Z tiskových konferencí

Novinka v Ungeltu ukáže, jak překonat i nepřekonatelné
vydáno: 16.3.2019
Nebývá obvyklé, aby herec krátce za sebou nastudoval dvě komorní hry od stejného autora. Miroslav Táborský od podzimu exceluje v roli Alberta Einsteina v Divadle v Řeznické, nyní přijal nabídku Divadla Ungelt, aby ztvárnil roli autistického profesora, který se potkává s učitelkou tance. Hry RelativitaTaneční hodiny napsal vynikající americky scénárista a dramatik Mark St. Germain, jehož pro české jeviště „objevila“ dramaturgie Divadla v Řeznické (kde se dále uvádí jeho text Poslední sezení u doktora Freuda a na jaro tohoto roku se připravuje inscenace hry Scott a Hem). Ungelt tedy tak trochu nabourává „monopol“, který na autora mělo Divadlo v Řeznické.

Hrou Taneční hodiny, žánrem romantickou komedií, dramaturgie Divadla Ungelt navazuje na velmi úspěšný titul s podobným námětem – Šest tanečních hodin v šesti týdnech. Tato inscenace se těšila mimořádnému diváckému zájmu po dobu více jak deseti let, i díky atraktivnímu obsazení: Chantal Poullain a Oldřich Kaiser, kterého později v obnovené premiéře nahradil Pavel Kříž.

Zápletka hry Marka St. Germaina je řekněme jemně rafinovaná a předkládá divákovi témata, která se točí kolem outsiderství a lidského porozumění. Jak naučit tančit autistického profesora, který nemá rád doteky?(!) Stačí ho poslat k profesionální tanečnici. Co na tom, že ta má zrovna nohu v ortéze a sotva chodí. Česká premiéra této komedie pojednává o sblížení dvou samotářů, jejichž silná vůle možná překoná i nepřekonatelné. Divadlo Ungelt se termínem premiéry přiblížilo ke Světovému dni porozumění autismu, který připadá na 2. duben. Diváci budou moci vidět, že život s Aspergerovým syndromem nemusí být smutný a trpký, že může být naopak veselý a plný humoru.

Miroslav Táborský, Petra Nesvačilová
Miroslav Táborský, Petra Nesvačilová


Mimochodem poruchou autistického spektra podle všeho byl stižen i veliký Einstein, takže Miroslav Táborský pokračuje ve své divadelní práci nejen s týmž autorem, ale i rolemi autistů. (Ve hře Relativita však na to není dáván žádný důraz, abychom byli přesní.)

„Dramatik Mark St. Germain ve své ´dramedii´ Taneční hodiny dokonale rozvíjí tradici americké romantické komedie. Dává zde dohromady dva odlišné životní outsidery a s velkým pochopením a zároveň nadhledem sleduje jejich neobratné pokusy porozumět si. Skvělá autorova práce s žánrem, kde velké lidské příběhy jsou vyprávěny s velkým smyslem pro humor, předurčila tuto hru pro naše jeviště,“ říká z pozice uměleckého šéfa Divadla Ungelt a režiséra této inscenace Pavel Ondruch.

„Naše dramaturgie po delší době dělá úkrok stranou mimo závažná psychologická témata, ale ani tentokrát se třeskutého humoru nebo rozjuchanosti v Ungeltu nedočkáte. Je to krásná hra, tragikomedie ze skutečného života,“ dodal ředitel Divadla Ungelt Milan Hein.

„Autor dokonalým způsobem umí kombinovat psychologické drama s komedií, což je vděčné jak pro režiséra, tak pro herce,“ usmívá se Pavel Ondruch. „Dává k sobě rozdílné osobnosti, zcela odlišného myšlení i jiných životních idejí – Taneční hodiny jsou toho krásným příkladem. Ti dva lidé by se za normálních okolností nejspíše nepotkali a pokud ano, tak by si vůbec nerozuměli. Právě do sbližování těchto dvou planetek je autorem vetknutý princip komičnosti.“

Pavel Ondruch, Miroslav Táborský, Petra Nesvačilová, Milan Hein
Pavel Ondruch, Miroslav Táborský, Petra Nesvačilová, Milan Hein


„Postavy ve hře překonávají svůj vlastní stín. Nebýt toho, nejspíše se ve svých problémech zacyklí. Věřím, že pro řadu diváků to do jisté míry bude terapeutické či katarzní představení, které má sílu ukázat, že cesty, jak překonávat bolest, existují. A že se to neobejde bez přijmutí bolesti nebo odpovídání si na otázku, proč je to tak...,“ zamýšlí se Petra Nesvačilová.

A jak se popasoval s postavou autistického profesora Miroslav Táborský? „Všichni známe Rain Mana, samozřejmě jsem si ten film znovu pustil, ale hodně rychle jsem zjistil, že úplně mi nepomůže, neboť Dustin Hoffman v něm představuje daleko kliničtější formu autismu. Největší návod k použití mi podstrčila manželka pod stromeček - knížku Josefa Schovance ´O kolečko míň (můj život s autismem)´. Autor je i přes své mládí profesorem, žije ve Francii (je synem českých emigrantů), ovládá deset jazyků a otevřeně přiznává, že je autista. V knize mimo jiné popisuje své „jiné“ myšlení. Jeho míra autismu je velmi podobná jako u postavy Evera Montgomeryho, kterého budu hrát. Herecky je vždycky zajímavé řešit situace skrz myšlení té které postavy. U autistů je prostě jiné, oni řeší věci jinými cestami - to neznamená, že špatně. Germainova hra umí v tomto být velice zábavná a je zakončena i happyendem. Obě postavy totiž najdou východisko ze své situace a oba pak zřejmě budou žít kvalitnějším a bohatším životem. Přitom vše, o čem se tu bavíme, je ve hře obsaženo nenápadně, výchovu by divák - neurotypik zřejmě nepřijal. (smích)“

.....
foto: Michal Novák