Jasno lepo podstín zhyna

55 % Souboj skvělé Evy Salzmannové s pro mě ne zrovna zajímavým textem, během mé reprízy navíc umocněný selháním techniky v první půlce. Sice se mi tak dostalo jedinečné možnosti nahlédnout, jak důležitá může být zvuková složka inscenace, ovšem celkový dojem tím byl výrazně oslaben, fungující závěr už mě nedokázal správně naladit.

Plnokrevný melodram jedné herečky. Bez ztráty pozornosti bydlíme v prázdném domě, staráme se o Jednookého, a nakonec se vydáme na cestu. Na cestu do hlubin jedné osamělé duše. Jeden stůl, jedna lampa, jeden viksvajlant, jedna kobercovka.

75%. Inscenace převádí na jeviště pozoruhodnou poetiku románu ve srozumitelné monodramatické podobě. Kdyby byl do role Raye obsazen typově odpovídající herec, realističtější projev by mohl svazovat vnímání a fantazii diváků a možná by skrze větší souznění nedostal do svého projevu tolik jako šťastně zvolená E. Salzmannová. Hereččino nasazení a vyvážené podání humorných a smutných prvků jsou mimořádné. Podpořena režisérkou V. Čermákovou má klíčový podíl na neopakovatelném vyjádření Rayových bolestí, radostí a v neposlední řadě i jedinečností vidění života, které „civilizovaným“ často unikají.

--- Jenom já a pes --- (více v článku na blogu)