Dům čtyř letor

Tuto komedii prostě nelze inscenovat bez promyšlené koncepce, jak je tomu v nastudování DNF. S jedním zajímavým nápadem autora není možné hrát celé představení. Zhlédnuté nejlépe vystihuje slovo nuda, která se mezi diváky ještě více usídlila v druhé části. Úsměvné byly vlastně jen výstupy flegmatiků, které výstižně podali především V. Chaloupková a C. Götz.

Není mi příliš jasné, z jakých důvodů se vůbec tato inscenace dostala na zdejší repertoár. Samotná hra je dle mého názoru dost slabá a její zdejší zpracování tuto skutečnost nijak nevylepšilo. Hlavní motiv 4 různých letor ústí v neustále se opakující scény, byť každá hraná malinko jinak. Ale i tak dopředu víte co vás čeká a již si to jen "odškrtáváte". Celé to je pak zbytečně zdlouhavé a také nudné. Bohužel, zasmál jsem se opravdu jen sporadicky. Herecké výkony tomu též příliš nepomáhají. Za lepší považuji jen flegmatiky V. Chaloupkovou a C. Götze. Celkově dle mého názoru škoda času a peněz.

Příklad, jak se zajímavá myšlenka coby základ hry může stát zároveň pastí, do níž se lapí. Nejspíše nutným důsledkem zvolené koncepce je, že i banální přímočarý příběh nakyne do časově neúměrných rozměrů. A jak takovou disproporci divák přijme? Přiznejme si, že to do jisté míry může ovlivnit tvůrčí tým, Fidlovačka se ale drží své rutiny a výsledkem je další inscenace, jež si najde "svého diváka" a jiné ambice nemá.

Tato fraška je založená na jednom generálním vtipu a vždy bude záležet na tom, jak dramaturgie a režie jej bude variovat či rozvíjet. Před 18 lety v Divadle na Vinohradech se to režiséru Jiřímu Menzelovi povedlo. Na Fidlovačce inscenace padá záhy do stereotypu a někteří herci zůstali ještě něco dlužni nelehkému úkolu být součástí „hodinového strojku“. Vznikla vděčná barevná podívaná, avšak probleskuje z ní šedavá nedůslednost a v několika případech herecká nevýraznost (čímž vůbec nemyslím představitele flegmatiků :-).