Úplné zatmění

V repertoáru ČK jde vedle Tanga o další výrazně alternativní počin, který nemusí sednout každému. Režijní uchopení A. Davidové je rozvolněné a extravagantní kostýmy dotvářejí osobitou stylizaci inscenace. Zaujaly mě černé pláště Verlaina a Rimbauda, na které oba křídou zapisují hesla a myšlenky, jako by se i tímto způsobem snažili vzdorovat světu kolem sebe. Do jejich bouřlivého vztahu přirozeně vstupují také písně v podání herců. J. Burýšek jako Rimbaud podává strhující herecký výkon, přesvědčivě vystihuje neklid i rozporuplnost mladého básníka a svou pěveckou jistotou potvrzuje všestrannost. Právě jeho ztvárnění je pro mě jedním z nejpádnějších důvodů, proč inscenaci doporučuji dát šanci.

Bohužel nemohu říci, že by mě to jakkoli více vtáhlo. Ačkoli je životní příběh těchto dvou prokletých básníků rozhodně zajímavý, tak v tomto zpracování jsem ho s nimi příliš neprožíval. Celá inscenace se přesto nese v dosti příjemném dekadentním duchu, vyloženě nenudí, po herecké stránce určitě solidní kolektivní výkon. Jak J. Burýšek, tak V. Zavadil zahráli každý velmi slušně, jen ta podstatná chemie mezi nimi tam pro mě nebyla. Kvituji určitě zařazení jednotlivých písní, jenž celou hru moc pěkně oživují. Též pochvala pro obě dámy, z toho mála co měly k dispozici vytěžily obě maximum. Ve výsledku však za jeden z nejsilnějších momentů hry považuji úvodní básnický monolog J. Hájka. 55%