Korunovace

Herecky velmi dobré, zajímavé a poměrně výstižně osobní téma, ale nějak z toho na mě nepřešlo tolik emocí, kolik bych čekala.

Soubor Company.cz představil text, který je přínosné poznat, zpracování však nebylo ničím nadprůměrné. Režijní uchopení sice celkově obstojné, ale jeho hlavním problémem bylo, že režisér nezkoordinoval herce, kteří se nesehráli a nevytvořili jednotný styl. Také úroveň jejich výkonů byla nevyrovnaná, od výborné A. Fišerové až po V. Udatného, jenž se s „alter egem“ hlavního hrdiny téměř minul. Mně osobně se po tomto souboru, který musel kvůli neudělení grantu ukončit činnost, stýskat nebude, ale v pražské divadelní síti jsou uskupení a scény, co si podporu zaslouží podstatně méně (nebo vůbec).

U téhle hry je velkou výhodou být cílovou skupinou. Člověk totiž z jeviště slyší myšlenky a dialogy, u kterých má neodbytný pocit, jako kdyby je Modzelewski opsal i z jeho života. Ironie a nadhled tvoří celkem zábavnou směs s vtíravými a nepříjemnými otázkami, zda člověk nestojí na podobném rozcestí jako hlavní hrdina Matěj. Dvojjedinost hlavní postavy (V.Štěpánek a V.Udatný jako jeho podvědomí) dává možnost nahlédnout situace z různých úhlů pohledu - toho korektního, kdy se člověk chová, jak se od něj očekává, i ty toho druhého, mnohem spontánnějšího.

Trefný pohled do života třicátníků. I když se jedná o oblíbené a často omílané téma, Modzelewski dokázal vytvořit pravdivou divadelní zkratku, aniž by přitom musel sáhnout ke karikatuře či přehnané nadsázce.
Polský inscenační tým odvedl skvělou práci a herci tak měli na čem stavět. Rozhodně stojí za zhlédnutí!

Kdybych chtěl být patetický, pojmenuju tuto hru jako jednu z nejdokonalejších autobiografií, jelikož má frapantní přesah do našich životů. I já se v tom Matějovi setsakra poznával a rozuměl tomu vnitřnímu hlasu. Hlavními devízami hry jsou autentické pohledy na situace běžné i „reálných katastrof“. Skenovací proces vtipně rozehraný skrze „vnitřního krále“ nabídne i závěrečnou katarzi. Herci inscenaci dali, co hra potřebuje, tedy civilnost s tragikomickým dovětkem a emocionální různorodost. Kladem inscenace je i střídmá režie Norberta Rakowského nebo scénografické postihnutí Matějova nitra.

75% viz blog

Terapie mírným šokem skrz autenticitu náhledu do nelichotivých zákoutí našich duší, ložnic, obýváků a kuchyní, která výstižně pojmenovává nepříjemné a škádlí až provokuje letargicky ukolébané vnitřní hlasy.