Benešův posel

--- Edvard Beneš jako součást školního kabinetu --- (více v článku na blogu)

Tvůrčí tým navázal na vydařený počin „Emil čili O Háchovi“, nyní zpracovali osobnost E. Beneše a zvláštní pozornost věnovali misi J. Nečase. Benešův historický obraz není třeba „napravovat“ tolik jako v případě Háchy, zároveň se nejedná o tak barvitý materiál, který by umožňoval nabízet tolik souvislostí a paradoxů. Spíše je upozorněno na několik rozporuplností a jsou předložena více či méně známá fakta. Ani osvědčená kabaretní forma se skvělým hudebním doprovodem zde nepřináší tak funkční nadstavbu. Přestože počin ve výsledku zůstává ve stínu svého předchůdce, je třeba ocenit poctivou snahu o nabídnutí jiných úhlů pohledu.

Poučný a i trochu neotřelý pohled na postavu E. Beneše, od budování republiky až po únorový převrat. Myslím, že se zde opravdu moc hezky podařilo vykreslit jeho vztah k vlasti a též rozšířit povědomí o, pro mě, neznámém plánu na výrazně jiné vyústění Mnichovské dohody. Vedle toho dramaturgicky velmi funkčně zpracovaná postava J. Nečase skrze jeho promluvy jakoby ze záhrobí, což opravdu výborně zahrál O. Pavelka. Celkově není inscenace zbytečně natahována, nijak nenudí a přivede určitě k zamyšlení. Rozhodně vydařený počin.

Starší/mladší bratr Emila: formu, jež se ukázala být vhodnou a nosnou v případě oceňované inscenace Emil aneb O Háchovi, využili autoři i ve svém dalším díle. Napodruhé je čistá, nerušená hospodským výstupem apod., věnuje se prostě a jednoduše prezidentu Benešovi. Slibovaný posel vystupuje zejm. jako jakési strašidlo, snad hlas svědomí, a především v této podobě vstupuje do inscenace o Benešovi v době 1.SV a vzniku ČSR, Mnichovské dohody a Vítězného února. Přílišné rozpětí (necelých 35 let) bohužel z mého pohledu inscenaci trochu ubližuje, v úzkém časovém horizontu, jemuž se věnovala, působila inscenace o Emilu Háchovi sevřeněji a efektněji.