Z tiskových konferencí

Dramatizace románu Pavla Tomeše nabídne pořádné háelpéčko
vydáno: 24.1.2025
Po jevištní adaptaci rozsáhlého románu Kateřiny Tučkové Bílá Voda z loňského roku přináší Městské divadlo Brno svým divákům další dramatizaci románu brněnského autora. Tentokrát je to spisovatel, autor několika sbírek fejetonů a také povídek a stand-up komik Pavel Tomeš a jeho humoristické vyprávění o smrti s názvem Až na ten konec dobrý. Debutový román rodilého Brňana (z „KrPole“) získal Cenu čtenářů Magnesia Litera 2022, stal se bestsellerem a dočkal se úspěšného zpracování v Českém rozhlase. Nyní ve světlech reflektorů zazáří i jeho jevištní podoba.

Anotace naznačuje neobvyklý příběh... Jedenáctiletá Luna je hodně svérázná školačka s poněkud morbidními zálibami. Má už jen dědu, astronoma v důchodu, který se o ni po smrti rodičů stará. A ten má zase poněkud cynický pohled na svět i smysl pro humor. Zatímco si to tady dost netypický důchodce hodlá ještě pořádně užít, Luna se snaží spíš zajistit, aby jí její hvězdný děda co nejdéle „vydržel“. Ale ještě je tu poněkud vyhořelá redaktorka Konečná, která má v místním regionálním plátku na starost psaní černé kroniky, a taky její povedená kámoška Klára. Když se osudy hrdinů propletou, výsledkem je nejen sled půvabných nedorozumění plných černého humoru, ale i pořádné „háelpéčko“. Což v novinářském žargonu neznamená nic jiného než Hluboký Lidský Příběh. A přesně takové „háelpéčko“ inscenace Až na ten konec dobrý divákům přinese. Tři velmi různé postavy, tři generace a tři pohledy na smrt…

Stanislav Slovák s úspěšnou knihou spisovatele Pavla Tomeše (vlevo)
Stanislav Slovák s úspěšnou knihou spisovatele Pavla Tomeše (vlevo)


Humoristický román Pavla Tomeše pro Činoherní scénu Městského divadla Brno adaptují Miroslav Ondra, Jan Šotkovský a Stanislav Slovák, který je současně i režisérem inscenace.

„My jsme zvyklí na živé autory, vůbec nám nevadí ani v zádech, ani přímo na zkouškách…,“ prohlásil na úvod Stanislav Slovák.

„S živým autorem jen vždy vstupujete na tenký led,“ usmívá se dramaturg Jan Šotkovský, „protože vezmete hotové dílo, v tomto případě hodně dobré a úspěšné, a pokoušíte se z něho vytvořit dílo jiné, které by mělo mít s předlohou mnoho společného, ctít ji, ale zároveň musíte vytvořit jiný druh umění, tedy divadlo. Pro ega všech zúčastněných je to bezesporu zatěžkávací zkouška. Koketování s dílem Pavla Tomeše bylo velmi příjemné, do chvíle, než Pavel řekl tu nevinnou větu, že by rád byl u toho, tedy u zkoušek. V tu chvíli pocítíte takové jemné mrazení v místech, která obepínají zátylek. Takže Pavel u toho byl celou dobu a byl u toho, řekl bych, velice funkčním způsobem. Připomínkoval tak, že se netočil na vlastních pěkných větách, ale sledoval rozvoj té věci v divadelní logice. Dokonce doporučoval, co případně škrtnout nebo jak co navázat. Výhodou je, že nám tak odpadá nervozita, co na výsledek žijící autor řekne; on už totiž ví, co má čekat!“

na tiskovém setkání v klubu MdB
na tiskovém setkání v klubu MdB


Jak dramatizace knihy (kdo ji znáte, víte, že nemá zrovna jednoduchou strukturu, o stylu nemluvě…) vznikala? Dramaturg Miroslav Ondra přiblížil východiska a směry, kterými se práce ubírala: „Již po prvním přečetní mě na románu fascinovala jeho zvláštní dvojakost. Měl jsem zprvu z řady situací nebo zachycených příběhů pocit, že je to takový bizár. Divíte se všemu z prostého přesvědčení, že v životě nikomu se nemůže nic takového stát. Zkusíte ale o tom přemýšlet, necháte na sebe příběhy, postavy, jednotlivé situace více působit a optika se začne rychle proměňovat. Také já si začal uvědomovat, že mnohé z popisovaného (pro život důležitého i nepodstatného) se mně stalo taky. Stavění na bizarnosti, ale zároveň vlastně obyčejnosti a běžnosti mi osobně přijde velmi vzrušující a zásadní pro to, jak ten román číst a jak si ho čtenářsky užívat. Emoce, které román vyvolává, jsou pak velmi bohaté.
Adaptovat pro divadlo román, který napsal stand-up komik, byl samozřejmě úkol nelehký. V mnoha ohledech se ta „profese“ Pavla Tomeše v něm objevuje, zejména ve vypravěčských pasážích tří hlavních postav. Jsou psané způsobem, který by jistě obstál i na jevišti - jako velmi vtipné a pro posluchače zábavné, ale místy i smutné stand-upy. Emocionální různorodost by jim tedy rozhodně nechyběla. Divadlo však potřebuje větší dramatičnost. Tu jsme se pokusili dodat a potom naopak hledali cesty, jak stand-upový charakter (pro knihu důležitá vypravěčská metoda) v dramatizaci zachovat.“



„Nemám to tady úplně snadné, ale mně to nevadí, mě to baví. Moje angažmá v divadle je v podstatě permanentní vysírka, to jste asi pochopili,“ šibalsky pronesl autor předlohy Pavel Tomeš a dodal: „Po první čtené většina žijících autorů se do divadla obvykle už neodváží, ale já jsem v něm pořád. V průběhu zkoušek samozřejmě jako myška, protože jsem si všimnul, jaká je proti mně přesila. Rozhodl jsem se být jiný - snažím se totiž vyžehlit obraz žijících autorů. Měl jsem za to, že mě pohledy režiséra a dramaturgů vypudí, nestalo se. Tak to jim musím poděkovat, jak se s látkou poprali, jak to zdramatizovali a zinscenovali. Někdy se mi dokonce zdá, že režiséra a dramaturgy začínám mít rád. Vzniká fajn představení! Nebude jenom humorné, emoce vyplývající z tématu jsou tam také. Ne že by se mi chtělo hned po první zkoušce brečet, jak se některým žijícím autorům stává, to až časem a z jiných důvodů. Naštěstí mnohem více je kolem zkoušení srandy, dokonce i v těchto chvílích, kdy do premiéry zbývá jen pár dní.“

„Naší maximální snahou je dostat co nejvíce atmosféry a pocitů z té knížky na jeviště, jen jinými prostředky, které divadlo si žádá. Na jevišti ožívají nejen tři hlavní postavy, tedy Dědek, Konečná a Luna, ale i další, v podobě „Brna“. I když to ani jednou nezazní, víme, že to jsme my,“ říká Stanislav Slovák. „Z toho chóru se pochopitelně budou vydělovat další postavy, které jsou v knize. Věříme, že to bude dojemné, milé, vtipné, laskavé, někdy trošku ´hovorovější´ divadlo. Diskutovaná asi bude míra bizáru. Divadlo se od něho zprvu mírně odklání, na konci zas přibližuje… Uvidíme, jako sílu tomu divadelní magie dá a na jakou notu bude hrát především. Předpokládáme, že nejvíce půjde o tu melancholickou…“

„Neberte na to děti, opravdu to nebude dětské představení. Na zkouškách představitelkám malé Luny musí zacpávat uši,“ reaguje autor knihy Pavel Tomeš na zmínku o hovorovějším jazyku. Pravdou je to, že inscenace bude mluvit specifickým jazykem, ten je přitom autorem jen odposlouchaný a přenesený. (Pavel Tomeš pro vznik knihy sbíral „materiál“ i v LDN.)

Stanislav Slovák, Jan Šotkovský, Miroslav Ondra
Stanislav Slovák, Jan Šotkovský, Miroslav Ondra


Zatímco román skáče v čase, divadlo bude postupovat více lineárně. „Byť se vrstvy prolínají i v naší adaptaci, časoprostory a děje budeme více vyprávět,“ vysvětluje Jan Šotkovský. „Je to obtížný úkol nejen pro herce (kteří musí zvládnout i nadstandardní množství textu), ale i pro diváka, který bude muset pochytat časoprostory, aby nezůstal někde v jejich labyrintu a také se dobral ke správnému vyústění. Bude to divadlo slova, ve kterém je důležitá pozornost. Předložíme našim divákům ne zcela tradiční tvar, půjde o divadlo přiznaně vypravěčské, kde se z mála dělá hodně, bez potřeby cokoli přehnaně ilustrovat. Abychom to divákům přece jen ulehčili, používáme až naivní metody lidového divadla, kdy něco se řekne a to platí. Vedle toho bude přítomen komentující chór. Tyto staré divadelní triky akorát použijeme v zhuštěnější, dynamické, chcete-li moderní podobě.“

„Uvidíte také dialog mlčení, kdy si postavy přesto povídají. Ano, inscenujeme i mlčení, které je ale v knize čtivě popsáno. I to je pro nás krásná nová zkušenost, a to jsme toho společně napsali už docela dost,“ říká na závěr Stanislav Slovák.

Součástí inscenace bude i malá kapela. Autorem hudby, která živě zazní, je Daniel Kyzlink.

V hlavních rolích se můžete těšit na Ladislava Koláře (Dědek), Svetlanu Janotovou nebo Andreu Zelovou (Konečná), Marii Juráčkovou nebo Karolínu Šildovou (Luna), Petra Halberstadta (Karlos), Patrika Bořeckého (Pokorňák) a Zdeňka Junáka (Pan Nováček). V neméně důležitých rolích vypravěčů celého příběhu a mnoha dalších postav (aneb v rolích „Brna“) uvidíte Alžbětu Janíčkovou, Lenku Janíkovou, Mímu Krajčovou, Eriku Kubálkovou, Martu Matějovou, Pavlu Vitázkovou, Jiřího Daniela, Marka Huráka, Jiřího Macha, Jakuba Mauera, Martina Mihála, Alana Novotného a Martina Veselého.