Sirotci

Komorní drama D. Kellyho v ČR zaujalo již v koprodukční inscenaci ČS Ústí a Spolku Kašpar. Ve srovnání s tímto zpracováním není inscenace B. Maškové po herecké stránce (alespoň zatím) doladěná. Přestože V. Javořík neuchopil Liama za špatný konec a obohatil postavu poutavou bezprostředností, zcela se nepřizpůsobil malému prostoru a nesehrál s J. Kotrbatou volící adekvátnější úspornější prostředky. Ve ztvárnění Dennyho emocí nebyl J. Battěk vždy přesvědčivý. Přes zmíněné výhrady je však z inscenace dobře patrné poselství hry o složitosti rozeznání hranice, kdy už je třeba blízkým přestat pomáhat a začít myslet na vlastní život.

Vícevrstevnatý text Dennise Kellyho se podařilo tvůrčímu týmu komplexně šťastně uchopit. Inscenace je režijně citlivě promyšlená a gradačně vystavěná, od začátku lze tušit mezi řádky za humorem a za slovy poschovávané vážnější podtóny, které s každou další vteřinou vyplouvají nad povrch, napětí se stupňuje a úsměv zvolna tuhne. Díky empatickým a nadmíru autentickým výkonům celé herecké trojice je divák do děje a obýváku, kde se vše odehrává, doslova vtažen a má šanci si celý příběh - o ne úplně fér rozdaných kartách osudu, o zlu tam venku, o síle sourozeneckého pouta, i o rozhodnutích, která už nelze vzít zpátky - naplno emočně spoluodprožít.