Až na ten konec dobrý

Opravdu povedená komedie s kouzelně zvráceným humorem. Neobvyklá forma činohry v pozitivním slova smyslu vyčnívá v repertoáru divadla. Stejně tak vyčnívají i bezchybné suverénní výkony trojice Kolář, Zelová a Šildová. V rolích "Brna" zaujmou Daniel, Novotný, Vitázková, Przebinda a Matějová. Těším se, až si přečtu knihu. A vy si zajděte na tento vysoce povedený kousek do divadla.

Překvapivě vtipné dílo o smrti.

Představení se skládá ze dvou odlišných polovin. Do přestávky jednotlivé postavy pronášejí v rychlém sledu hlášky z Tomešovy knihy. V tom tempu nemají ani čas nějak se profilovat. Po přestávce se vše změní, nastupuje velice akční část. Ovšem hlavní příběh (i všechny jeho vedlejší zápletky) jsou natolik nereálné, že to celé představení naprosto shodí. Možná je dobré zmínit, že Brňáky to představení hladí po srsti, asi bude mít v Brně velký ohlas.

65 %
Hra rozhodně není na světové úrovni, dosahuje tak akorát přesně úrovně města ve kterém se odehrává. Velmi vtipně působili matadoři brněnské scény Halberstadt, Kubálková a Junák ve vedlejších rolích. Lunu hrála Marie Juráčková a rozumět jí bylo skvěle. Některé vtípky (zřejmě) z pera Pavla Tomeše velmi povedené. Nelíbilo se mi a rušilo mě, když na jevišti bylo v pozadí více postav, které tam byly zcela bezdůvodně, což se opakovalo. Někdy také jednu větu skládalo více postav dohromady, což nemělo žádný smysl. Atmosférou a výstředními kousky, které důchodci prováděli, mi hra připomněla knihu Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel.

Výkony Ladislava Koláře coby dědy a Karolíny Šildové coby Luny jsou pevně tragikomicky sevřeny. Oproti tomu redaktorka Konečná Andrey Zelové se životem točí stejně nekontrolovaně a divoce, jako když se oblečení odstřeďuje v pračce. Sexem posedlá workoholička si najde cestu k malé Luně. Karolína Šildová svoji Lunu propracovává zejména po mimické, pohybové a emoční stránce. Poněkud slabší je její artikulace. Skoro po celou dobu představení mám problém rozumět, co na jevišti říká. Vedlejší postavy působí náležitě vypravěčsky soudržně. Nejvíce se směju Alanu Novotnému, Jiřímu Danielovi a Petru Halberstadtovi.

Moderní divadlo na světové úrovni. Smál jsem se, brečel, žasl nad výkony všech herců. Tohle bude hit, který budou chtít uvádět i další česká divadla.

O smrti, naději, přátelství, víře i důvěře v jednom nejmenovaném moravském městě s něčím velkým černým uprostřed. V tomto představení je naprosto vše. Vážné téma, během kterého se divák 2,5 hodiny směje a na konci brečí.
Velkou zásluhu na zdařilém proveden mají dokonalé herecké výkony všech na jevišti, zejména ústředních představitelů - S. Janotové, K. Šildové a L. Koláře.

Opravdu povedená komedie s kouzelně zvráceným humorem. Neobvyklá forma činohry v pozitivním slova smyslu vyčnívá v repertoáru divadla. Stejně tak vyčnívají i bezchybné suverénní výkony trojice Kolář, Zelová a Šildová. V rolích "Brna" zaujmou Daniel, Novotný, Vitázková, Przebinda a Matějová. Těším se, až si přečtu knihu. A vy si zajděte na tento vysoce povedený kousek do divadla.

Překvapivě vtipné dílo o smrti.

Představení se skládá ze dvou odlišných polovin. Do přestávky jednotlivé postavy pronášejí v rychlém sledu hlášky z Tomešovy knihy. V tom tempu nemají ani čas nějak se profilovat. Po přestávce se vše změní, nastupuje velice akční část. Ovšem hlavní příběh (i všechny jeho vedlejší zápletky) jsou natolik nereálné, že to celé představení naprosto shodí. Možná je dobré zmínit, že Brňáky to představení hladí po srsti, asi bude mít v Brně velký ohlas.

65 %
Hra rozhodně není na světové úrovni, dosahuje tak akorát přesně úrovně města ve kterém se odehrává. Velmi vtipně působili matadoři brněnské scény Halberstadt, Kubálková a Junák ve vedlejších rolích. Lunu hrála Marie Juráčková a rozumět jí bylo skvěle. Některé vtípky (zřejmě) z pera Pavla Tomeše velmi povedené. Nelíbilo se mi a rušilo mě, když na jevišti bylo v pozadí více postav, které tam byly zcela bezdůvodně, což se opakovalo. Někdy také jednu větu skládalo více postav dohromady, což nemělo žádný smysl. Atmosférou a výstředními kousky, které důchodci prováděli, mi hra připomněla knihu Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel.

Výkony Ladislava Koláře coby dědy a Karolíny Šildové coby Luny jsou pevně tragikomicky sevřeny. Oproti tomu redaktorka Konečná Andrey Zelové se životem točí stejně nekontrolovaně a divoce, jako když se oblečení odstřeďuje v pračce. Sexem posedlá workoholička si najde cestu k malé Luně. Karolína Šildová svoji Lunu propracovává zejména po mimické, pohybové a emoční stránce. Poněkud slabší je její artikulace. Skoro po celou dobu představení mám problém rozumět, co na jevišti říká. Vedlejší postavy působí náležitě vypravěčsky soudržně. Nejvíce se směju Alanu Novotnému, Jiřímu Danielovi a Petru Halberstadtovi.

Moderní divadlo na světové úrovni. Smál jsem se, brečel, žasl nad výkony všech herců. Tohle bude hit, který budou chtít uvádět i další česká divadla.

O smrti, naději, přátelství, víře i důvěře v jednom nejmenovaném moravském městě s něčím velkým černým uprostřed. V tomto představení je naprosto vše. Vážné téma, během kterého se divák 2,5 hodiny směje a na konci brečí.
Velkou zásluhu na zdařilém proveden mají dokonalé herecké výkony všech na jevišti, zejména ústředních představitelů - S. Janotové, K. Šildové a L. Koláře.

Představení se skládá ze dvou odlišných polovin. Do přestávky jednotlivé postavy pronášejí v rychlém sledu hlášky z Tomešovy knihy. V tom tempu nemají ani čas nějak se profilovat. Po přestávce se vše změní, nastupuje velice akční část. Ovšem hlavní příběh (i všechny jeho vedlejší zápletky) jsou natolik nereálné, že to celé představení naprosto shodí. Možná je dobré zmínit, že Brňáky to představení hladí po srsti, asi bude mít v Brně velký ohlas.

Opravdu povedená komedie s kouzelně zvráceným humorem. Neobvyklá forma činohry v pozitivním slova smyslu vyčnívá v repertoáru divadla. Stejně tak vyčnívají i bezchybné suverénní výkony trojice Kolář, Zelová a Šildová. V rolích "Brna" zaujmou Daniel, Novotný, Vitázková, Przebinda a Matějová. Těším se, až si přečtu knihu. A vy si zajděte na tento vysoce povedený kousek do divadla.

O smrti, naději, přátelství, víře i důvěře v jednom nejmenovaném moravském městě s něčím velkým černým uprostřed. V tomto představení je naprosto vše. Vážné téma, během kterého se divák 2,5 hodiny směje a na konci brečí.
Velkou zásluhu na zdařilém proveden mají dokonalé herecké výkony všech na jevišti, zejména ústředních představitelů - S. Janotové, K. Šildové a L. Koláře.

Výkony Ladislava Koláře coby dědy a Karolíny Šildové coby Luny jsou pevně tragikomicky sevřeny. Oproti tomu redaktorka Konečná Andrey Zelové se životem točí stejně nekontrolovaně a divoce, jako když se oblečení odstřeďuje v pračce. Sexem posedlá workoholička si najde cestu k malé Luně. Karolína Šildová svoji Lunu propracovává zejména po mimické, pohybové a emoční stránce. Poněkud slabší je její artikulace. Skoro po celou dobu představení mám problém rozumět, co na jevišti říká. Vedlejší postavy působí náležitě vypravěčsky soudržně. Nejvíce se směju Alanu Novotnému, Jiřímu Danielovi a Petru Halberstadtovi.

65 %
Hra rozhodně není na světové úrovni, dosahuje tak akorát přesně úrovně města ve kterém se odehrává. Velmi vtipně působili matadoři brněnské scény Halberstadt, Kubálková a Junák ve vedlejších rolích. Lunu hrála Marie Juráčková a rozumět jí bylo skvěle. Některé vtípky (zřejmě) z pera Pavla Tomeše velmi povedené. Nelíbilo se mi a rušilo mě, když na jevišti bylo v pozadí více postav, které tam byly zcela bezdůvodně, což se opakovalo. Někdy také jednu větu skládalo více postav dohromady, což nemělo žádný smysl. Atmosférou a výstředními kousky, které důchodci prováděli, mi hra připomněla knihu Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel.

Překvapivě vtipné dílo o smrti.

Moderní divadlo na světové úrovni. Smál jsem se, brečel, žasl nad výkony všech herců. Tohle bude hit, který budou chtít uvádět i další česká divadla.