Hra o manželství

Sledovat jen hádku a vzájemné osočování obou postav občas hraničící až s agresivitou pro mě bylo až nepříjemným zážitkem. Nechápala jsem, že se tím někteří lidé v publiku baví. Ač jsem nikdy nic podobného sama nezažila, bylo mi z představení úzko a smutno. Ani osobnosti pana Schmitzera a paní Poullain nepomohly.

Nemám nic proti J. Smitzerovi, ale jeho projev verbální i neverbální mě oslovil spíš negativně. V textu se přeříkaval, mluvil nesrozumitelně a i jeho gesta a mimika na mě působila těžko uvěřitelně. Duo paní Poullain a pan Schmitzer nebyla pro mě povedená. Kdybych tuto hru nenavštívila, o nic bych nepřišla.

Štěstí, že inscenace se hraje už tak dlouho. Jinak by se mi skutečně asi nepodařilo potlačit to silné nutkání snížit hodnocení o dalších 10%. To kvůli scéně postavené opravdu mimořádně sterilně, bez snahy poskytnout divákovi i nějaký výtvarný či vizuální prožitek.

V první části je na přítomné diváky chrlen stupidní humor, který vzniká v postupně se hroutícím manželském svazku. O marginálním problému deníku vášnivého milování během třiceti let vztahu dokázal autor bezmyšlenkovitě tlachat téměř dvacet minut. Reakce publika byla ovšem k mému překvapení pozitivní. Po přestávce však přichází obrat o 360 stupňů. Z celé inscenace se stává nudná a jednotvárná podívaná, díky níž víčka i těch největších konzumentů tupých vtipů postupně klesají. Oba herci svůj text oddrmolili bez většího zápalu. Kdyby však určitý zájem projevili, mohl být výsledek možná lepší.

Překvapil mě příjemně J.Schmitzer

Neseděla mi kombinace paní Chantal a pana Schmitzera, jinak Schmitzer skvělý civilní projev. Hra se hrozně táhla, chvílemi opravdu nuda.

Oba herci výborní, skvělé dialogy. Časté téma dlouhodobého soužití dvou lidí velmi hezky zpracováno.

Dobrý text,skvělá režie a herci, zvláště Jiří Schmitzer.