Z tiskových konferencí

Král vaudevillu v Divadle Na Fidlovačce
vydáno: 1.3.2018
Uvedení Labichovy hry Miláček Célimare v Divadle na Fidlovačce přináší velmi zajímavé obsazení nejen hlavní role, ale i za režijním stolkem. Divadlo Na Fidlovačce totiž ke spolupráci přizvalo Ivana Krejčího, uměleckého šéfa ostravské Komorní scény Aréna, tedy jednoho z nejvýraznějších tuzemských divadel. Uznávaný režisér vytvořil inscenaci se svými nejbližšími spolupracovníky, tedy dramaturgem Tomášem Vůjtkem, hudebníkem Ondřejem Švandrlíkem či výtvarníky Milanem Davidem a Martou Rozskopfovou.

„Jsem velmi rád, že se dám podařilo domluvit tuto spolupráci. S tímto titulem přišli sami tvůrci, s jejich návrhem jsme souhlasili, jde o žánr, jenž má na Fidlovačce dlouhou tradici,“ řekl na úvod tiskového setkání ředitel DNF Jan Koťátko.

„Když to řeknu zjednodušeně, inscenovat vaudevillovou komedii je pokaždé obrovská výzva pro herce, protože jde o to, abyste správně otevřeli dveře, zavřeli dveře a aby ta postava, která tam nemá být, tam je. I to je zdrojem komiky a musíte to udělat tak, aniž by to vypadalo, že to někdo režíruje. Tedy žánr je velkou výzvou i pro režiséra,“ popisuje jevištní uchopení frašky dramaturg Tomáš Vůjtek, podle kterého navíc vůbec není pravda, že by s Ivanem Krejčím neměli v oblibě komedie – jen je rádi nahlížejí jinou optikou, minimálně vše posouvají do tragikomického, hořkého vyznění.

Igor Bareš
Igor Bareš


Jako Paul Célimare se měl původně představit Zdeněk Kupka (Jihočeské divadlo, Divadlo pod Palmovkou, Divadlo F. X. Šaldy), ten se však z důvodu úrazu musel role vzdát. Rozezkoušenou inscenaci „zachránil“ Igor Bareš, který přijal nabídku vedení DNF a roli Célimara převzal a v poměrně krátké době nazkoušel. Toto je i důvod, proč premiéra byla proti původnímu předpokladu o několik dní posunuta.

„S dílem dramatika Eugène Labiche jsem se poprvé setkal v roce 1990 v Divadle bratří Mrštíků, od té doby jsem ale komedie tohoto typu vlastně nikdy nehrál,“ přemítá Igor Bareš. „Jejich vnitřní mechanismus bych přirovnal ke komiksu, kde je vše ohraničené černou fixou. Podobné je to zde, vše musí být jasně pojmenované a s matematickou přesností zapadat. To mi velmi vyhovuje, protože nerad improvizuji a mám rád, když je všechno přesně domluveno. Paul Célimare je moje první role v Divadle na Fidlovačce a těší mě, že mi byla nabídnuta. Je pravda, že zkoušení bylo náročné, ale já, když si něco dobrovolně zvolím, tak pracuji s chutí a radostí. Všichni se tu ke mně chovali s velkou vstřícností, což bylo velmi důležité, protože čas byl neúprosný. Komedie tohoto typu se totiž herec sám nenaučí, všechny dialogy je potřeba perfektně nazkoušet. Musím ocenit i spolupráci s režisérem Ivanem Krejčím, víme o sobě sice již dvacet let, ale při práci se potkáváme poprvé. Je to režisér, který pracuje nenápadným způsobem, ani nepoznáte, že vás „režijně manipuluje“. To mi velmi vyhovuje! (smích)“

Tomáš Vůjtek, Sandra Pogodová, Daniel Rous
Tomáš Vůjtek, Sandra Pogodová (v kostýmu), Daniel Rous


„Abych se přiznal, nejraději mám tragikomedie, ale dobrá komedie má svůj půvab a její smích je očistný, neboť se smějeme tomu horšímu v nás. Labiche uměl psát krásné komedie. Miláček Célimare je jednou z nich, její strojek neomylně běží a nenechá hlavního hrdinu vydechnout. My sledujeme, jak se snaží utéct své minulosti a jeho úprk je hodně zábavný. Doufám, že divák se bude bavit, tak jako jsme se bavili my. Rád bych poděkoval speciálně Igoru Barešovi, že převzal roli Célimara v rozjeté komedii a zachránil nás, a ještě k tomu krásně,“ doplňuje s úsměvem režisér Ivan Krejčí.

Barbora Mošnová (v kostýmu), Igor Bareš
Barbora Mošnová (v kostýmu), Igor Bareš


Miláček Célimare je fraška (v originále označena jako comédie-vaudeville), kterou dramatik Eugène Labiche napsal již v roce 1863. Možná neprávem zůstává ve stínu mnohem známější Labichovy hry, kterou je Slaměný klobouk.

Dramaturg Tomáš Vůjtek k volbě titulu uvedl: „Leckomu by mohlo připadat neaktuální inscenovat starou frašku, ale bohužel naše doba se nijak nezměnila. Labiche si v tomhle textu ironicky pohrává s pokryteckou morálkou svých současníků, kteří už tehdy věděli, že peníze jsou vždy až na prvním místě. Vždyť manželé Colombotovi ve skutečnosti neprovdávají, ale prodávají svou dceru za tučnou rentu jejího postaršího ženicha! To je přece hodně současné. Célimare se stal atraktivním ženichem díky své rentě, která okouzlila rodiče jeho okouzlující nevěsty. Ano, je to ubohé a právem se nám takováto přičinlivost příčí. A právem si z něj autoři naší frašky dělají legraci. Tahle peněžní morálka si o výsměch přímo koleduje. Také my se spokojeně smějeme, protože jsme přece jiní. Ano, úplně jiní. Nebo snad ne? Jiné jsou především možnosti, které naše doba okouzlujícím nevěstám nabízí. Rodiče už k dohodě o sňatku rozhodně nepotřebují. Jediné, co potřebují, je internetové připojení. Na internetu totiž existuje seznamka „pro krásné dívky a úspěšné gentlemany“. Registrace je zdarma, užívání seznamky pro ženy také, pouze „úspěšní gentlemani“ musí platit, což je ale jejich údělem. Seznamka vychází z předpokladu, že muž má ženu hýčkat a chránit, ale především ji musí finančně zabezpečit. Životní úroveň, na kterou se potenciální nevěsta chce vyšvihnout, je vždy vyčíslená, proto se při registraci rovnou uvádí, kolik korun (případně dolarů atd.) měsíčně by jí vyhovovalo. Potenciální ženich („úspěšný gentleman“) zase napíše, kolik korun (případně dolarů atd.) je schopen měsíčně nabídnout. K tomu se samozřejmě přidávají základní informace (věk, výška, váha, barva vlasů, barva očí), případně i fotky. Funguje to dokonale! Pokrok prostě zastavit nelze a nám vlastně nezbývá než závidět, v jak idylických časech si to „miláček“ Célimare žil.“

Igor Bareš, Jakub Slach
Igor Bareš, Jakub Slach


A co říká představitelka hlavní ženské role herečka Barbora Mošnová? „Já se z role velmi raduji. Zkouším tento typ komedie poprvé… a celkem si to užívám, ať už jsou to dny, kdy práce jde dobře, ale i dny, kdy trochu nejde. Spolupráce s Igorem Barešem je pro mne velmi radostným a inspirativním zážitkem, protože je to velký pan herec, a ještě k tomu bezvadný člověk a kolega. Člověk se od něj hodně učí. Moje nejsilnější dojmy jsou však spojeny s panem režisérem Ivanem Krejčím. Je mi obrovskou ctí a radostí, že jsem se právě s ním a jeho kolegou dramaturgem Tomášem Vůjtkem mohla setkat. Poctivá práce a atmosféra pod vedením Ivana je jedinečná a já za tuto příležitost z celého srdce děkuji! Už teď je mým velikým přáním, aby to nebylo naposledy.“

Fraška je zpravidla chápána jako lehčí žánr, který nemá ambice sdělovat závažnější myšlenky a chce diváky především pobavit. „Obecně platí, že nazkoušet komedii, aby na jevišti skutečně fungovala, není vůbec nic jednoduchého a pro frašku to platí dvojnásob. Je v ní ukrytý stroječek, který musí být neustále v chodu, nesmí se zpomalit, a hlavně se nesmí zastavit. Divák musí být neustále překvapován nečekanými dějovými zvraty, které se promítají do nových komických situací. Pointy musí včas doklapnout, repliky musí přesvědčivě zaznít, herci musí v pravou chvíli přijít i odejít. A to vše se musí dít naprosto přirozeně, tak nějak samo. Jako by se to stalo jen díky samospádu dějových situací, které nikdo nikdy nenarežíroval. A tohle je pro režiséra hodně těžký úkol,“ říká Ivan Krejčí.

Tomáš Vůjtek k tomu dodává: „Fraška pracuje s nadsázkou, ale přesto zobrazuje situace, které nejsou nijak neslučitelné s našimi běžnými životy. Jsou jen absurdně zveličené, a proto se jim dokážeme zasmát. Kdybychom je však domysleli ve všech jejich důsledcích a následcích, možná bychom se hodně divili, jak chmurně závažné myšlenky v nás vyvolají.“

Jakub Slach
Jakub Slach


Kromě Igora Bareše a Barbory Mošnové se v dalších rolích mohou diváci těšit na Daniela Rouse, Jakuba Slacha, Sandru Pogodovou, Ctirada Götze, Jakuba Albrechta nebo Gustava Haška.

Zajímavostí inscenace je, že hra bude obsahovat kuplety, které ve francouzském originálu zpestřují činoherní pasáže. Je jich tam opravdu hodně, dlouhý je i text samotný. Dnešní doba by to rozhodně neunesla, takže velký úkol pro dramaturgii byl citlivé krácení, aby se celý ten hodinový strojek nerozsypal či nepozbyl logiky.

.....
foto: Michal Novák