Náměsíčníci (imitace a tušení)

Po první půlce jsem se chystal odejít, ale zastavila mě šatnářka, že prý je druhá půlka lepší. A teda musím říct, že se mi ještě nestalo, aby mě divadlo takhle převezlo. Zpětně je to jeden z nejlepších zážitků s divadlem, co jsem kdy zažil.

-Copak si myslíte, že jste nějaký BŮH?
Bez znalosti předlohy a na první zhlédnutí to byl zážitek málem až traumatický; samo divadlo uvádí, že Náměsíčníky nestačí vidět jen jednou. Po druhém a dalším zhlédnutí jsem teprve docenila šíři zážitku, ať je to extrakce nejdůležitějších dojmů a pocitů z celé třísvazkové knihy, katalogizace postav nebo katalogizace zcela jiných, reálných postav.
-Andělová. Já jsem se vdala.

Dlouhé, nudné, pozérské, režijně nezvládnuté, rádobyreflexivní, pozor na to!

Prostě dokonalá věc, bez ohledu na rozdíly v první a druhé polovině. Přesně tohle je sebeironizující intelektuálno v praxi. Vtipné i expresionistické!

Skvělá hudba, scéna, herci. Nutno vidět až do konce.

první půlka asi takový divný..Westworld..?.. alespoň ve věčné hudbě najdeme fůru nálad a jakýsi temporytmus (temporytmus? to ze mě nejspíš promlouvá pozdní kapitalismus)...k tomu nějaké věty.. pokud má být ubíjející povaha první části kritická k systému, proč tolik připomíná fordistickou montážní linku? je prostě třeba to přetrpět do obdivuhodné druhé části, to přijde realismus a vyjeví se konceptuální povaha díla

Druhá část překvapivá, řekl bych až trochu takový "mindfuck". Povedená scénografie. Jedinečná atmosféra předválečné hospody.

Výkřiky do tmy...

Krásná první a vtipná druhá část. Inscenace má charisma. Vidět!

Něco úplně jiného než se dá u nás vidět! Vydržet i po přestávce!

Komentuji první půlku, druhá je ok - ačkoliv nemá s Brochem společného nic než realizaci jednoho jeho nazírání na realitu.
Kromě toho, že je první půle elitářská a nekomunikující (forma instalace je "in"), jsou zde dvě věci, které nebyly zvládnuté: Buraj si zkoušel režii al fresco - rozehrát větší ansámbl. ...a ještě mu to moc nejde - herci co zrovna nehrají stojí, sedí, zírají, ale za chvíli se to omrzí. Největší slabinu inscenace ale vidím v užití hudby: je to prostě domácí disko pana režiséra, veškerá práce se omezuje na to přepnout track a ohulit americké písničky do řvaní Velkých Pravd.

Skvělá scénografie. První půlka může být pro někoho méně zajímavá, ale druhá půlka stojí za to!

Po první půlce jsem se chystal odejít, ale zastavila mě šatnářka, že prý je druhá půlka lepší. A teda musím říct, že se mi ještě nestalo, aby mě divadlo takhle převezlo. Zpětně je to jeden z nejlepších zážitků s divadlem, co jsem kdy zažil.

-Copak si myslíte, že jste nějaký BŮH?
Bez znalosti předlohy a na první zhlédnutí to byl zážitek málem až traumatický; samo divadlo uvádí, že Náměsíčníky nestačí vidět jen jednou. Po druhém a dalším zhlédnutí jsem teprve docenila šíři zážitku, ať je to extrakce nejdůležitějších dojmů a pocitů z celé třísvazkové knihy, katalogizace postav nebo katalogizace zcela jiných, reálných postav.
-Andělová. Já jsem se vdala.

Dlouhé, nudné, pozérské, režijně nezvládnuté, rádobyreflexivní, pozor na to!

Skvělá scénografie. První půlka může být pro někoho méně zajímavá, ale druhá půlka stojí za to!

Prostě dokonalá věc, bez ohledu na rozdíly v první a druhé polovině. Přesně tohle je sebeironizující intelektuálno v praxi. Vtipné i expresionistické!

Skvělá hudba, scéna, herci. Nutno vidět až do konce.

první půlka asi takový divný..Westworld..?.. alespoň ve věčné hudbě najdeme fůru nálad a jakýsi temporytmus (temporytmus? to ze mě nejspíš promlouvá pozdní kapitalismus)...k tomu nějaké věty.. pokud má být ubíjející povaha první části kritická k systému, proč tolik připomíná fordistickou montážní linku? je prostě třeba to přetrpět do obdivuhodné druhé části, to přijde realismus a vyjeví se konceptuální povaha díla

Druhá část překvapivá, řekl bych až trochu takový "mindfuck". Povedená scénografie. Jedinečná atmosféra předválečné hospody.

Výkřiky do tmy...

Krásná první a vtipná druhá část. Inscenace má charisma. Vidět!

Něco úplně jiného než se dá u nás vidět! Vydržet i po přestávce!

Komentuji první půlku, druhá je ok - ačkoliv nemá s Brochem společného nic než realizaci jednoho jeho nazírání na realitu.
Kromě toho, že je první půle elitářská a nekomunikující (forma instalace je "in"), jsou zde dvě věci, které nebyly zvládnuté: Buraj si zkoušel režii al fresco - rozehrát větší ansámbl. ...a ještě mu to moc nejde - herci co zrovna nehrají stojí, sedí, zírají, ale za chvíli se to omrzí. Největší slabinu inscenace ale vidím v užití hudby: je to prostě domácí disko pana režiséra, veškerá práce se omezuje na to přepnout track a ohulit americké písničky do řvaní Velkých Pravd.

první půlka asi takový divný..Westworld..?.. alespoň ve věčné hudbě najdeme fůru nálad a jakýsi temporytmus (temporytmus? to ze mě nejspíš promlouvá pozdní kapitalismus)...k tomu nějaké věty.. pokud má být ubíjející povaha první části kritická k systému, proč tolik připomíná fordistickou montážní linku? je prostě třeba to přetrpět do obdivuhodné druhé části, to přijde realismus a vyjeví se konceptuální povaha díla

Po první půlce jsem se chystal odejít, ale zastavila mě šatnářka, že prý je druhá půlka lepší. A teda musím říct, že se mi ještě nestalo, aby mě divadlo takhle převezlo. Zpětně je to jeden z nejlepších zážitků s divadlem, co jsem kdy zažil.

Krásná první a vtipná druhá část. Inscenace má charisma. Vidět!

-Copak si myslíte, že jste nějaký BŮH?
Bez znalosti předlohy a na první zhlédnutí to byl zážitek málem až traumatický; samo divadlo uvádí, že Náměsíčníky nestačí vidět jen jednou. Po druhém a dalším zhlédnutí jsem teprve docenila šíři zážitku, ať je to extrakce nejdůležitějších dojmů a pocitů z celé třísvazkové knihy, katalogizace postav nebo katalogizace zcela jiných, reálných postav.
-Andělová. Já jsem se vdala.

Prostě dokonalá věc, bez ohledu na rozdíly v první a druhé polovině. Přesně tohle je sebeironizující intelektuálno v praxi. Vtipné i expresionistické!

Výkřiky do tmy...

Dlouhé, nudné, pozérské, režijně nezvládnuté, rádobyreflexivní, pozor na to!

Skvělá hudba, scéna, herci. Nutno vidět až do konce.

Druhá část překvapivá, řekl bych až trochu takový "mindfuck". Povedená scénografie. Jedinečná atmosféra předválečné hospody.

Něco úplně jiného než se dá u nás vidět! Vydržet i po přestávce!

Komentuji první půlku, druhá je ok - ačkoliv nemá s Brochem společného nic než realizaci jednoho jeho nazírání na realitu.
Kromě toho, že je první půle elitářská a nekomunikující (forma instalace je "in"), jsou zde dvě věci, které nebyly zvládnuté: Buraj si zkoušel režii al fresco - rozehrát větší ansámbl. ...a ještě mu to moc nejde - herci co zrovna nehrají stojí, sedí, zírají, ale za chvíli se to omrzí. Největší slabinu inscenace ale vidím v užití hudby: je to prostě domácí disko pana režiséra, veškerá práce se omezuje na to přepnout track a ohulit americké písničky do řvaní Velkých Pravd.

Skvělá scénografie. První půlka může být pro někoho méně zajímavá, ale druhá půlka stojí za to!