Rozhovor

Břetislav Rychlík: Zázrak
vydáno: 17.4.2018
Třetí části dlouhodobého cyklu Spílání Brnu se stane inscenace vynikající černé komedie Milana Uhdeho Zázrak v Černém domě, Jeho úhlavním strůjcem je sršatý režisér, scenárista, někdejší herec a současný pedagog Břetislav Rychlík.

Jako divadelní režisér se dlouhodobě věnujete české a světové dramatické klasice i tématům reflektujícím naši nedávnou minulost. Co je průsečíkem těchto témat? Proč se k nim tak vytrvale vracíte?
Naše generace studiových divadel byla odkojená nepravidelnou dramaturgií témat. A také vědomím odpovědnosti, proto ta občanská angažovanost. Strkat pracky do stigmat společnosti tady a teď se dá od klasiky po současné hry. I rozkrýváním pokřivených mezilidských vztahů vypovídáš o světě, většinou lépe a do hloubky, víc než politickými aktualizacemi. Jak stárnu, přidávám si do své vnitřní dramaturgie ještě „vyzobávání ze špajzu“, jak tomu říkal nebožtík přítel Peter Scherhaufer (takto myslím na Klímovu Lidskou tragikomedii třeba a myslel jsem na Uhdeho Zázrak).

Čím vás umělecky provokuje brilantní černá komedie Milana Uhdeho Zázrak v Černém domě, ke které se prostřednictvím regulérní inscenace vracíte po někdejším úspěšném scénickém čtení v Huse na provázku?
My jsme chtěli jakýsi Zázrak uvádět drze v HaDivadle těsně před koncem komunismu, když byl Milan Uhde pronásledovaným autorem i člověkem. To byla rozhlasová hra Velice tiché ave. Tedy hra slyšená, ne viděná. Zázrak je geniálně napsaný text, jedna z nejlepších českých divadelních her. I díky tomu osobnímu rozměru, vkladu příběhu Milana Uhdeho. Je to hra odehrávající se v Brně, navíc od největšího žijícího divadelního klasika (vedle Pavla Kohouta a Ládi Smočka) a má všechno, co si lze v divadelní hře přát. Silný příběh, výborné dialogy, dramatické zvraty, grotesku, katarzi.

Vnímáte sám sebe jako politického aktivistu, ať už v rovině občanské či umělecké?
„Umělec má být zdravě nasraný,“ říká světový fotograf Josef Koudelka. Ano, jsem občan, kterému nejsou věci veřejné lhostejné. Jinak bych nemohl ani točit dokumenty a dělat divadlo.

Co vás jako diváka, posluchače či čtenáře v poslední době zaujalo, potěšilo, naštvalo?
Potěšil mne film mojí dcery Apoleny Hranice práce a naštvalo mne nejenom, jak lidé volili prezidenta, ale jak se nechali vystrašit, obelhávat a manipulovat.

...s využitím materiálu Národního divadla Brno...