Z tiskových konferencí

V září 2013 repertoárovou nabídku Divadla Kalich obohatí rodinný titul, muzikál Mauglí (s podtitulem ...jsme jedné krve) na motivy knih Rudyarda Kiplinga. Styl inscenace má být pro diváka překvapením, neboť nepočítá s nalepenými čumáčky a fousky, projekt bude pracovat s divadelně rafinovanějšími prostředky. K režii totiž byl přizván režijní tandem SKUTR, čili Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský, kteří rádi vyhledávají úkoly, které nejsou standardní a jednoduché. Jejich inscenace se vyznačují tím, že kombinují často žánry, pracují s pohybem, se zvukem či vizuální složkou.

Michal Kocourek, Ondřej Soukup, Gabriela Osvaldová

Tvůrčí dvojice Gabriela Osvaldová a Ondřej Soukup ve spolupráci s producentem Michal Kocourkem začali přemýšlet o dalším muzikálovém projektu pro jeviště Divadla Kalich hned pro premiéře muzikálu Robin Hood. „Nejdříve jsme jen nosili témata. Některá jsme zamítli hned, některá podrobovali dalším rozborům, abychom nakonec zjistili, že nemáme chuť touto cestou dál pokračovat,“ vzpomíná Michal Kocourek, producent a ředitel Divadla Kalich. Jak poznamenala Gabriela Osvaldová, šlo většinou o témata temná, až depresivní. „Pak přišla s tématem Mauglí, který nás nadchnul,“ zmínil Michal Kocourek. A kde Gabriela Osvaldová našla inspiraci? V zoologické zahradě, kam ráda a často chodí… „Jednou jsem se tak potulovala po ZOO a řekla jsme si, proč na divadle neudělat něco o vztahu člověka a zvířat. Tehdy mi došlo, že by mě teď mnohem víc bavilo psát o zvířatech než o lidech. Nejsem velkým fanouškem současných muzikálů, s některými mám dokonce problém. Když jsem uvažovala o tom, na co bych byla ochotna jít jako divák, napadlo mě téma Mauglí. Samozřejmě bychom chtěli, aby nádherná atmosféra Kiplingových Knih džunglí, která oslovila několik generací čtenářů, zůstala v muzikálu zachována, ale místy jsme si dovolili do příběhu trochu „hrábnout“. Zvířátka a dítě ztracené v džungli se pro muzikál snad mohou hodit, zároveň nechceme zapomínat, že ty knížky popisují stěžejní momenty, kterými si každý člověk, nejen Mauglí, projde. Je tam něco o přátelství, něco o zradě, něco o dospívání, něco o lásce. A není to předloženo v laskavém kontextu... Zpracovali jsme podivuhodný příběh o tom, že zvířata nás mohou naučit o nás samých víc, než si dokážeme představit.“

Michal Kocourek, Ondřej Soukup, Gabriela Osvaldová, Jiří Korn

„Divadelní tvůrci většinou Kiplingovu předlohu zpracovávají jako představení pro děti, nás lákalo přidat se k méně častému pohledu a nabídnout Mauglího jako výpověď o našem světě, která osloví dospělého diváka, aniž by ten malý ztratil možnost sedět v hledišti po celou dobu v úžasu. Fantazii roztáčíme na plné obrátky, ale texty Gábiny Osvaldové ani hudba Ondřeje Soukupa nejsou přizpůsobeny dětem. Věříme, že vzniká nový, osobitý pohled na příběhy z Knih džunglí. V současné době můžu zodpovědně říci, že dílo je hotové a jako autorsky usazené jde do fáze hereckých workshopů, zkoušek, natáčení ve studiu, korepetic, choreografických tréninků a tak podobně,“ říká Michal Kocourek

„Mauglí nabízí téma, kde se dá kombinovat evropské hudební cítění s tradičními indickými nástroji, s nejrůznějšími bicími, sitárem, dechovými nástroji a tak dále. Indickou melodikou se moc inspirovat nelze, je dost zvláštní a asi bychom ji úplně neocenili. Mauglí by měl být pro dospělé i pro děti. V muzikálu bude několik rovin, které ocení spíše dospělí, i když v textech si jistě i děti najdou to své. A ještě více ty, co již nabyly rozumu. Kromě toho hudba, ačkoli je z logiky tématu barevná a různorodá, vůbec neevokuje hudbu pro děti,“ přiblížil skladatel Ondřej Soukup.

prezentace návrhů kostýmů

Muzikál zobrazí džungli bez popisnosti a tak, že se v ní možná poznáme, jak říká režisér Martin Kukučka. „Věříme, že vznikne rodinný dobrodružný muzikál, plný choreografií a jedinečných pěveckých a hereckých výkonů s poutavým obrazem džungle, která s lehkou ironií zrcadlí náš lidský život. Mohlo by se zdát, že bude stačit, když herci budou umět dobře zazpívat, pohybovat se, uhrát určitou situaci, jenže herecká podstata tohoto muzikálu bude ležet na tom, aby herec měl v sobě zvíře, které se pohybuje v nebezpečném a nevyzpytatelném prostoru. Musí prezentovat obavu a z toho plynoucí strategii zvířete. Vyprávění to nepostihne, musí to jít přes herecký projev. Chceme ukázat, že ve zvířatech často můžete vidět lidi, nebo že naopak potkáte lidi se zvířecí schopností vyvolat strach. Zvířata vzbuzují respekt tím, jak se pohybují, jaké zvuky vydávají nebo jakou volí strategii svého chování. Hranice mezi hrou a lovem je někdy nerozeznatelná. Stejně tak by měl působit herec na jevišti. Postava, kterou ztvárňuje, by se měla pohybovat na hraně mezi člověkem a zvířetem. Proto máme dvě choreografky, aby kromě klasických choreografií vznikl také prostor pro práci s pohybem, který v sobě obsahuje útočnost i eleganci zvířete.“

Práce dvou choreografek zároveň může být přínosná v tom smyslu, že každá má svůj styl. „Já budu spolu s herci hledat podoby zvířete, jejich pohledy, pohyby, dechy, jejich lov i jejich něhu,“ říká Adéla Laštovková Stodolová. První fáze zkoušení ne náhodou zavede herce do pražské ZOO. „Podobně jako hudba také choreografie bude pracovat s mnoha technikami. Tanec by neměl být oddělen, měl by být součást hereckého projevu. Chtěly bychom v tomto smyslu rozpohybovat celé jeviště,“ dodala Jana Burkiewiczová.

na tiskové konferenci, slovo má režisér Martin Kukučka

Výtvarnice Simona Rybáková připravuje na 60 kostýmů. Nikoli však zvířecích. „Zvířata budou v podobě nezvířecí, herci nebudou v plyšových oblecích... V kostýmech se snažím vidět charakter toho kterého zvířete, ponesou jejich znaky. Každá skupina si nese svoji charakteristiku, která vyplývá z její role v celém příběhu. Tak vedle sebe například fungují šedí, hrdí vlci, barevné, nezodpovědné opice a supi, funebráci a čističi kostí. Vše bude přenesené do divadelně-kabaretní formy.“

Také scéna vyjádří jednotlivé obrazy znakem. „Džungli charakterizuje hustý porost všeho možného, což se zadáním, aby scéna umožňovala tancování a akrobacii, moc nekoresponduje. Naše džungle tedy nemůže být doslovně ilustrovaná, pojali jsme ji jako interiér, pokoj, ze kterého je hlavní hrdina postupně vyháněn, neboť zvířata si hájí svoje teritorium. Ten jakýsi pokoj můžeme vnímat jako asociativní prostor, do kterého džungle proniká, nebo také jako prostor kabaretu. Džungle vypadá pořád stejně, přesto se jí pokusíme dodat proměnlivost tím, že pro jednotlivé obrazy využijme jednoduché znaky, které vůbec nebudou vyžadovat složité přestavby. Tak třeba pro opice máme tři křesla (trampolíny) ze smetiště, která asociují vratký trůn, o nějž se perou,“ naznačil scénograf Jakub Kopecký. Jednotlivé obrazy pak mají pomocí kabaretu-divadla ukázat vlastně lidskou džungli, kde se charaktery zvířat a lidí prolínají.

Ačkoli herci se teprve seznamují s koncepcí, všichni se shodují, že na tuto práci se velmi těší.
„V ZOO jsem byl nedávno... a samozřejmě mě nenapadlo, že někdy budu hrát nějaké zvíře. Nevím, jestli ze sebe nějaké zvíře dostanu, zkusím si nechat narůst srst,“ směje se Jiří Korn. Pochyby však nemají žádného opodstatnění, neboť to „zvíře v sobě“ již vyjádřil v demonahrávce písně Baghíry. Na tiskové konferenci zazněla, a všechny přítomné, věřte, uchvátila.
Lucia Šoralová zmínila fúzi z různých tvůrčích světů, z níž by podle ní mohla vzniknout velká inscenace. „A zvířátka je téma, které snad bude pro diváky zábavné a pro nás na jevišti uvolňující. Konečně jsem se z těch naivek a holčiček dostala do role matky, nebudu muset předstírat mládí a svěžest,“ říká pobaveně představitelka Rákšasí.
„Já se naopak na tu svěžest těším, je to moje první role, pro kterou se budu muset omladit, zatím jsem se vším měla opačný problém,“ konstatovala Michaela Doubravová, která práci na Mauglím vnímá jako novou zkušenost, hlavně pro tu náročnou pohybovou složku inscenace. „Budu se snažit něco odkoukat od starších kolegů, jsem zatím jen malé pískle,“ dodala.
Jan Cina, představitel titulní role, se nechal slyšet, že se těší na tu animálnost, kterou v sobě budou herci objevovat.
Vladimír Marek stojí před úkolem ztvárnit Hada Ká. Jelikož je amatérským, velmi zapáleným herpetologem, jistě to pro něj bude snadný úkol. „Kdysi jsem měl doma zaparkovanýho 3,5metrového hroznýše Siegfrieda,“ překvapuje všechny Vladimír Marek. „Hlavně shledávám opravdu půvabným, že já dědek v předkremačním věku se ocitám v tak mladém kolektivu. Hrál jsem, přesněji vydával jsem tóny v několika muzikálech (já totiž nezpívám), ale zahrát si v muzikálu dvojice Soukup – Osvaldová je vždy radost největší. Knihu džunglí mám doma ve stařičkém vydání, sám jsem se sebe kdysi ptal, co by mi tak nejvíce sedělo... Zda Baghíra, který má eleganci, nebo Tabakí, s nímž by zas mohla být sranda. Nakonec budu dělat hada, obrovskou stromovou krajtu. Alternuju ji s mnohem mladším kolegou – to se neodpouští – Janem Vlasem. Už jsem mu přes Facebook vzkázal: jestli budeš jenom o trochu lepší, dám si tě k večeři.“

V muzikálu Mauglí si dále zahrají například Roman Tomeš, Peter Strenáčik, Brigita Cmuntová, Vendula Příhodová, Michal Pleskot, Jan Kříž, Csongor Kassai, Lukáš Kumpricht, Zbyněk Fric, Petr Vančura, Jiří Zonyga, Jan Kaštovský, Richard Tesařík či Petr Opava.

Gabriela Osvaldová si výběr herců pochvaluje: „Myslím, že máme některé velmi vzácné exempláře...“

-mys-
[foto: Michal Novák]