Recenze

Inscenace Marnotratný syn vznikla na katedře alternativního a loutkového divadla a zároveň se stala druhým projektem absolventského ročníku 2008/2009. Jako autoři jsou pod ním podepsáni režisér Jan Jirků a dramaturgyně Adéla Balzerová.

Hlavní postavou celého příběhu je mladý Brouček, který se vydává do světa, aby se stal scénáristou. Hodlá vytvořil nový, neotřelý seriál, který by zobrazoval život takový, jaký ve skutečnosti je. V celé své čistotě a jednoduchosti, anebo spíše takový, jenž převládá v jeho představách. Úspěch se ale ne a ne dostavit, a tak mu po čase nezbude nic jiného než se s nepořízenou vrátit domů. Náhoda tomu tak chce a mladý muž si u krajnice stopne pana Sekáče. Během společné jízdy mu stačí vylíčit všechny strasti, které ho na cestě za štěstím ve velkém světě potkaly a postupně ovlivňovaly jeho budoucí konání. Mimo problémů ohledně pracovních nezdarů se nezapomene zmínit i o vztazích k ženám, které sice měly slibný začátek, ale posléze i „tragický“ závěr. Začne tak postupně rozvíjet, jak před Sekáčem, tak i před zraky diváků své zásadní životní události. Inscenace má být alegorií proslulého příběhu, jenž má kořeny v samotné Bibli. Ten, který zklamal důvěru svých rodičů, se zhrzen navrací domů. Namísto očekávaných výtek se mu ale dostane radostného přivítaní a odměnou za přiznání vlastní chyby je mu srdečné objetí.

Postavu Broučka, plného ideálů a očekávání toho, co mu život může nabídnout, ztvárnil Ondřej Bauer. Sekáče, který se jen vydal pro trávu kousek za Jihlavu pak Karel Kratochvíl, jemuž jsou postavy podobného ražení snad souzené. Zapomenout by se ani nemělo na čtveřici herců (jmenovitě Anna Schmidtmajerová, Michal Dudek, Jiří N. Jelínek a Anita Krausová), kteří ztvárňují nápady, myšlenky a vize samotného autora. Rozehrávají jednotlivé scény, snaží se co nejlépe vystihnout danou postavu a zároveň si zachovávají i vlastní charakteristické rysy. Jsou tak tvůrci nejgrotesknějších situací. Tito čtyři rovněž zosobňují ostře vyhraněné typy, které se vyskytují téměř v každém plytkém seriálu, který se pohybuje kdesi za hranicí soudnosti a nemá daleko k tak radikálnímu žánru, jakým je například telenovela. Navíc se jako autor bez zkušeností musí potýkat s protesty a nepřízní svých podřízených. V jeho běhu do cílové stanice mu brání nejen nechápaví herci, ale odráží se tu i neúspěchy a krachy v jeho osobním životě a skrze ně nás seznamuje se třemi slečnami Andělkou, Panenkou a Kouzelnicí.

Scéna a kostýmy patří i tentokrát mezi dominantní složky počinu studentů DAMU. Oděvy, jejichž autorkou je Tereza Venclová, jsou uzpůsobeny k tomu, aby podtrhovaly variabilitu postav a poskytovali dostatečné množství prostoru k herecké akci. Navíc je tu použito i loutek, sice v minimálním množství, ale přece jen jsou součástí a stejně tak i milým zpestřením představení. Je to sice paradoxní, ale v hrách inscenovaných studenty alternativního a loutkového divadla se to zase tak často nevidí. V podobě tří rakví, které jsou více než méně zapojen do hry, se tu objevuje i motiv zhrzené lásky, respektive jejího zániku. Autorem scénické výpravy je Kamil Bělohlávek. A samozřejmě nebylo by to ono kdyby se do hry nezačlenil nějaký ten obdivu hodný, takřka kaskadérský kousek, jakým je výstup po několikametrovém žebříku anebo mírné levitování nad scénou ve spolupráci s poctivou karabinou.

Co se týče hereckých výkonů, nikterak nepokulhává, ale ani žádným výrazným způsobem nevybočuje z řady. Netrpí sice výraznými nedostatky, ale hovořit v superlativech by bylo přehnané. Zřetel je dán z větší míry na komiku situací, i když je pravdou, že v podání hlavní postavy se na jevišti rozehrávají i nenucená dramata, povětšinou spojená s jeho milostnými vzlety a pády.

Hra si do určité míry bere, což nelze přehlédnout, na mušku současnou televizní tvorbu. Prakticky v každém pokusu zinscenovat nový seriál se odráží něco málo z těch nechvalně známých, přesto ale prý tolik populárních. Mnohdy se navíc snaží vylíčit situace až extrémně nereálné. Představení rovněž, řečeno s trochou nadsázky, reflektuje názorové střety generací, problémy spojené s hledání lásky, naděje a následná zklamání, ztrátu iluzí i trpké procitnutí do reality. Důležité je ale to, že se divák během inscenace nebude nudit. Hra nepostrádá uvolněnou atmosféru, jen díky níž lze dát průchod nespoutanému smíchu.

Hodnocení: 70 %