tý díl, kdo má rád Smočka Ve Smo/ečkách ... musí i na Hermínu. Ladislav Smoček si úžasně hraje s českým jazykem, je vtipný, nechutný, laskavý, dojemný ... Obsazení Vladimírem Javorským (vzpomínka na devadesátky) a Ondřejem Vetchým (pobaví vždycky) je doplněno Andreou Černou, vetřelcem ČK v dobrém slova smyslu - postava novinářky, která párkrát zazoufá nad svým morálním zavrávoráním, a přece jde dál k nadčasové lásce, propojená se skutečnou veršující herečkou z Varů/Plzně. Wow! A Schibber má také svůj vesmír, ať už jakkoli ujetý, čímž nejmíň sympaticky, ale o to reálněji vychází prospěchář "čecháček" Šťastný.

Bohužel velké zklamání od Činoherního klubu. Kvalita hry i režijní zpracování je na úrovni ochotnického dramaturga letní scény. Komediální prvky baví, ale vážná zamyšlení nad morálkou a životem působí až naivně úsměvně. Scéna s powerpointem Porsche a ostrova je pak jako vystřižená z univerzity třetího věku a většině obecenstva připomene, že tahle hra je zpracována pro lidi o dvě generace starší.
Vetchý, Novotný i zbytek herců hrají skvěle, ale ze strašlivého scénáře i nekvalitní režie to pozvednout nedokážou.

Hermína Ladislava Smočka v Činoherním klubu zaujme výborným hereckým obsazením i silným tragikomickým a dojemným příběhem, který je velmi aktuální. Precizně vystavěná zápletka, její rozuzlení i motiv pomsty fungují velmi dobře, ale největší stopu ve mně po odchodu z divadla zanechalo téma vzájemné důvěry, jak křehká a snadno narušitelná může být.

Souhlasím s Janem Pařízkem, bohužel. Ani výborné herecké výkony výsledný dojem nezachrání. Poznámka navíc - do ČK chodím ráda, viděla jsem téměř vše a dle mého názoru je scéna velmi špatně ozvučená a hercům není pořádně rozumět ( zejména pokud mluví potichu jako pan Javorský), což kazí zážitek z představení.

Zdařilé,klasické představení v Činoheráku.

Herecké trio Vetchý, Javorský a Andrea Černá předvádí na jevišti mimořádně silný výkon. První část působí odlehčeněji a nese se v komediálním duchu, zatímco druhá přináší výraznější hloubku a prostor k zamyšlení. Nejvíce na mě zapůsobily básnické pasáže, které jako by se vymykaly běžnému vnímání času i reality. Je zřejmé, že Andrea Černá má svůj talent daleko širší než jen v oblasti herectví. Přesto se objevily momenty, které pro mě nebyly úplně snadno uchopitelné, a právě proto mám chuť se na představení podívat znovu. Vnímám ho jako typ inscenace, kterou si každý divák vyloží po svém.

Pánové Vetchý a Javorský spolu s Andreou Černou předvádějí naprostý divadelní koncert. Ačkoliv je první polovina spíše komediální, v té druhé už nacházíme hloubku a pochopení. Neskutečně mě oslovily zejména básně, u kterých jako by neexistoval čas ani meziprostor. Je vidět, že paní Černá exceluje nejen v herectví.
Nicméně našly se i pasáže, které byly pro mě jako diváka náročné k pochopení, takže určitě zajdu znovu. Myslím, že je to přesně ten typ hry, který si každý převezme po svém.