Lidojedi

75% Velká, lehce morbidní, sranda. Jednoduše řešená scéna, která během pár vteřin dokáže za pomoci světelných efektů, hudby a několika rekvizit měnit prostředí představení. Bavily mě někdy až groteskně vtipné situace, přesvědčivé výkony herců, tempo a gradace celého představení. Líbil se mi i dramatický a otevřený konec, který nabízí podnět k zamyšlení a popouští uzdu představivosti.

Trochu jiná grilovačka, dobré dívadlo.

Zajímavě a vtipně zpracované nevšední a trochu morbidní téma. Dobré výkony herců, bavili jsme se.

Hlavní výhrou inscenace je Erika Stárková. Marně pátrám v paměti po momentu, kdy bych jí nevěřil. Kéž by zvolenou stylizaci všichni zvládali s takovou bravurou. Třeba Jiřímu Trnkovi jsem ty miliony nevěřil ani trochu. Původní rozhlasová hra v režii Aleše Vrzáka byla civilnější, ale také ona zůstala především moralitou o tom, že jsme prodejní ubožáci. A snad také o tom, co s námi dělá každodennost, do jakých kompromisů nás tlačí. Bavila mě scéna Lukáše Kuchinky - její majestátnost, přemýšlení o stolu jako obětišti, líbil se mi kostelní zvuk. Inscenaci chybí výrazná tečka, katarze, chcete-li.

65,99% - V porovnání s jinými svými šedesátkami posunu tuto hru k sedmdesáti, i když to není úplně čistých sedmdesát.
Možná by hře sedělo poněkud méně vulgarismů. ale určitě by to bez několika z nich nešlo, čili jde jen o míru.
Oceňuji několik politicky nekorektních a trefných vtípků mířících mně se líbícím směrem...
Tak nevím, co bych si objednal na svůj skromný mejdan, kdybych zbohatl já, kdo ví, jestli bych se držel při zemi, nebo bych získal mlsný jazýček a zatoužil po VIP službách Mlsného Jacka... a vy?