Běsi

65%. Nová adaptace rozsáhlého románu se pokouší o nový pohled. Kdo se s dílem v nějaké formě setkal, možná ocení několik vysloveně objevných nápadů. Neobeznámení se ve složitých vztazích těžko zorientují a asi nepochopí chaotičtěji koncipovaný konec. Se specificky uspořádaným jazykem, který má významnou funkci, si herci poradili, ale přesto značně ztěžuje vnímání. Nahota při Verchovenského monologu v této podobě žádný význam nepřinesla. Soustředěné herecké výkony bez slabého článku. Představení se sice někdy „vleče“, nicméně lze v inscenaci nalézt sílu, z níž občas zamrazí.

Podle mě obrovský propadák. Inscenace se motá ve špatně strukturovaném vyprávění, příšerných, do očí bijících aktualizacích a manýrách a nonsensové dikci postav založené na přehozeném slovosledu a repetitivnosti, která navíc působí nechtěně směšně.Pokud má vyjadřování postav reflektovat stav oné společnosti,pak je to hodně chabá berlička. Chybí jakýkoliv náznak toho,že se zde jedná o ruskou společnost a ruskou duši, přitom Běsi jsou tak autenticky ruské dílo. Na malém prostoru všechny válcuje H. Čermáková, standardní je i E. Novotná,jinak je to herecky velká bída.
To nebyli Běsi,ale děs běs.

Dramatizaci těžkého díla Dostojevského zvládlo Národní divadlo Brno na výbornou. Ztíženou orientaci ve jménech ruské literatury usnadňují herci svými silnými, mnohdy až expresivními, hereckými výkony, kterými jasně určují charaktery svých postav.
Dostojevský stvořil kruté dílo, jehož krutost vnáší herci do poslední kapičky potu do hlediště, kde jí rozdmýchávají tornádo emocí. Smích střídá pláč, zděšení zase lítost. Zkrátka totální katarze vyvolaná zobrazením přetvářky, falše a naprosté nezřízenosti. Inu, takových tradičních lidských vlastností, bez nichž by patrně nebylo velkých autorů.