Městské divadlo Brno [Činoherní scéna]
<< Strýček Váňa | Těžká Barbora >>
libreto: Stanislav Moša
hudba: Zdenek Merta
Svět plný andělů
Premiéra: 27.10.2000 | 2:35
Dramaturgie: Tomáš Steiner, Katarína Vaculíková. Scéna: Jan Dušek. Kostýmy: Andrea Kučerová. Choreografie: Vladimír Kloubek. Dirigent: Karel Cón. Režie: Stanislav Moša.
Jan Apolenář / Petr Gazdík / Stanislav Slovák, Jitka Čvančarová / Jana Musilová / Markéta Sedláčková / Petra Jungmanová, Robert Jícha / David Uličník / Roman Vojtek, Alena Antalová / Irena Budweiserová / Zora Jandová, Erik Pardus / Igor Ondříček / Tomáš Sagher, Jitka Čvančarová / Jana Musilová / Petra Jungmanová, Josef Jurásek / Karel Janský, Eva Gorčicová / Miroslava Kolářová...
Muzikálová inscenace o andělech, kteří drží stráž nad osudem pianisty Jana, jenž prochází osobní i uměleckou krizí, osamocen putuje z místa na místo, z maléru do maléru. V hotelu, kde běží varietní program, se náhodně setkává se svou dětskou láskou Sandrou...
inscenace již byla stažena z repertoáru
Volby
Hodnocení (6)
HODNOCENÍ REDAKCE
HODNOCENÍ UŽIVATELŮ
Ondřej Doubrava 100 %
5 hodnocení
+ souhlasím
Nejlepší původní český muzikál pro dospělé, ve kterém se snad každý musí najít, každý přece v životě hledáme tu svoji Sandru a životní štěstí, jenže životních ztroskotancům se to zkrátka nějak nedaří. A dokonce i ti Andělé jsou tak nějak naprosto reální a kdo ví, autoři nikdy nepopřeli použití určitých prvků ze svého života. A já sám začal na strážné anděly věřit. Mimochodem, inscenace by se měla někdy brzy zaznamenávat pro TV vysílání a to se asi, aniž bych chtěl snižovat předchozí názor, u 20%ních inscenací nedělá. ;-)
Ipl 20 %
1 hodnocení
+ souhlasím
Škoda hezké hudby pro tak špatné libreto.
Doplněk (reakce na příspěvek O.Doubravy): Bohužel televize občas natáčí i průměrné či podprůměrné inscenace (tím nechci zpochybňovat názor příznivců SPA).
Já osobně jsem nedokázal uvěřit například retrospektivám z dětství, které mi přišly povrchní a patetické. Vrcholem trapnosti pro mě byl monolog Ráchel o tom, že každý máme svého anděla. Z inscenace čišela snaha o vyvolání zvláštní atmosféry, které jsem neuvěřil. K mému negativnímu dojmu přispěly nepřesvědčivé herecké výkony, litoval jsem protagonisty, jaké texty a povrchně načrtnuté charaktery jsou nuceni hrát. Někdo se s tím vypořádal se ctí, ale hlavním kamenem úrazu se pro mě stal Stano Slovák, jehož topornou křečovitou kreaci mám v paměti i po letech. Ale nesporné hudební kvality inscenace má a pěvecké výkony byly jedním z mála světlých okamžiků.
Doplněk (reakce na příspěvek O.Doubravy): Bohužel televize občas natáčí i průměrné či podprůměrné inscenace (tím nechci zpochybňovat názor příznivců SPA).
Já osobně jsem nedokázal uvěřit například retrospektivám z dětství, které mi přišly povrchní a patetické. Vrcholem trapnosti pro mě byl monolog Ráchel o tom, že každý máme svého anděla. Z inscenace čišela snaha o vyvolání zvláštní atmosféry, které jsem neuvěřil. K mému negativnímu dojmu přispěly nepřesvědčivé herecké výkony, litoval jsem protagonisty, jaké texty a povrchně načrtnuté charaktery jsou nuceni hrát. Někdo se s tím vypořádal se ctí, ale hlavním kamenem úrazu se pro mě stal Stano Slovák, jehož topornou křečovitou kreaci mám v paměti i po letech. Ale nesporné hudební kvality inscenace má a pěvecké výkony byly jedním z mála světlých okamžiků.
Komentáře uživatelů nevyjadřují stanovisko redakce. Názory jednotlivých redaktorů nemusejí vždy vyjadřovat stanovisko celé redakce.