Babička

Nevěřit, že je Barunce pouhých 13 může jen ten, kdo ví kolik její představitelce skutečně je. Barbora Hron Vovsíková úžasná, stejně tak paní Mixová a Jana Zenáhlíková. Představení milé, pro ty, kteří povinnou četbu nemusí, ideální varianta seznámení se s proslulým dílem Boženy Němcové

Do Kladna se mi po onom ostudném vyhnání umělců před lety vůbec nechtělo, na Babičku mě přilákali Jana Zenáhlíková a Matouš Zah. I na Michala Maléře jsem byl zvědavý. A jmenovaní nezklamali. A Zuzana Mixová je jednoduše ideální babička - moudrost, zkušenost, řemeslo, nadhled - co víc si přát. Také pevná ruka Petry Parvoničové je znát. V dobrém samozřejmě. Jako celek je to ale moc sladké, klouže to po povrchu. Hudba jako z televizních pohádek 80. let. Herecké výkony nevyrovnané, některé tristní. Tolik témat se nabízí, ale využito není žádné. Jen obrázky. Ilustrace. A to je krutě málo.

Jako povinná "četba" představení rozhodně nezklame. Poctivě připravená inscenace zaujme netradiční černobílou a přitom vlastně tradičně folklórní výtvarnou stylizací, která se může opřít o solidní herecké výkony zejména ústřední ženské trojice: Babička - Barunka - Viktorka a také o vkusné hudebně-taneční folklórní předěly. Nějaké větší citové pohnutí nebo dopad, který u mě pravidelně vyvolává právě Moskalykova filmová adaptace, jsem bohužel v krásném kladenském divadle nepociťoval...

Opona dolů, diváci nahoru a dlouhotrvající potlesk ve stoje po skončení inscenace hovoří za vše

Krásné zpracování, zaujala mě scéna.
Úžasné výkony všech obsazených.