Dejvické divadlo

Dramatické torzo z Havlova „vaňkovského“ cyklu. Jeho zárodek vznikl během první vazby Václava Havla v roce 1977 a dochoval se v podobě pracovních poznámek a fragmentů dialogů v několika různých verzích. Z nich je zřejmé, že autor zamýšlel další setkání Ferdinanda Vaňka s představitelem moci – tentokrát s mladým příslušníkem tajné policie, který přichází spisovatele varovat před jeho další občanskou angažovaností. Současná podoba hry vychází v maximální možné míře z dochovaných materiálů a finalizuje text spíše selekcí a editací než autorským vkladem, aby tak dotvořila společně s Audiencí, Protestem a Vernisáží plánovanou vaňkovskou tetralogii.

Absurdní groteska o civilizaci, která dokáže přežít všechno – katastrofy, chaos, vlastní slabosti, jen aby nakonec selhala sama před sebou. Tři muži uvíznou v průmyslovém mrazáku. Nevědí přesně jak ani proč – ale jsou tam. Místo hledání cesty ven vedou nekonečné, čím dál absurdnější debaty o tom, zda by se ven vlastně měli dostat. Postupně se ukazuje, že nejsou uvězněni jen v prostoru, ale i ve vlastním pohodlném odkládání rozhodnutí. Čas běží, teplota klesá a technologie kolem nich funguje dokonale – možná až příliš. Mrazák se stává metaforou společnosti, která se ve snaze o dokonalou optimalizaci a kontrolu uzavírá sama do sebe. V chladu efektivity a algoritmů pomalu zamrzá nejen lidská iniciativa, ale i schopnost jednat.

Současná variace na klasická témata pána a sluhy, loajality a manipulace. Autorská hra tematizující moc, touhu i banalitu každodenních rituálů, které udržují řád – nebo chaos. Moderní dialog s motivy známými z literatury i divadelní klasiky dává vzniknout podobenství, v němž se zrcadlí nejen vztah dvou lidí, ale i otisky širších společenských struktur. V uzavřeném prostoru se odehrává neviditelný souboj, v němž nelze spolehlivě určit, kdo má navrch – a jestli náhodou nejde o rituál, který se opakuje dávno před tím, než přijdou diváci...

Známá pravda, že národ je tvořen jazykem, dostává dnes na frak. Mnozí z nás se ani nenamáhají řádně mluvit – to jest stručně, jasně a výstižně, jazykem šťavnatým a barvitým. Jejich slovník je neduživý, mizerně vyslovovaný. Čím dále větší prostor zabírají útoky špatně užívaných anglických výrazů. Totéž zažily předcházející generace s němčinou, později s ruštinou. Jak ale přimět tlupu lajdáků, aby se znovu zamilovala do voňavých zákoutí rodného jazyka...?

Adaptace románu Amélie Nothombové, v níž je zkoumána vášeň pro absolutní pravdu, složité podoby lásky i možnosti skrýt se za slova – nebo je nechat všechno odhalit. Stárnoucí literární gigant Prétextat Tach ví, že mu zbývá jen pár týdnů života. Izolovaný, obézní, misogynní podivín, který odmítá kontakt se světem, souhlasí s poslední sérií rozhovorů. Tři novináře snadno převálcuje. Pak přichází Nina – odhodlaná a připravená. Nejde jí o otázky, ale o konfrontaci. Během jediného dne se mezi oběma postavami rozehrává souboj intelektů, v němž se mění role, motivace i hranice moci...

Dokumentární inscenace čerpající z reálné kauzy, která měla sice smutný začátek, ale vlastně docela optimistický konec. Osudová facka, která převrátila život několika lidem. Běžná strkačka na Pavláku skončí nečekaně tragicky - viník je jasný, oběť je jasná. Jenže jakmile začneme odkrývat jednotlivé vrstvy příběhu, ukáže se, že situace je mnohem složitější. Příběh, v němž se setkávají lidé nejrůznějších povah, z nejrůznějších vrstev, minorit, sociálních skupin, ukazuje sílu elementárních lidských hodnot a humanismu...

Osudy čtyř žen, které se nedokážou přizpůsobit, protože se nestihnou ani nadechnout a rozhlédnout. Těžko říct, kdo je oběť a kdo je viník. Všichni jsme voyeury cizích životů - my vidíme komedii, a ona to přitom může být hořká tragédie. Rodinné štěstí, domácí pohoda a ekonomické zajištění vezme za své, když hlava rodiny nečekaně umírá. Vdova a tři dcery se musí rychle přizpůsobit situaci. Ale jak, když nikdy nespravovaly rozpočet a tlačí na ně advokát, notář, věřitelé. Co to znamená, když se vše ze dne na den změní, ale není čas truchlit, protože kola ekonomiky se nepřestávají točit dál...?

Hra o cestě tam a zase zpět. Pokus o pravdivou fikci.

Divadelní adaptace díla dvou francouzských autorů Fabiena Nuryho a Thierryho Robina, kteří formou komiksového románu popisují několik zásadních dnů po smrti sovětského diktátora J. V. Stalina, během nichž probíhaly tuhé boje o jeho nástupce.

Setkání s revoluční hrou přes propast času. Nové je vždy nové a živé je vždy živé. Nové a živé tak, jak jsme noví a živí my dnes. Hra s divadlem romantickým, hra s divadlem Dejvickým, hra s divadlem moderním. Paříž, první třetina 19. století. Na jeviště jako uragán vtrhne Hugova romantická hra „Hernani“. Už žádné jednoty místa, času, děje! Nový směr dobývá divadlo. Praha, první třetina 21. století. „Hernani“? Co to je za hru? Proč se to asi nehraje, že? Hugo, to je ten dědek s licousama? A verš? Všichni pořád jen melou o lásce, a nakonec se zabijou? To už dneska nikoho nezajímá...

„Když děláš chyby, znamená to, že se o něco snažíš.“

„Každý ví, jak dopadlo druhé kolo prezidentské volby v Čechách v lednu 2018. V téhle hře se dozvíte, jaký masakr napáchal výsledek voleb v životě Davida Prebingera, architekta na volné noze, neúspěšného organizátora švédských trojek, čerstvě rozvedeného neúnavného glosátora doby a smolaře s dobrým srdcem....“

Hra jednoho z největších italských dramatiků a nositele Nobelovy ceny za literaturu. Komedie o tom, že se často ztratíme hledáním vlastní, mnohdy nepodstatné pravdy, zatímco nám uniká něco mnohem podstatnějšího. A přitom stále platí, že E = mc². Pravda může být různá. Absolutní, relativní, částečná, úplná, krutá, naprostá, velká. A každý má tu svou...

„Kdo chce být králem, musí jednat hned!“

Původní česká hra. Dramatický příběh odehrávající se v divadle, které v mnohém připomíná to naše, ale nejsme to my. Členy hereckého souboru po premiéře Goethova „Utrpení mladého Werthera“ zasáhne nečekané oznámení jednoho z nich. Od té chvíle už nic nebude jako dosud...

„Tři ženy, dvě dějství a jeden mukl.“

Původní česká hra inspirovaná životem a objevy jednoho z nejvýznamnějších českých přírodovědců profesora Antonína Holého.

„Hřích je hřích, i když nám svědomí namlouvá opak.“

Brutální a sžíravě vtipná vivisekce kolektivního šílenství zvaného divadlo. Rok 1889. Noc v kodaňském divadle Dagmar. Zlý muž severské dramatiky August Strindberg se pokouší se třemi herci nastudovat svou novou hru. Jenže do hlavních rolí August obsadil manželku Siri von Essen, se kterou se rozvádí, a její milenku Marii Davidovou. Kromě nich se po jevišti motá ještě Viggo Schiwe, který si o sobě myslí, že je nejlepší herec v Dánsku. Divadelní zkouška se tak záhy rozpadá v eskalující kolotoč vzájemných křivd, mindráků a obviňování, opepřený hysterickou misogynií autora a režiséra. Jaký je vzoreček pro změření obvodu pánského přirození? Kolik piv do sebe v rámci jedné noční zkoušky zvládne naklopit slečna Davidová? A povede se těm čtyřem inscenaci dozkoušet...?

Komorní „prezentace“ nevšedního rodinného příběhu. Na základě dochované korespondence Marie a Josefa Doulových se rozvíjí poutavé vyprávění o dramatických i dojemných osudech jedné rodiny.

Hra od nejslavnějšího „bludovského literáta“. Ctihodný občan Bludova cikán Kraken nechce už pouštět do svého klubu Domino nezletilé. Bludovská koalice katolíků a komunistů si totiž stěžuje na jejich opilost. Navíc mu tam ti nezletilí souloží. Je potřeba zavést vstupné, celých patnáct korun. Nezletilý Pepa je kvůli tomu pěkně naštvaný. Je zvyklý chodit se tam zkalit, aby čerpal inspiraci pro svůj bludovský hiphop. Ale co může dělat, Kraken má Domino, Kraken je šéf. Nezbývá mu než dál skládat svůj hipec s kamarádem bláznem Vildou...