Ivan Andrejevič Bubnov

Bohužel.
Nemohu se zbavit pocitu, že by celý projekt fungoval lépe jako one (wo)man show.)

Na jednu stranu, tak autentickou výpověď, jako od Lenky Šmídové, jsem dlouho neviděl. Dialog se zesnulou maminkou byl jeden z nejdojemnějších momentů, jaký jsem v divadle zažil.

Nicméně, celá kombinace s Carrollem mi nepřišla úplně šťastná. Například cyklické výstupy králíků a královny za mě často spíše odváděly medvědí službu a shazovaly ryzí a upřímné momenty, které inscenace přinesla. Ve změti všech možných metafor a vsuvek bylo udupáváno to podstatné.

I přesto aLenka stojí za zhlédnutí, už kvůli Lence Šmídové samotné, nebo spíše oběma.

Holky z parku přišly, řekly svoje a zase odešly. Text neuvěřitelně nosný, Kobr i Kern neuvěřitelně uvěřitelní. 200 % buzní energie, kterou publikum nadšeně vítalo. Přišlo mi nicméně, že spousta vážnějších částí výpovědí obou dam (například vzpomínání na úmrtí přátel nebo nešťastnou lásku) by se obešla bez tlačení na pilu s humorem a karikováním. Čest patří ale oběma pánům na jevišti, že i v této formě neudělali z inscenace samoúčelnou estrádu.

Jindy silná Vizváryho pantomima paradoxně nedostává přílišný prostor, je schovaná za výbornou prací s loutkou, tancem, pohybovým divadlem a také bohužel za nekolika spíše rušivými filmovými sekvencemi. Baron Prášil chce ukázat snad všechny formy živého umění, chybí snad už jen žonglér. Ne všechny složky ale dostávají takový prostor, aby mohly pohánět inscenaci dál a udržovat spolu jednotné tempo. Plus připočtěme fakt, že Baronův příběh plyne skrze jeho vyprávění dost chaoticky.

Velké pojivo je ale jednoznačně geniální hudba, doplněna o Šikla a Zabelova coby mistrných multiinstrumentalistů a také hravý výtvarný styl Galiny Miklínové.

Ač poutavý a vtipný, přec nesourodý slepenec scén ze života filmové hvezdy, která dostala méně pozornosti, než by si zasloužila, nejen coby herečka.

Paradoxně tomu tak je i v inscenaci samotné. Ať je to textem nebo režií Baláka, nebo výkonem Lucie Vondráčkové, inscenace spíše vypráví o dění okolo ní, než o ní samotné. Vinou tohoto pak Vondráčková na jevišti krutě zaostává za výbornými výkony zejména Filipa Tellera, který inscenaci táhne na bedrech, Kokorský a Valerián taktéž zvládají proměny rolí bravurně.

Kromě komediálních výstupů ale inscenace nenabízí nic jiného. Stejně jako její hlavní postava pouze "dožila".

Nejsem si jistý, nakolik na mě promlouval Wernisch a nakolik Nebeský, jehož zpracování jako vždy zahrnovalo neonové vizuály a perverzní výjevy, které možná v básních viděl jen on. Mám pocit, že jsem viděl víc JEDL, než Wernischovy básně, ale budiž.

Někdy byla autorova slova ale ztvárněna bravurně, hlavně v případě monologů, které tolik nesváděly k přepálené třeskuté formě (viz recenze Ivy Bryndové) a mohly plně využít geniálního herectví např. Mikluše, který mne bavil asi nejvíc.
Zároveň se klaním hudebnímu doprovodu a všem skladbám, které daly textům nový háv a inscenaci krásně podbarvily.

Viděno v LaFa i předtím na Nové Scéně.

Ryzí, svěží, energické a pravdivé.

Dobře napsáno, obsazeno i zahráno.

Ondřeji Zajícovi patří poklona. Text svádí k prvoplánové komedii, ale právě díky jeho skvělé volbě herců, kteří se zhostili svých rolí bravurně a (většinou) bez přílišné karikatury a přehrávání, se podařilo jej přenést na prkna, aniž by se zvrhl v estrádu. Hána jako terapeut je prostě dokonalý. Jsem rád, že jsem mohl konečně vidět dobře zpracovanou, odlehčenou konverzační komedii a nikoliv klasickou bulvární šmíru, stojící na jednoduchých fórech, které stále plevelí české divadlo.

Michal Kern pod tou nejlepší možnou režií, zabalen do té nejlepší možné výpravy, která unikátnímu holému prostoru v Řeznické velmi svědčí. Změť postav je ze začátku trochu nerozklíčovatelná, ale později se usadí. Hodina a půl uteče jako voda. Všechny emoce, charaktery, vztahy dolehly až do poslední řady. Nikdo jiný by to zkrátka takto nezahrál.

Režisér Chmela umí skvěle využít a obsadit herce D21 a v tom je síla i jeho nové inscenace. Jednoduše pojato, nepřeplácáno.

Forma zvítězila, ale obsah zcela udupán nebyl. Hořkost stárnutí a výkřiky proudících myšlenek dokázali herci ztvárnit absolutně přirozeně a já se tak nedíval na Davida Prachaře ale Bombura, který mne svým existencialismem bodal do hrudi a rozesmával zároveň. Hlavu položit na koleje v zatáčce nemá smysl, protože vlaky před ní brzdí. Z kopírky občas vylezou kun*oviny a asteroidů někdy přiletí víc než má.
Ano, ona inscenace nemá oblouk, je to spíš plynutí mysli, ale ruku na srdce - kdo z Vás někdy přišel na party, která měla dramatický oblouk? I takové představení může prostě jen uplynout a pak odejít po anglicku. Tak Ahoj ahoj ahoj.

Skvěle napsaná a obsazená komediálně-trpká rehabilitace Háchy, co si na sebe upekl, to už si ani sníst nemohl, neb na stará kolena nevěděl, co se kolem něj děje. Petr Reif Háchu v tomto vystihl krásně. V rolích Voskovce a Wericha, forbínových průvodců, exceluje duo Huspeková & Mathauserová, neviděl jsem snad sehranější herečky. Daniel Čámský bravurně halí scénu do směsi melodií 30. let. Tvůrci mu na konec hry napsali projev kritizující české postavy a události. Leckomu se to může zdát mimo mísu, ale podle mě tento text více než úzce koreluje s tím, co se na jevišti do té doby odehrává.

"Náhoda? Nemyslím si."

Jakub Šmíd má citlivý přístup, který jde s formami Laterny krásně dohromady. Hudba Davida Hlaváče s vizuálem drží silný tandem, který dokáže surreálnost příběhu zvýraznit do maxima. Choreografie "fantomů" skvěle doplňuje hlavní protagonisty. Zpěv Anety Kalertové je na vysoké úrovni, stejně tak rozmanitost Piškulova talentu, který je pohybově s tanečníky skvěle sladěn.

Celý tento obří kolos poté však lehce "drtí" text a projevy herců jsou přidušeny a nevyční. Eva Leinweberová mi v roli babičky nepřijde jako nejvhodnější volba.

I přesto, po dlouhé době povedená Laterna, která není jen plochou taneční exhibicí, jako poslední premiéry.

Nemá smysl rozepisovat co všechno mi přišlo plytké a nezajímavé, protože jde obecně o neduhy českého muzikálu. Jeden za všechny - nedotažená scénografie ještě více zvýrazňuje velikost prostoru a dělá tak z kulis utopené střípky ve tmě. Inscenaci by zkrátka slušel menší prostor, obecně nápad přesunout ji právě do Hybernie nebyl za mě úplně šťastný.

Plusy
- Jan Kříž. Tečka. Hlavní důvod, proč to celé dávalo smysl.
- Taneční a pěvecká company. Technicky naprosto čisté a svěží.

Mínusy
- Nesmyslná délka 2 h 40 min. Spousta scén byla úplně zbytečná.
- Marie Křížová. Neupírám jí umělecké kvality, ale na roli mladičké Kathy se vůbec nehodí.

Přehlídka technologií a Pavlíčkovy virtuozity doplněná o Vizváryho pantomimu, která je v tomto případě úplně mimo mísu. Dystopická a temná atmosféra mohla být vyplněna mnohem zajímavěji. Škoda.