Leni

--- Další nevinný strůjce nelidskosti --- (více v článku na blogu)

Herecký koncert Věry Hlaváčkové i Tomáše Kobra, k němuž jim Marta Roszkopfová vytvořila skvělou scénografii, takže se Jihočeskému divadlu pod režijním vedením Radovana Lipuse podařilo vytvořit velmi působivou a efektní iluzi natáčené talk show. Vedle herců v hlavních dvou rolích navíc nenzapadli ani Pepa Honzík a Daniela Bambasová.

Báječný herecký koncert Věry Hlaváčkové (jakožto talentované a průkopnické režisérky, jejíž tvůrčí portfolio hyzdí propagandistické nacistické filmy) společně s šarmantním Tomášem Kobrem (v roli neústupného, senzacechtivého moderátora a komika), jejichž autenticky působící a skvěle zinscenovaný konverzační souboj evokuje napínavou westernovou přestřelku - s tím rozdílem, že jejich bitva se s humorem i krutostí dotýká palčivých a stále aktuálních témat. Jediné, co lze vytknout, jsou ony "emoce dojící" záběry v pozadí, které narušují jinak skvěle vystavěnou atmosféru. Až na pár dalších drobností je ovšem Leni dílem, které stojí za to vidět.

Leni V. Hlaváčkové vstupuje do talk show jako zdravě sebevědomá žena, která dobře ví, proč nabídku na vystoupení přijala. Jde o precizně a nejednoznačně uchopenou figuru, u níž nikdy nevíte, které reakce jsou vypočítavé a co se jí dotýká bytostně. Inscenace graduje v momentě, kdy do show vletí rozhořčená Němka Bertha s odhodláním Leni za každou cenu obhájit. D. Bambasová v roli rozehrává několik humorných etud, z níž v celkovém kontextu mrazí ještě víc, než kdyby ji hrála zcela navážno. T. Kobr coby moderátor občas sklouzává k nápodobě současných tváří televize, ovšem na druhou stranu poukazuje na agresivitu některých dnešních moderátorů.

Do jaké míry může umělec převzít spoluodpovědnost za dobu, ve které tvoří? A lze to vůbec? Hra dotýkající se morálních měřítek vystihuje, jak plné paradoxů byly život, dílo i pohled veřejnosti na osobnost Leni Riefenstahl. Tu při talk show konfrontuje s bezskrupulózní mediální star, s německou důchodkyní se zakořeněným (o)bludným názorem na Hitlera a publikem, na němž je, aby k celé věci zaujalo vlastní postoj. Po všech stránkách zdařilá inscenace JČD téma k přehodnocení otevírá širokospektrálně, s důrazem na fakt, že nakolik se L. Riefenstahl nakonec doopravdy vnitřně svedla se svou minulostí vypořádat, zůstalo jen jejím osobním tajemstvím.