Fichtl

Komedie z časů, kdy se toho mnoho nesmělo, ale žít se mohlo a muselo. A do téhle doby se vracíme spolu s hlavními hrdiny do doby jejich dospívání, první lásky a touze po první motorce. P. Liška i M. Isteník si to vyloženě užívají, neváhají improvizovat a v publiku bylo bezpečně poznat, že je to baví. Z této dvojice za mě asi o trochu lepší M. Isteník, který zvládá více rolí a každou skvěle, ale P. Liška má můj respekt za to, jak to celé táhne, kdy v podstatě neodejde z jeviště a chrlí ze sebe neuvěřitelné množství textu. Doprovodná kapela pak rovněž skvělá. Jen mi to už přišlo trochu dlouhé (170 minut i s přestávkou). /20.3.2024 v Táboře/

Skvělý výkon Pavla Lišky a celkově velice povedené představení, které muselo zanechat spoustu nostalgických emocí v těch, kteří v dané době byli mladí a zažívali podobná dobrodružství jako kluci na jevišti.

Oba dva výborní, oba dva zábavní, oba dva se bavící, oba dva bavící nás.
A kapela příjemné oživení už tak skvělého zážitku.
Povedená retro záležitost, kdy si člověk připomněl doby nedávno minulé.
Bravo hoši... 85 %

Dva komici a kapela na vlně nostalgie. Text Pavlu Liškovi vyloženě sedí, jako by byl psán pro něj, s autorem mají stejný smysl pro humor i pointu, jen je ho na něj občas moc. Zatímco je někdy složité mu věřit, že jeho postavě je třináct - už kvůli vousům - Michalu Isteníkovi jen z výrazu obličeje uvěříte naprosto cokoliv, i to že je otcem, dítětem nebo Vietnamcem. Co však Pavlu Liškovi uvěříte, je zoufalá touha mladíka zapůsobit na svou lásku, navzdory době, ve které vyrůstá. Polovina úspěchu hry je vtipný text s odkazy na známé reálie let osmdesátých, druhá pak vzájemná interakce herců.

Za vedoucí lano táhne Pavel Liška coby Eda, protože se statečně pere s kvanty monologů. Michal Isteník zase musí zvládat všechny vedlejší role. Umění improvizovat v nečekaných situacích se ve Fichtlu hodí vždycky, neboť prvoplánová legrace z  minulého režimu nestačí jako dostatečně silný nosný prvek. Neplánovaných situací a kiksů je na můj vkus až přespříliš, takže některé improvizace překračují hranice únosnosti. Porovnávání je přirozená lidská touha, ale je dobré mít na paměti, že máme neustále nasazené brýle nostalgie. Ať už skrz ně hledíme na minulé vzpomínky, nebo v budoucnosti koukáme nostalgicky na přítomnou minulost.

Ano, pobavili jsme se, nic víc, nic méně. Slušný průměr, profesionální herecké výkony, ale nic nezapomenutelného

Líbilo se nám to moc, a ano, takhle si to taky pamatuji. Skvělé výkony obou hlavních protagonistů.

Skvělý tandem Isteník-Liška, vtipné, ale často také smutně dojemné. Úžasná kapela dodala atmosféru doby. Ano, takoví jsme byli...

Komedie z časů, kdy se toho mnoho nesmělo, ale žít se mohlo a muselo. A do téhle doby se vracíme spolu s hlavními hrdiny do doby jejich dospívání, první lásky a touze po první motorce. P. Liška i M. Isteník si to vyloženě užívají, neváhají improvizovat a v publiku bylo bezpečně poznat, že je to baví. Z této dvojice za mě asi o trochu lepší M. Isteník, který zvládá více rolí a každou skvěle, ale P. Liška má můj respekt za to, jak to celé táhne, kdy v podstatě neodejde z jeviště a chrlí ze sebe neuvěřitelné množství textu. Doprovodná kapela pak rovněž skvělá. Jen mi to už přišlo trochu dlouhé (170 minut i s přestávkou). /20.3.2024 v Táboře/

Skvělý výkon Pavla Lišky a celkově velice povedené představení, které muselo zanechat spoustu nostalgických emocí v těch, kteří v dané době byli mladí a zažívali podobná dobrodružství jako kluci na jevišti.

Oba dva výborní, oba dva zábavní, oba dva se bavící, oba dva bavící nás.
A kapela příjemné oživení už tak skvělého zážitku.
Povedená retro záležitost, kdy si člověk připomněl doby nedávno minulé.
Bravo hoši... 85 %

Dva komici a kapela na vlně nostalgie. Text Pavlu Liškovi vyloženě sedí, jako by byl psán pro něj, s autorem mají stejný smysl pro humor i pointu, jen je ho na něj občas moc. Zatímco je někdy složité mu věřit, že jeho postavě je třináct - už kvůli vousům - Michalu Isteníkovi jen z výrazu obličeje uvěříte naprosto cokoliv, i to že je otcem, dítětem nebo Vietnamcem. Co však Pavlu Liškovi uvěříte, je zoufalá touha mladíka zapůsobit na svou lásku, navzdory době, ve které vyrůstá. Polovina úspěchu hry je vtipný text s odkazy na známé reálie let osmdesátých, druhá pak vzájemná interakce herců.

Za vedoucí lano táhne Pavel Liška coby Eda, protože se statečně pere s kvanty monologů. Michal Isteník zase musí zvládat všechny vedlejší role. Umění improvizovat v nečekaných situacích se ve Fichtlu hodí vždycky, neboť prvoplánová legrace z  minulého režimu nestačí jako dostatečně silný nosný prvek. Neplánovaných situací a kiksů je na můj vkus až přespříliš, takže některé improvizace překračují hranice únosnosti. Porovnávání je přirozená lidská touha, ale je dobré mít na paměti, že máme neustále nasazené brýle nostalgie. Ať už skrz ně hledíme na minulé vzpomínky, nebo v budoucnosti koukáme nostalgicky na přítomnou minulost.

Ano, pobavili jsme se, nic víc, nic méně. Slušný průměr, profesionální herecké výkony, ale nic nezapomenutelného

Líbilo se nám to moc, a ano, takhle si to taky pamatuji. Skvělé výkony obou hlavních protagonistů.

Skvělý tandem Isteník-Liška, vtipné, ale často také smutně dojemné. Úžasná kapela dodala atmosféru doby. Ano, takoví jsme byli...

Oba dva výborní, oba dva zábavní, oba dva se bavící, oba dva bavící nás.
A kapela příjemné oživení už tak skvělého zážitku.
Povedená retro záležitost, kdy si člověk připomněl doby nedávno minulé.
Bravo hoši... 85 %

Komedie z časů, kdy se toho mnoho nesmělo, ale žít se mohlo a muselo. A do téhle doby se vracíme spolu s hlavními hrdiny do doby jejich dospívání, první lásky a touze po první motorce. P. Liška i M. Isteník si to vyloženě užívají, neváhají improvizovat a v publiku bylo bezpečně poznat, že je to baví. Z této dvojice za mě asi o trochu lepší M. Isteník, který zvládá více rolí a každou skvěle, ale P. Liška má můj respekt za to, jak to celé táhne, kdy v podstatě neodejde z jeviště a chrlí ze sebe neuvěřitelné množství textu. Doprovodná kapela pak rovněž skvělá. Jen mi to už přišlo trochu dlouhé (170 minut i s přestávkou). /20.3.2024 v Táboře/

Za vedoucí lano táhne Pavel Liška coby Eda, protože se statečně pere s kvanty monologů. Michal Isteník zase musí zvládat všechny vedlejší role. Umění improvizovat v nečekaných situacích se ve Fichtlu hodí vždycky, neboť prvoplánová legrace z  minulého režimu nestačí jako dostatečně silný nosný prvek. Neplánovaných situací a kiksů je na můj vkus až přespříliš, takže některé improvizace překračují hranice únosnosti. Porovnávání je přirozená lidská touha, ale je dobré mít na paměti, že máme neustále nasazené brýle nostalgie. Ať už skrz ně hledíme na minulé vzpomínky, nebo v budoucnosti koukáme nostalgicky na přítomnou minulost.

Líbilo se nám to moc, a ano, takhle si to taky pamatuji. Skvělé výkony obou hlavních protagonistů.

Skvělý tandem Isteník-Liška, vtipné, ale často také smutně dojemné. Úžasná kapela dodala atmosféru doby. Ano, takoví jsme byli...

Skvělý výkon Pavla Lišky a celkově velice povedené představení, které muselo zanechat spoustu nostalgických emocí v těch, kteří v dané době byli mladí a zažívali podobná dobrodružství jako kluci na jevišti.

Dva komici a kapela na vlně nostalgie. Text Pavlu Liškovi vyloženě sedí, jako by byl psán pro něj, s autorem mají stejný smysl pro humor i pointu, jen je ho na něj občas moc. Zatímco je někdy složité mu věřit, že jeho postavě je třináct - už kvůli vousům - Michalu Isteníkovi jen z výrazu obličeje uvěříte naprosto cokoliv, i to že je otcem, dítětem nebo Vietnamcem. Co však Pavlu Liškovi uvěříte, je zoufalá touha mladíka zapůsobit na svou lásku, navzdory době, ve které vyrůstá. Polovina úspěchu hry je vtipný text s odkazy na známé reálie let osmdesátých, druhá pak vzájemná interakce herců.

Ano, pobavili jsme se, nic víc, nic méně. Slušný průměr, profesionální herecké výkony, ale nic nezapomenutelného