Baletky

65%. Kniha M. Čechové odhalila mnohým neznámou odvrácenou stranu baletního umění, vyvolala velký ohlas a otevřela diskuzi. Podnětné téma s přesahem se povedlo nedidakticky přenést i do stejnojmenné inscenace. Ta je víceméně sólem M. Čechové, kterou hudebně doprovází a trochu jí asistuje M. Čtveráčková. Performerka autenticky mluví o vlastních zkušenostech, trochu komunikuje s publikem, předvádí velké fyzické nasazení, nebojí se odvážně obnažit. Přestože u vzniku počinu stály přizvané spolupracovnice přinášející pohled zvenčí, intenzivnější režijní vedení by pozitivně ovlivnit uspořádanost pozoruhodného tvaru.

Performativní stránka mě na rozdíl od dřívějších projektů Miřenky Čechové až tolik nezaujala, větší váhu má autentické „neherecké“ vyprávění (a že je to silný kalibr). Můžeme v něm spatřovat univerzální postoj k rozporu mezi iniciační nezměrnou vůlí přiblížit se k výšinám a úmorným drilem, který talent posune do skutečné špičky. Nechybí pořádný rýpanec do (vzdělávacího/tréninkového) systému a jeho metod, zpětné zrcátko ukáže i fatální chyby a balanc na kraji propasti. Performerka dovede diváky ke spatření skutečné nahoty mladého křehkého člověka, kterému o něco jde.

Inscenace širokou škálou jevištních prostředků upozorňuje na toxické prostředí, jemuž musí čelit adeptky baletního umění. Nejsilnější jsou Baletky tam, kde své téma formulují metaforicky. Je znát, že se pro Miřenku Čechovou jedná o hodně osobní námět, při němž se před diváky obnažuje fyzicky, ale hlavně psychicky.