Nitero

Dejvická novinka zůstává nejistě rozkročena mezi žánry, detektivní prvky ve vězeňském příběhu střídá s hlubokými niternými, psychologickými a ezoterickými vsuvkami při hledání pravdy a vlastního já, které ovšem nepůsobí právě přirozeně. Sarkasmus a typický "dejvický" styl a humor se v konfrontacích s nimi ztrácí, aniž by však byly z inscenace odsunuty zcela, což dojem přešlapování ještě posiluje. Herecky nejpřesvědčivějšími zůstávají Anna Fialová s Antonií Formanovou, jimž se jejich postavy podařilo vyjádřit věrohodně i s patřičným a potřebným nadhledem.

Cesta do nitra své, možná i trochu temné, duše s cílem najít sebe sama a pochopit svoje činy. Rozhodně zajímavý námět, který se povedlo i velmi slušně zpracovat. Inscenace nabízí řadu povedených momentů a určitě nijak nenudí. Po herecké stránce opět výtečné, krásné výkony od všech aktérů. Mile rád vyzdvihuji skvělou A. Fialovou, scény s ní patřily k nejlepším. Jakýkoli lepší dojem ale kazí nepříliš povedený závěr, který se hodně vleče a promarní několik dobrých momentů k zakončení. Zbytečné vysvětlování pak ubírá ději na síle a napjatá atmosféra, jež se pracně vybudovala, se tím značně rozmělní. Zde bohužel platí, že méně je někdy více. 65%

V minulosti i současnosti nevzniklo zrovna málo divadelních her a jiných uměleckých děl o hledání sebe sama, (sebe)poznání či přijetí odpovědnosti za své činy. Hra M. Myšičky sice z hlediska sdělení nepřispěla ničím zvlášť překvapivým, ale obsahuje cenné podněty k zamyšlení, nečekané zvraty a odhalení. Textu i inscenaci by pomohl intenzivnější dramaturgický dohled. Ladění některých scén se vymyká a jejich fungování v kontextu celku je sporné, několik motivů se vrací v drobných obměnách, čímž se bez zřetelného opodstatnění prodlužuje stopáž. Povedená scénografie. K výtečné práci dejvických (i hostujících) herců nelze mít mnoho výhrad.

Neobvyklý výlet do zmatené mysli člověka, jemuž se během chvíle obrátil život vzhůru nohama. Nejsilnější je hra v civilních pasážích, kde nechybí jemný humor, do detailů vyhrávané situace a takřka detektivní nádech. Trochu méně mě zaujaly snové scény z dětství hlavního hrdiny a mystické seance s bubny. Herecky mě tentokrát nejvíce bavily A.Martinec Formanová a A.Fialová. Dobrá práce se scénou, díky níž se daří budovat obraz světa, který se člověku rozpadá pod rukama.

Introspektivní sebezpytná cesta do vlastního nitra hlavního hrdiny hry Martina Myšičky nabízí prostor imaginativnímu, neotřelému uchopení daného příběhu. Neuspořádanost překotných myšlenek, vzpomínek a momentálních pocitů muže, jehož život se ve vteřině otočí naruby, se daří působivě vystihnout díky do drobných detailů promyšlené scénografii, která umožňuje taktéž efektivní svižné střihy v ději i obměny prostředí. Plusem je i herecká souhra v rámci celého obsazení. Snad jen několik nepatrných škrtů by bylo ku prospěchu, kompaktnější tvar by přispěl k ještě o poznání citelnější emoční rezonanci i vyznění této na každý pád originální inscenace.