Premiéry

Západočeské divadlo uvádí francouzskou veselohru o jedné oslavě narozenin, která neprobíhá úplně podle plánu. Děj hry se totiž odehrává v  nepříliš honosné hospůdce „U Děravé šrajtofle“. Scénografovi Aleši Valáškovi tudíž připadl úkol vytvořit z divadelního klubu chebského divadla kavárnu v malém francouzském městě. Využívá autentického prostředí klubu včetně barového pultu, židlí a podobně. Přidal se juke-box, originálně vymalovaný vchod a speciální pokrytí stěn. Hořká komedie, kterou chebští uvádějí se sloganem „Příbuzní jsou jako velehory. Nejkrásnější jsou z dálky,“ slavila ve Francii úspěchy v roce 1994. O dva roky později podle ní vznikl neméně oblíbený film, oceněný několika Césary, režiséra Cedrica Klapische. Chebskou inscenaci režíruje hostující Julek Neumann. Hru přeložil a dramaturgem je umělecký šéf ZDCH Zdeněk Bartoš. U nás poprvé ji uvedlo Moravské divadlo Olomouc v roce 2005. V Chebu hrají Jarmila Šimčíková, Petr Batěk, Vladimíra Vítová, Diana Toniková, Jindřich Skopec a Jindřich Kotula.

Autorský projekt s názvem Úl Petra Kolečka, režiséra Thomase Zielinského, hudebního skladatele Ivana Achera a herců spřízněných s A studiem Rubín v čele s Ondřejem Pavelkou, Leošem Nohou či Janou Strykovou, bude mít premiéru na Nové scéně ND. Tvůrčí tým, jehož jádrem jsou umělci, kteří spolupracovali na inscenaci Díra v A studiu Rubín v loňské sezóně, chce přenést své zkušenosti s autorským divadlem na větší scénu. Tématem projektu by podle Petra Kolečka mělo být diletantství. Textová předloha se skládá z naprosto banálních každodenních obrazů ze života soudobého pracujícího lidu. Divadelní nadsázka se pak na těchto jednoduchých scénách snaží ukázat, jak absurdní je naše přesvědčení o tom, že naše práce, potažmo existence na tomto světě má smysl. Den kdesi v Čechách začíná jako každý jiný. Všichni pilně pracují, aby mohli o prázdninách na zasloužený pobyt u Mácháče. Každý dělá, co má, a dělá to dobře, tak jako včelička v úlu. A úl funguje. Funguje skvěle. Jen jeden chlapec není spokojený. Nechce s ostatními zpívat oslavné písně. Narodil se totiž proto, aby byl sám opěvován. Aby byl hrdinou. A pak to přijde. Den, který začíná jako každý jiný, totiž není jako každý jiný. A najednou je třeba hrdinů, protože v úlu není med. V projektu účinkují také Alena Štréblová nebo Eva Salzmannová, Anita Krausová, Lukáš Příkazký nebo Petr Lněnička, Jiří Ployhar, Tomáš Kobr a další.

Antická tragédie Oidipus král pochází z doby před dvěma a půl tisíci lety bývá pokládáno za nejdokonalejší antickou tragédii vůbec a tvoří jeden z vrcholů světového dramatu všech dob. Thébský vladař Oidipus pátrá po příčině, pro kterou Théby sužuje mor; podle delfské věštby jde o boží trest za nepotrestanou vraždu předchozího krále Laia. Oidipus, rozhodnutý odhalit pravdu a vykonat pomstu, objevuje krutou minulost a při jejím poznání prohlédnuv a poznav pravdu, sám oslepne. Příběh Oidipa je příběhem o síle osudu, naplňujícího se právě skrze skutky, jimiž se mu lidé snaží vyhnout. Příběhem jedince, který platí za zločin proti řádu, ačkoliv tento zločin spáchal nejen nevědomky, ale dokonce proti racionální vůli své i všech ostatních zúčastněných. Král Oidipus však není pouze dramatickou analýzou individuálního svědomí, obsahuje i úžasný sociální rozměr. Třebaže byl ústřední a prvotní zločin spáchán bezděky, stal se reálným narušením rovnováhy řádu světa. A je neodkladnou povinností Oidipa jako vladaře, tuto rovnováhu opět nastolit, a to i za cenu sebezničení. Sofokles vytvořil věčné naléhavě rezonující drama o dialektice života člověka a univerza, které může být vůči jedinci nesmírně kruté, nikdy se však nesmí stát panstvím náhody a zvůle. Plnokrevně vášnivý a vpravdě nadčasový příběh o zločinu a trestu, vině, sebepoznání a odpovědnosti nabízí mimořádné herecké příležitosti. Oidipa hraje Jiří Mach, Iokastu Ivana Vaňková, Kreona Viktor Skála. Dále účinkují Josef Jurásek, Michal Isteník, Jan Mazák, Zdeněk Bureš, Jaroslav Matějka, Miroslava Kolářová, Irena Konvalinová, Kateřina Krejčová, Tereza Martinková, Martin Křížka, Karel Škarka, Jakub Przebinda, Jakub Uličník a Simona Šeligová. Inscenaci připravil režisér Stanislav Moša.

Herec David Prachař s režisérem Janem Nebeským ve své alternativní tvorbě sleduje linii velkých postav evropské literatury a staví je do konfrontace se zásadními uměleckými tématy. Hamlet part II (realizovaný v roce 1998 v divadle Komedie) zjišťoval možnosti spojení textu a pohybu, Pessoův Faust v Neúplném snu se zabýval tématem divadla jako takovým a nyní přichází čas na konfrontaci s výtvarným umění. Vizuální stránka celého představení bude inspirována cyklem grafických listů na téma Don Quijote Bohuslava Reynka. Přes veškerou barokní pompéznost je Don Quijote v Reynkově provedení intimní, oproti tomu inscenace by měla být kontrastním počinem, uvedeném v industriálním prostoru Roxy/NoD, s řadou expresivních prvků. Nedílnou součástí inscenace je původní hudba Pavla Fajta, která je zároveň vokálním rámcem představení, a maketa koně se zabudovanými ozvučnými deskami, snímači, mikrofony či strunami, vystupující jako hudební nástroj, který budou herci ovládat vlastními těly. Již ustálený inscenační tým přizval ke spolupráci dramatika Egona Tobiáše a do hudební části kytaristu Joe Karafiáta, známého především z kapely The Plastic People of The Universe. S Davidem Prachařem účinkují Lucie Trmíková a Pavel Fajt.

„Děláme to pro děti!" aneb konverzační komedie o tom, co se stane, když se dva manželské páry v nejlepších letech „v dobré vůli" sejdou, aby urovnaly konflikt svých chlapeckých ratolestí, které se střetly při klukovských hrách a jeden chlapec vyrazil druhému dva zuby. Jedna z nejhranějších současných francouzských dramatiček, jež svou dráhu začínala jako herečka, prokázala svůj autorský um už v mnoha oceněných hrách, z nichž nejslavnější a nejhranější hra Obraz byla přeložena do pětatřiceti jazyků. Také tato svižná komedie diváka nejen pobaví, ale skrze mistrnou drobnokresbu otevře nejedno velké a současné téma naší civilizace: angažovanost, zodpovědnost, vztah k okolí, výchova, otázky násilí. Narůstající emotivnost konverzace mezi oběma rodičovskými páry ukazuje na skutečné pohnutky chování rodičů, jež, jak se jeví, je smutným zrcadlem zárodečných dětských pranic. Hra, kterou uvidíte v režii Igora Stránského, je příležitostí pro „koncert" čtyř herců: Irenu Vackovou, Josefa Kubáníka, Moniku Horkou a Kamila Pulce. Inscenace bude uváděna na malé scéně Slováckého divadla.

První premiérou divadelní sezony v Hradci Králové bude komedie Williama Shakespeara Marná lásky snaha – komedie, která je právem nazývána shakespearovskou „hostinou jazyka“ či „gejzírem jazykového vtipu“. Samotný děj hry je zdánlivě prostý a mohli bychom jej shrnout do několika řádků. Mladý navarrský král a jeho tři pánové založí akademii, v níž se chtějí věnovat studiu umění a věd. Král je proto donutí, aby podpisem stvrdili přísahu, že budou po tři roky žít bez jakýchkoli „radostí ducha“ – to znamená pít a jíst jen minimálně, málo spát, hodně studovat a především: žádné ženy! Sotva se pánové k asketické řeholi upíší, přijíždí na navarrský dvůr francouzská princezna se třemi svými dámami. A všechny jsou krásné, chytré a především zcela neodolatelné… A přece hra nekončí tak, jak bychom všichni očekávali – tradičním happyendem. Ve své podstatě je hra hlubší a dotýká se témat jako je život ve lži, konečnost lidského života nebo zodpovědnosti za vlastní rozhodnutí. V režii Braňa Mazúcha hrají Kristýna Kociánová, Pavlína Štorková, Tomáš Lněnička, Jan Sklenář, Isabela Smečková Bencová, Josef Čepelka, Jakub Tvrdík, Vojtěch Dvořák, Hynek Pech, Martina Eliášová a Lenka Loubalová.

Dalším divadlem, kde se v krátkém sledu po sobě inscenuje "normalizační tragédie" Komunismus Viliama Klimáčka, je Jihočeské divadlo. V rudé love story si ďábel bere celou duši. 80. léta 20. století – naše nedávná minulost – smutně i směšně. Jaké to je obětovat se pro rodinu za cenu ztráty vlastní hrdosti a tváře? Je možné ostatní ochránit, když se člověk zaplete do sítě totality? Je zlo páchané s dobrým úmyslem a z dobrého důvodu menším zlem? Co je člověk ochotný obětovat pro druhé? Uzná tuto oběť někdo? Z pavučiny systému není úniku. V režii Ivo Krobota v hlavních rolích uvidíte Romana Nevěčného a Jaroslavu Červenkovou. Dále hrají Václav Liška, Martin Hruška a Petr Šporcl.

Příbramské divadlo v režii Lídy Engelové připravilo komediální hru estonského herce, dramatika a slavného písničkáře. Jaan Tätte v ní nabízí svéráznou léčbu manželské nudy. Experiment s bigamií přináší řadu překvapivých a absurdních situací, které vyplazují jazyk na konvenční morálku, vytoužené štěstí však nepřinášejí. Spíš zvětšují zmatek a vedou ke krachu. Naštěstí nekončí jako tragédie, ale jako fraška, která se vysmívá kýčovitým představám o lásce. Do čtyř rolí byli obsazeni Barbora Hrzánová, Libor Jeník, Helena Hampalová-Lapčíková a Zbigniew Kalina.

Strašnické divadlo v režii Michala Langa připravilo komedii o konci světa jednoho z nejhranějších současných ruských autorů. Co zabilo Marilyn Monroe? Muži? Osamělost? Či touha po lásce? Naše hrdinka žije v Šipilovsku. Městě uprostřed Ruska, které nenajdete, tak jako jeho obyvatelé nenajdou cestu z něj. A stejně jako její slavná jmenovkyně i Murlin Murlo chce uniknout. Zachránit se. Najít lásku. Najít světlo ve tmě. Není blonďatá, ani prsatá. Zato si povídá s Bohem a kouká na Esmeraldu... Hlavní roli Olgy ztvární Lena Ouhrabková. Dále hrají Jiří Racek, Jan Hofman a Ivana Wojtylová.

Radka Denemarková, spisovatelka, scenáristka a literární historička, se ve své nové hře věnuje tématu žen v proměnách 20. století, potřebě snášenlivosti, (ne)schopnosti žít v těsné blízkosti jiného živého těla, je to hra o závislosti a nezávislosti. Hlavními postavami, s nimiž si po smrti nikdo a nic neví rady, a proto uvízly v mezipatře, jsou Sylvia Plathová, Virginie Woolfová a Ivana, zvaná Madam T. V životě psaly, teď z listů svých knih vaří a čekají, až nějaký hlas zavolá jejich jméno, až někomu živému budou skutečně chybět. Autorka nechává své hrdinky se do sebe nekompromisně strefovat. S otevřeností, palčivostí, ale i s odzbrojujícím humorem je nutí rekapitulovat svoje životy. V režii srbské režisérky Slobodanky Radun (která dlouhodobě žije a pracuje v České republice) hrají Marie Spurná, Magdaléna Sidonová a Jana Hubinská.

Divadelní spolek Kašpar uvádí „příběh našich otců“. Jako svou druhou premiéru letošní sezony si divadelní spolek Kašpar vybral normalizační tragédii Viliama Klimáčka Komunismus, odehrávající se v roce 1984 v satelitní krajině zvané Čekoslovensko. Jaké to je obětovat se pro rodinu za cenu ztráty vlastní hrdosti a tváře? Je možné ostatní ochránit, když se člověk zaplete do sítě totality? Je zlo páchané s dobrým úmyslem a z dobrého důvodu menším zlem? Co je člověk ochotný obětovat pro druhé? Uzná tuto oběť někdo? Z pavučiny systému není úniku. Hra KOMUNISMUS je završením totalitní trilogie Tiso, Husák, Komunismus, napsané pro divadlo Aréna v Bratislavě. Byla napsána na námět Juraje Kukury, který spolu se Zdenou Studénkovou nakonec ztvárnili i hlavní role ve světové premiéře v Aréně v roce 2008 v režii Martina Čičváka. Děj se odehrává v Bratislavě, v jednom z paneláků na sídlišti Petržalka v únoru roku 1984. Je připomenutím událostí, které již řada z nás nepamatuje a mnozí je možná zapomněli. Čas letí nezadržitelně kupředu, obklopují nás stále nové kauzy a příběhy a výsledkem je, jak velmi správně podotýká sám autor, že: „...žijeme dobu zrýchleného zabúdania, trocha ako z Orwella: nad kosťami mŕtvych už stoja byzniscentrá.“ Hrají Jakub Špalek, Marcela Holubcová, Matouš Ruml, Lukáš Jůza a Tomáš Karger. Režisérem inscenace je Filip Nuckolls.

Statkářka Ljubov Raněvská se po několika letech strávených v Paříži vrací na své venkovské rodinné sídlo poblíž Moskvy. Panství je zatíženo dluhy a bude prodané v dražbě. Správce majetku Lopachin chce Raněvské pomoci a nabízí plán jak vykácet obrovský višňový sad, pozemek rozparcelovat a prodat na stavbu letních bytů novým nájemníkům. Vykácet višňový sad, symbol rodinné minulosti, zdroj krásných vzpomínek na dětství a čas nevinnosti? Raněvská ani její bratr Gajev s tím nemůžou souhlasit, ale podaří se jim nějak jinak zachránit panství? Je Lopachin bezcitný, když jim nabízí tak drastické řešení, anebo je jenom praktický a má geniální podnikatelský záměr? Správné řešení neexistuje. Nebo přece ano? Jaký osud čeká členy rodiny, kteří budoucnost nemohou nijak ovlivnit? A k tomu všemu láska, láska ve všech podobách a zase láska. Směšní i smutní lidé, sentimentální lpění na minulosti, velké plány a touhy a nejasná budoucnost – to je Višňový sad. Velká tragikomedie v režii Petra Novotného pro všední dny a nevšední zážitek. Hrají Jindra Janoušková, Jiří Kalužný, Zdeněk Rumpík, Kristina Jelínková, Petra Tenorová, Václav Dušek, Miloslav Tichý, Martina Sikorová, Jan Musil, Martin Mejzlík, Lída Vlášková, Ladislav Špiner a Radek Žák

V Městském divadle Zlín se odehraje odvěký, ale neustále poutavý příběh. Vodní víla se zamiluje do člověka. Zlákal nespočet autorů k osobitému zpracování: La Motte-Fouqué, Andersen a jeho Malá mořská víla, Dvořákova Rusalka, skotská autorka Sue Glover a její Tulení žena a další a další. Giraudouxovo zpracování "rusalčího příběhu" přitahuje režiséry nezměrnými možnostmi zpracování; musí si odpovědět na otázku, zda jde spíše o pohádku, magickou hru, filozofické drama, popřípadě ještě něco jiného. Nebo od každého trochu? Každá z inscenací proto přináší nový, překvapivý pohled na tuto překrásnou hru, napsanou básnivým, nevšedním a překvapivým jazykem. Rytíř Hans se zamiluje do víly Ondiny. Svět lidského rozumu, dvorských mravů a pozemského řádu se prudce a nesmiřitelně sráží se spontánním, nezkrotným a vášnivým světem přírodních živlů. Jak se jejich láska vyvine, co všechno ji ovlivňuje, kdo jí přihlíží, jaké otázky nám jejich láska klade, k tomu všemu budeme společně hledat cestu. Vydejte se do světa, v němž se prostřednictvím kontaktu s přírodními živly dozvíme mnoho překvapivého sami o sobě. Hrají Kateřina Králová, Luděk Randár, Marta Bačíková, Zdeněk Julina, Ivan Řehák, Jana Tomečková, Marek Příkazký, Radoslav Šopík, Helena Čermáková, Gustav Řezníček, Petra Domžalová, Radovan Král, Rostislav Marek, Leoš Peteráč, David Janík, Zdeněk Lambor, Pavel Leicman, Jan Leflík, Svatava Milková, Michaela Doleželová, Romana Julinová, Jana Drgová, Ilona Maňasová, Jitka Wailguny, Joanna Žaganová, Milena Marcilisová, Eva Daňková a Barbora Kocmánková. Klasickou hru o střetu dvou světů a pohledů na život i lásku režijně připravil Adam Doležal.

Švandovo divadlo na Smíchově uvede Dorstova Merlina zatím v největším rozsahu, v jakém byl v České republice inscenován. Hra je rozdělena do dvou částí. První z nich má premiéru 16. října 2010, druhá 11. prosince 2010. Režisérem obou je nový umělecký šéf smíchovské scény Dodo Gombár, který se nechal inspirovat pestrostí a přizval ke spolupráci nejen hostující herce (např. Csongora Kassaie), ale i zpěváka Ondřeje Rumla, houslistku Gabrielu Vermelho, tanečnici Lindu Fernandez Saez, stepaře Jana Bursu či hudebníka Romana Holého. Z domácího souboru se pak představí mj. Kamil Halbich, Robert Jašków, Petra Hřebíčková, Kristýna Frejová, Stanislav Šárský, Tomáš Pavelka, Viktor Limr, Apolena Veldová, Milan Kačmarčík, Jaroslav Šmíd či David Punčochář. Nová inscenace Švandova divadla Vás zavede na pomezí snu a reality, podivného zdání, kde čas ztrácí na významu. O to víc jsou podstatnější přání a potlačované touhy, úzkosti a střety se sebou samým. A přitom se vynořují dávné příběhy, ve svém základu se neustále opakující, dostávající novou příležitost být vyprávěny. A stejně tak se znovu a znovu tam někde na obzoru vynořuje lidská duše, věčně tápající mezi dobrem a zlem; snažící se je alespoň občas rozeznávat.

HaDivadlo uvede ve světová premiéře zbrusu novou hru Viliama Klimáčka, několikanásobného držitele prestižní Ceny Alfréda Radoka. Klimáčkův text je současnou parafrází Čechovova Racka. Starou nefunkční elektrárnu obsadí skupina herců, kteří chtějí divadlo nové, s novými tématy a s energickým nábojem. "Divadlo nemusí být jen mramorový sarkofág, dnešek potřebuje nový pohled na proměnlivou skutečnost, kterou je čím dál tím těžší pojmenovat." Podaří se herecké skupině v prostředí mediálních i politických tlaků naplnit svůj sen? Dostojí všichni svým ideálům a vizím? Jaké má být divadlo současnosti? Jaké hodnoty je třeba v tomto světě bránit a obhajovat? Na pozadí příběhu jednoho divadla, na pozadí hořkosměšných osudů jednotlivých postav rozplétáme síť pochybností a obav z toho, co je dnes vlastně opravdu důležité: touha po smysluplném naplnění života nebo jeho zbanalizované vyplnění? Jsem racek. Jsem Kraftwerk! Hra byla napsána na tělo souboru HaDivadla. V režii Mariána Amslera hrají Petra Bučková, Cyril Drozda, Jan Grundman, Marián Chalány, Kamila Kalousová, Miroslav Kumhala, Kateřina Kumhalová, Marie Ludvíková, Miloslav Maršálek, Simona Peková, Ján Sedal, Martin Siničák, Alexandr Stankov, Erika Stárková a Sára Venclovská.

Horváthova hra VÍRA, LÁSKA, NADĚJE se v německy mluvících zemích dnes už řadí mezi klasické tituly. Tragikomický příběh mladé ženy Alžběty, která je tak trochu jiná než ostatní, je ostrou kritikou společnosti v období úpadku. Dobročinných iniciativ a organizací přibývá, zatímco se solidarita a upřímný zájem o problémy druhých pomalu, ale jistě vytrácí. Podobnost mezi velkou ekonomickou a sociální krizí 30. let 20. století a současným stavem naší společnosti není náhodná. Zažité předsudky, drobná lidská selhání a řetězící se nešťastné náhody přivedou Alžbětu neomylně až do „bodu, ze kterého není návratu“. Strach, hloupost a lhostejnost škodí zdraví – a to i v malém množství. V režii Kamily Polívkové postavu Alžběty ztvární Ivana Uhlířová. Dále hrají Madlen Komárová, Dana Poláková, Martin Finger, David Jařab, Stanislav Majer, Kajetán Písařovic, Jiří Štrébl a Petr Vaněk.

Druhá absolventská inscenace 4. ročníku herectví katedry činoherního divadla DAMU je slavná klasická komedie. ...Jé, mazec! Co všechno se seběhne během jednoho dne v malém rybářském městečku? Co za poprask se může strhnout kvůli kousku pečené dýně? Kdo se s kým dá dohromady nebo rozejde? Kdo koho dá k soudu? A jak to všechno dopadne? Takže: „Zas do toho, zas do toho a zase bude binec!“ Komedii Poprask na laguně (Le Baruffe chiozzotte) napsal Carlo Goldoni pro benátské divadlo San Luca v roce 1762. Oproti klasické komedii dell´arte se snažil detailně zachytit charaktery a divadlo každodenního života v městečku Chioggie tak, jak je znal ze svého tamějšího působení koadjuktora trestního soudu. Poprask se stal a dodnes je jednou z jeho nejznámějších a nejhranějších her; u diváků se těší značné oblibě. Pro celý herecký ročník znamená Poprask zajímavé a výrazné herecké příležitosti a zkušenosti. Režisérku Kateřinu Glogrovou k výběru Goldoniho textu vedla neuvěřitelná radost do života, která ze hry vyzařuje, lehkost a divadelní kouzlo jejích situací. Záměr je jasný: vnést do DISKu kousek slunné Itálie a její atmosféry. Můžete se těšit na pouliční bitky, muzikanty, velkou rybářskou loď, vodní kanál či pravý italský vítr.

A Studio Rubín uvede jako druhou premiéru sezony autorský hudebně-divadelní projekt skladatele Miloše Orsona Štědroně podle textů Jaroslava Haška. Tři herci, čtyři muzikanti (klavír, saxofon, kontrabas, bicí), dvanáct písní, jedno prase. Výjimečný večer v komorním prostředí A Studia Rubín... Legendární autor Švejka Jaroslav Hašek inspiroval skladatele Miloše Orsona Štědroně k představení, jež má za cíl postihnout méně známé okolnosti z Haškova života a tvorby, především pak jeho bohémskou a dadaistickou kabaretní éru. Autor tak naváže na svůj úspěšný Kabaret Ivan Blatný tím, že opět přinese naprosto neotřelý nový pohled na českého klasika, odhalí nové kontexty a díky zásadní hudební složce v představení zboří hranice mezi činohrou a hudebním divadlem. Kromě herců a zpěváků (Tereza Nekudová, Lukáš Příkazký a Jiří Panzner) tak diváci na jevišti spatří a hlavně uslyší i živou kapelu ve složení piano, saxofon, kontrabas a bicí. A Studio Rubín tak navazuje na předchozí inscenace, které expermientují s divadelní formou, jako jsou např. dokumentární kabarety House Of Love nebo inscenace Kouzelník kombinující činohru s kouzelnickou show. Kabaret připravil mladý, ale osvědčený režisér Jan Frič.

Městské divadlo Kladna uvede největší projekt ve své novodobé historii. Bude jím darmatizace slavné románové kroniky bratří Mrštíků Rok na vsi. Dvanáct měsíců ve vsi "někde" na rozhraní Slovácka a Hané. Příběhy plné touhy, lásky, citu, prostoupené hříchem, vášněmi i zradou. V dramatizaci Miroslava Krobota a v režii Michala Langa uvidíte poutavý obraz světa, jenž má svůj harmonický řád, určovaný ročními obdobími a s nimi spojenými svátky, zvyky, lidovými obyčeji. I jistotou společenství, které – ať je jakékoli – drží nakonec pospolu, protože jiné cesty zkrátka není... Nabídku na ztvárnění role Rybáře přijal člen činohry ND Igor Bareš. Dále hrají Lenka Zbranková, Zuzana Mixová, Zdeněk Dolanský, Štěpán Benoni, Dana Marková, Jana Bernášková, Petr Pěknic, Lenka Ouhrabková, Milan Slepička, Alena Štréblová, Lukáš Homola, Zdeněk Velen, Jana Jiskrová a Tomáš Petřík.

První premiéra "sezony neodolatelných příbuzných" (a hned první uvedení v ČR) je vtipnou a nápaditou bajku kombinovanou s groteskou pro všechny od 9 do 99 let od spisovatele, herce a divadelního režiséra Ulricha Huba, rodáka z Tübingenu. Herce Západočeského divadla v ní můžete vidět ve zcela netradičních rolích: jako živočichy. Potopa světa se blíží, bílá holubice pomáhá Noemovi zorganizovat záchrannou misi a dva tučňáci se rozhodnou propašovat na palubu ještě třetího kamaráda. Podaří se jim to? A co až doplují? A jak to vůbec celé Bůh zamýšlel? Přijďte si vyslechnout sofistikované úvahy o boží existenci v podání tučňáků! Inscenace v režii Zdeňka Bartoše bude uváděna ve Studiu D.