Komedie omylů

Jako lehká letní zábava inscenace V.Štěpánka obstojí, ale chybějící dramaturg je znát, místy se inscenace stává zbytečně ukřičenou a nejednoznačnost začátku se rozplývá do pouhé frašky. Herecky je tento kus poněkud nevyrovnaný, ne všichni se dokázali s afektem postav vyrovnat bez přehrávání, nejvíce zaujmou oba Antifolové V.Vondráček a T.Havlínek, z ženských postav pak Juliana A.Krejčíkové. Velmi povedená je vizuální stránka - omšelé kulisy evokující cirkusové prostředí a hlavně exotickou atmosféru dotvářející kostýmy. Dobrým nápadem je i naživo intepretovaný hudební podkres v podání N.Engonidise.

55% - Již tuto klasikovu hru nepovažuji za největší poklad jeho díla, když se přidá inscenace založená zásadně na komediálnosti až fraškovitosti, vzniká přesně to, co je k vidění. Taškařice, tlačená od počátku do vtipu a stále bezuzdnější a ukřičenější legrace. Většina obsazených s Shakespearem má zkušenosti z jiných svých působišť, takže Hilského překlad až na výjimky zaznívá jistě a nosně, se stejnou jistotou vytvářejí své figurky i jednotlivé humorné situace především představitelé hl.rolí, T.Havlínek, V.Vondráček, P.Buchta, Š.Krupa, S.Rychlíková či A.Krejčíková. Nejsympatičtější zůstává živá hudba N.Engonidise rytmizující jevištní dění.