Premiéry

Vynikající překlad Jiřího Strnada objevil hru, která vám ukáže „výkvět společnosti v nedbalkách“ a odhalí setrvalý stav našeho světa. Velkolepost vyvolených je satirická komedie z vyšších sfér. Dramatik z období restaurace z konce 17. století naboural všechna společenská tabu. Proslul jako autor sexuálně laděných komedií mravů, je dodnes považován za geniálního komika dialogů, přátelil se s předními šlechtičnami a herečkami, pro které psal hry, a raději se nikdy neoženil. Z jeho díla je patrné proč. Congreve s břitkou ironií „rozmazává líčidla“ vysoké společnosti „vyvolených“. Zištnost, intriky a sobectví s humorem dovádí do extrému a rozehrává tak mistrovskou partii v boji o dědictví a ve válce mezi pohlavími. Tyto touhy mužů a žen jsou věčné. V režii Janusze Klimszy hrají Petr Sýkora, Veronika Forejtová, František Strnad, Pavlína Kafková, Jan Fišar, Robert Urban, Vladimír Polák, Igor Orozovič, Lada Bělašková, Andrea Mohylová, Renáta Klemensová a Miroslava Georgievová. Inscenace bude uváděna na scéně Divadla Antonína Dvořáka.

Divadlo Rity Jasinské přichází s novou inscenací, kterou je nastudování známého Čapkova dramatu Bílá nemoc, hry o naší zkáze, která i přesto je plná humanity a vtipu. Je až s podivem, že tento titul se v Praze neobjevil již třicet let! Karel Čapek v této velkolepé apokalyptické vizi světa ukazuje vedle smrtící pandemie bílé nemoci daleko závažnější příčinu záhuby společnosti. Ke zkáze stačí obyčejná lidská demagogie, zaslepenost a extremismus. Jakoby to napsal dnes, kdy stále sníme o nemožném, máme strach a egocentricky prosazujeme svou pravdu. Ale kde bereme jistotu, že právě naše pravda je tou pravou? Jak krásné by bylo žít ve světě, kde bílá je bílou a černá černou! Planá filozofie, která nebere v potaz člověka?... Inscenace bude uvedena na scéně Divadla Na Prádle v režii talentovaného Pavla Ondrucha. V hlavních rolích se divákům představí Petr Franěk, Ladislav Trojan v alternaci s Tomášem Valíkem, Martin Písařík, Milan Enčev a Petra Špindlerová, ve vedlejších pak Anna Kulovaná, Romana Goščíková, Lukáš Burian a Ondřej Černý.

Jako další premiéru pro mírně odrostlé děti připravilo Divadlo AHA! svižnou a humornou adaptaci adaptace slavné knížky, která je především oslavou dětství a "hrdinských" klukovských snů. Tom Sawyer je neposedný chlapec s nezkrotnou touhou po dobrodružství, což ho často přivede do nesnází. Žije se svou svéráznou tetičkou Polly v malém městečku a se školou si příliš starostí nedělá. Raději se potuluje po okolí se svým kamarádem Huckem Finnem, zanedbaným synem místního opilce - a společně vymýšlejí nové a nové lotroviny, které jim často zkomplikují život... Knížku na jeviště převedl Vojtěch Štěpánek, který je také režisérem inscenace. Hrají Kryštof Nohýnek, Vratislav Hadraba, Natálie Topinková, Jakub Stich a Vendula Svobodová.

Skupina lidí přijme pozvání na firemní večírek. Účelem setkání má být tzv. brainstorming, tedy vybudování nové pracovní skupiny, týmu, který má expandovat na japonský trh. Záhy začínají všichni přítomní tušit, že Anna, která je do kanceláře ve 24. patře pozvala, nemá tak úplně čisté svědomí. Nebo má snad něco za lubem? Podle jakých kritérií tuto podivnou a značně nesourodou pětici lidí vůbec vybrala? A kdo je onen tajemný muž v pozadí, který nenápadně tahá za nitky? Není večírek jako večírek. Některé večírky mají dán přesný deadline... Chcete nahoru? A co všechno jste ochotni pro to udělat? Přijmete pozvání na životní večírek? / Firma vás potřebuje. Korporace vám jde po krku. Musíte být vždycky o kr(o)k napřed. / Někdo chce jen pracovat, někdo chce moc a někdo si chce moc hrát. Hrát si s mocí. / Hra o jednom večeru, v jehož průběhu se neznámí lidé sejdou na neznámém místě. Všichni tak trochu prahnou po kariéře a uznání. Všichni se chtějí bavit. A všichni jsou normální. / Nebo ne? Nová autorská inscenace Braňa Holička metodou „teamplayer“ progresivně analyzuje život up-side potential young managementu, a tak vůbec. Hrají Renata Rychlá, Barbora Vyskočilová, Tomáš Klus, Andrej Polák, Petr Hojer, Daniel Šváb a Jakub Slach.

Divadlo Petra Bezruče uvádí jevištní přepis kultovního filmového dramatu dánského režiséra Thomase Vinterberga. Příběh na „ostří vidličky a nože“, příběh jako vystřižený z hodovní síně letohrádku Elsinor, příběh se zpěvy a tanci, příběh štěstí, lásky, spokojenosti a zdraví – hlavně toho zdraví. Ofelie se topí, Ingeborg Bachmannová přihořívá, hoří – ve vaně. Hostina střídá hostinu. Slaví se do úmoru. Proslovy nad smaltovaným hrobem. Smích! Smutek pod koberec a kdo má ruce umaštěné nebo jinak ušpiněné, nechť je laskavě vymáchá ve „finger bowl“. Rodina Klingenfeld-Hansenů se sjíždí do honosného rodinného sídla, aby oslavila životní jubileum patriarchy rodu. Poklidný průběh slavnostní události obrátí v opak obžalovné vystoupení nejstaršího syna. Jak vidno, nejedná se o drama příběhové, ale situační: rámované nezvykle důsažnými antropologickými a psychologickými souřadnicemi. Základní situace dramatu Rodinná slavnost, dramatu strukturně blízkému analytickým hrám Ibsenovým, byť prostá, vytváří nicméně prostor pro nesmírně bohaté, vpravdě ansámblové herecké jednání, neboť značná část situací se děje v mizanscéně se všemi herci. Věříme, že právě mimořádné herecké úlohy, jaké Rodinná slavnost nabídla hercům Norbertu Lichému a Lukáši Melníkovi, ale i Dušanovi Urbanovi a Tereze Vilišové, emotivním způsobem zpřítomní téma, jež by snad v jiném výkladu a v jiné scénické realizaci (s ohledem na aktuální společenské konotace) mohlo vyznít skandálně, či dokonce bulvárně. Režisérem inscenace i iniciátorem výběru titulu je Martin Františák, ušlechtilý punkový baladik, jenž coby umělecký šéf Divadla Petra Bezruče zvolil právě tuto hru s ohledem na potřeby svého hereckého souboru.

Strašnické divadlo uvádí komedii o mužích nejen pro ženy. ...Většinu diváků nejen Strašnického divadla tvoří ženy. Proto se tvůrci rozhodli inscenovat hru, která má pouze mužské obsazení a ženy v ní představují ústřední téma. Hra zdánlivě nenese divákům velká poselství o vině, svědomí či osudu člověka. Přitom ale autenticky a velmi živelně rozehrává situaci setkání sedmi různorodých mužských charakterů a jejich názory na mužsko-ženské vztahy. Text může být i sondou do mužského mozku, kde se odehrává nekonečný boj mezi ráciem a genetickým puzením /a citem/. Hra, aniž by karikovala mužství, šikovně pracuje s tendenčním, stereotypním vnímáním mužského světa. Velmi svižná a zábavná situační komedie sleduje snahu sedmi mužů pochopit v čem tkví jejich podstata. Jsou stvořeni k násilí? Jsou odsouzeni k citové negramotnosti, díky níž nikdy nepochopí podstatu ženy? V dialozích se střetávají i zcela protichůdné pohledy na ženy a na partnerské vztahy; zatímco jeden z nich je alfa-samcem zplozeným k plození, druhý je biologem, který na vše nahlíží vědecky, což je pro třetího, čerstvě ženatého otce malé holčičky zase příliš skeptické. Skutečně je rozdíl mezi těmito muži přímo úměrný poměru jejich hladiny testosteronu? Na otázky, na které se ptají muži v Testosteronu, se často ptáme i my a to bez ohledu na to, jsme-li muži nebo ženy. Pátrání po odpovědích, se kterými bychom byli spokojeni je vždy dvojlomné; je to současně velmi zábavné i osudově závažné. Stejně tak i Testosteron není jen komedií napsanou k zábavě diváků. Její postavy se ponoří i do filosofické roviny tématu a odhalí pravdu o sobě a svých vztazích. Takto nabyté informace je poznamenávají na celý život. V režii Vojtěcha Štěpánka hrají Jan Zadražil, Jan Novotný, Vojtěch Štěpánek, Jaromír Nosek, Jan Hofman, Petr Jeništa a Jiří Racek.

Divadlo Komedie uvede první ryze autorský hudebně-divadelní projekt Romana Zacha. Idea scénického koncertu nazvaného Miusee@poetrymusical, vznikala od počátku ve spolupráci s hudebníkem Ivanem Acherem. Posléze autoři konceptu přizvali mj. i výtvarnici Andreu Královou, tanečnici Báru Látalovou nebo hudebníka Jana Matáska. Čtvrtou premiérou tak Divadlo Komedie obohatí dramaturgický rámec právě probíhající Rakouské sezóny a zařadí do svého repertoáru původní scénickou kompozici označovanou autory projektu také jako poetický muzikál či jevištní báseň. Nebo, jak říká Roman Zach, dekadentní koupel? Základem scénického koncertu je autorská poezie propojující jednotlivé skladby. Jednotlivé kompozice jsou tvořeny opakováním („loopováním“) hudebních motivů nasbíraných v reálném čase mikrofony a následně interpretovaných elektronickým akordeonem Jany Vébrové. Autoři usilují o postupné vrstvení jednotlivých motivů, akordeon se pomocí „samplovaných“ zvuků proměňuje v celý orchestr. Určujícím vizuálním prvkem je promítání z meotaru a videoprojekce detailů účinkujících. Organickým doplňkem hudební složky je tanec Báry Látalové, který je zároveň jedním ze zdrojů samplovaných zvuků. Dokresluje základní tématickou linku projektu: kontrapunkt banality a lidské snahy dát každodenní všednosti alespoň nějaký význam.

Sen proti snu... Čuang-c´ sní o tom, že je motýl, a po probuzení zapochybuje, není-li motýl, který právě sní o tom, že je Čuang-c´, praví stará čínská filozofická anekdota. V Modrých květech Raymonda Queneaua sní Cidrolin o tom, že je vévodou d´Auge a ve svém snu projde mnoha historickými obdobími v celkovém úhrnu sedmi set let. A nebo snad vévoda d´Auge sní uprostřed středověku o Cidrolinovi a daleké budoucí době, v níž místo koní jezdí kviklavé potvůrky na čtyřech kulatých tlapkách? A co teprve, jestli se Cidrolin s vévodou jednoho dne potkají? Queneauův román z roku 1965 zdramatizovali Jakub Maceček, Gabriela Macečková a Vladimír Fekar. Výrazně experimentátorský a hravý autorův vyprávěcí styl na jevišti rozvíjí osobitá režie hostujícího Jakuba Macečka umocněná výrazně stylizovanou výtvarnou složkou Evy Jiřikovské a dynamickou hudbou Davida Smečky, interpretovanou živě na jevišti. Úsměvnou, snivou i milostnou komedii, která si trochu tropí smích z pojímání lidských dějin, uvádí Slovácké divadlo ve světové premiéře. Hrají Martin Vrtáček, Josef Kubáník, Pavel Hromádka, Jiří Hejcman, Kamil Pulec, Jitka Josková, Alžběta Kynclová, Andrea Nakládalová, Pavlína Vašková, Klára Vojtková, Petr Čagánek, Jan Horák, Jan Frolec, David Vaculík, Vladimír Doskočil, David Vacke, Roman Lacina, Jaroslava Tihelková, Anna Slezáková-Miková a další.

Jádro souboru Divadla v Dlouhé se věkem a hereckými zkušenostmi překulilo ke hře Naši furianti. Ke hře, kterou by se každá česká divadelní generace měla pokusit vyložit a zahrát. Není v české dramatické literatuře mnoho her, které by s takovým nadhledem nahlížely naše národní kořeny a které by s humorem evokovaly ony ošemetné otázky po národním charakteru. Text inscenace vychází ze slavné úpravy Miroslava Macháčka a pro možnosti Divadla v Dlouhé do ní jemně zasáhl režisér Jan Borna. V inscenaci účinkují Miroslav Táborský, Miroslav Hanuš, Ilona Svobodová, Jan Vondráček, Pavel Tesař, Marie Turková, Helena Dvořáková, Jan Meduna, Jiří Wohanka, Lenka Veliká, Martin Matejka, Michaela Doležalová, Tomáš Turek, Ivana Lokajová, Klára Sedláčková-Oltová, Čeněk Koliáš, Martin Veliký, Milan Potoček, Naďa Vicenová a Peter Varga.

V pražském Divadle Kampa proběhne premiéra nového autorského projektu občanského sdružení Cylindr pod scénáristickou a režisérskou taktovkou Ivety Duškové. Je to inscenace, kterou ženy věnují ženám. Sedm se jich spojilo, aby daly vzniknout silnému příběhu jedné ženy, který je ztvárněn nejen hraním, ale silnou emotivní složku zde zastupuje i tanec, živá hudba a zpěv. BlaŽenka – žena bláhová, blažená, blahoslavená – je modelový příběh týrané ženy. Sledujeme její životní cestu od prvotního výkřiku, přes dětství, svatbu, týrání, útěk, hledání, odvahu se bránit, až k nalezení vlastní síly. Ztvárněný příběh však není psychologické drama, ale sled situací, obrazů, nálad, vylíčený pohybem a hudbou. Jde o stylizovaný pohled na vnější i vnitřní svět ženy, který nepostrádá nadhled a humor. Téma nehodlá kritizovat, ale naopak chce v ženách probouzet jejich odvahu a sílu svou situaci změnit, a znovu tak nalézt sebe samu. Autorka by ráda tímto představením oslovila nejen ženy, jež se nacházejí v tíživé situaci s partnerem, který je fyzicky nebo i psychicky týrá, ale zároveň věří, že touto zajímavou hrou může dané téma přilákat i ostatní diváky. Inscenace je také vhodná pro různé výchovné instituce, které se zabývají touto tématikou ve své terapeutické činnosti.

Činoherní klub uvádí v evropské premiéře novou hru Martina McDonagha. Po Osiřelém západu (2002) a Panu Polštáři (2005) přibude na jevišti Činoherního klubu již třetí hra Martina McDonagha – Ujetá ruka, jejíž světová premiéra se konala 3. března 2010 na scéně Gerald Schoenfeld Theatre v New Yorku (režie John Crowley, v hlavní roli s Christopherem Walkenem). Je to zásluha herce a režiséra Ondřeje Sokola, který McDonaghovým hrám věnuje soustavný překladatelský a režijní zájem. Po Panu Polštáři je Ujetá ruka další hrou, v níž Martin McDonagh opustil teritorium rodné země svých rodičů – Irska. Zatímco Pan Polštář je situován do blíže neurčené totalitní země, nová hra je svým tématem msty hrou „americkou“ – vždyť téma msty (za každou cenu dopadnout padoucha) lze vnímat jako typické americké národní téma. V inscenaci uvidíte Marka Taclíka, Markétu Stehlíkovou, Domingose Correiu, Martina Fingera, Michala Pavlatu a Petru Horváthovou.

Původní hra Utěšitel je již pátou společnou prací domácí autorské dvojice Martin Glaser a Olga Šubrtová. Přestože jde o text nepoměrně temnější, navazuje na jejich předchozí úspěšnou adaptaci prvotiny Jaroslava Havlíčka Muž sedmi sester, která se po více než pěti letech od svého uvedení stále těší značnému zájmu publika. Utěšitel vypráví formou tragikomické grotesky příběh muže středního věku, jehož duši spaluje mesiášský komplex. Jeho touhy dostatečně nenaplňuje ani vlastní rozhlasový pořad, který pod názvem „Noční show pro osamělá srdce“ vysílá každý všední den hodinu před půlnocí. Proto se jedné podzimní noci vydává po skončení vysílání do ulic města na svou zběsilou spasitelskou misi. Do poslední chvíle nevzdává bitvu nejen o svou duši, ale statečně se utkává s množstvím bizarních postav a situací, kterým je nucen čelit. Hra Utěšitel je velmi volně inspirována námětem z prózy klasika moderní americké literatury Nathanaela Westa Miss Lonelyhearts. Tento „román o spasení ve formě seriálu comics“, jak zněl Westem uvažovaný podtitul, zasazený do Ameriky zmítané finanční i společenskou krizí 30. let, inspiroval autory k vytvoření groteskně bizarního obrazu současného světa plného nesplněných dětinských snů a touhy po opravdovém hrdinství. Utěšitele uvádí činohra Jihočeského divadla v české premiéře s Martinem Hruškou a Ondřejem Veselým v hlavních rolí. Režisér Martin Glaser je tentokrát i autorem scénického řešení.

V současné době patří spisovatel Éric-Emmanuel Schmitt k nejúspěšnějším a nejhranějším francouzským dramatikům, Divadlo Na Fidlovačce jej v překladu Michala Lázňovského uvádí podruhé (na repertoáru má také jeho hru Záhada aneb Zapřená láska). Éric-Emmanuel Schmitt vyrůstal v ateistickém prostředí, ale po mystickém zážitku v jihoalžírské poušti se stal věřícím. Jeho vtipné, sarkastické a duchaplné hry získaly několik francouzských prestižních cen „Molièrů“. Komedii Hotel mezi dvěma světy napsal v roce 1999 a ocitneme se v ní v tajemném hotelu - mezi světem živých a mrtvých. Jak brzy zjistíme, člověk nachází svou lásku nebo začíná opravdově žít, když už je téměř pozdě. Podaří se nám vrátit zpátky na zemi a pokračovat v novém poznání? Vítejte ve světě, kde jsme si všichni skutečně rovni a kde sami sebe uvidíte tak, jak jste se zatím neodvážili. Tajemný doktor S na vás už čeká... Režie francouzské komedie o smrtelnících a nesmrtelných věcech se ujal Pavel Šimák. Hrají Iva Pazderková, Ludmila Molínová, Vanda Chaloupková, Eliška Nezvalová, Denny Ratajský, Daniel Rous, Václav Svoboda a Lukáš Pečenka.

Druhou premiérou sezony v Divadle pod Palmovkou je hra slavného anglického dramatika G. B. Shawa. Ve Svaté Janě nejen neobyčejně atraktivně zpracoval historické téma z období tzv. stoleté války a barvitě vylíčil životní osudy jedné z nejzajímavějších postav evropských dějin - Jany z Arku, ale navíc v podivuhodném, a leckdy až bizarním, příběhu Panny Orleánské našel i působivý odraz naší aktuální přítomnosti: příběh Jany z Arku totiž pro dnešek otevírá nejzákladnější otázky lidské odpovědnosti, důvěry a v nejvlastnějším smyslu také národní identity. Shawova hra o nesnadné cestě za splněním snů je neobyčejně dramatická, živá - a také překvapivě zábavná. Je hrou o idealismu, který je navzdory posměchu nejrůznějších cyniků a „technokratů“ schopný změnit běh dějin. Je hrou o vědomé oběti, která je učiněna ve jménu lepší budoucnosti. Závěrečná replika Shawovy hry „Jak dlouho ještě potrvá, než tenhle národ bude schopný přijmout své svaté“, jako by i dnes mířila do živého... V inscenaci se divákům představí téměř celý soubor DpP, doplněný o několik hostujícícich umělců. Roli Jany z Arku svěřil režisér inscenace Petr Kracik Tereze Kostkové nebo Marice Procházkové (titulní role je tedy alternována). Dále hrají Petr Kostka, Martin Preiss, Jan Teplý ml., Rudolf Jelínek, Miloš Kopečný, Dušan Sitek, Ivan Jiřík, Radek Valenta, Radek Zima a další.

HaDivadlo přichází v novém roce s novou koncepcí komorní scény, tzv. Studia: stává se z něj otevřený prostor pro zajímavé mladé tvůrce do třiceti let, jejich originální nápady a neobvyklé umělecké výboje, stává se platformou pro různé experimenty, ať už divadelní nebo multimediální. V rámci této koncepce vznikla i autorská inscenace Martiny Krátké s názvem Rape Me! a podtitulem Bábovka je křehká a rozplývá se na jazyku v hlavní roli se Sárou Venclovskou. Toto autorské představení na tabuizované téma: znásilnění. Překvapivě poetické, překvapivě silné. Čistě divadelní obrazy i trenažér obrany před násilníkem...

To už máme v dnešní době opravdu jen dvě možnosti – být okázale nonkonformním rebelem (bez příčiny) nebo pokorným uctívačem modly úspěchu (jedno za jakou cenu? S touto otázkou se pokusí vyrovnat hořká komedie z teambuildingového víkendu nejmenovaná reklamní agentury Misantrop. Scénář komedie vzniká přímo při zkouškách improvizací na motivy stejnojmenné proslulé hry věhlasného francouzského komediografa Molièra. Zápletka? Umělecký fotograf Alcest až zuřivě pohrdá pokrytectvím vládnoucím ve světě „velkého byznysu“, zároveň však miluje ženu, která se v tomto světě pohybuje jako štika v rybníce. A není náhodou jeho zhnusení světem kolem něho jen pohodlně zabydlená póza? Režie – umělecký šéf BURANTEATR Zetel, v titulní roli jeden z největších misantropů českého herectví Michal Isteník. Dále hrají Kamila Zetelová, Jaroslav Matějka, Petra Kocmanová, Dano Junas, Kateřina Dostalová, Martin Tlapák a Václav Hanzl.

Po Kupci benátském, Romeovi a Julii a Večeru tříkrálovém přichází do Chebu hra Mnoho povyku pro nic. Tato vrcholná Shakespearova komedie pojednává o tom, že intrika a šikovně vypuštěná lež je dvousečná zbraň: jednomu zajistí lásku, druhému pomůže do hrobu... Komedii ze slunné Sicílie připravil režisér Filip Nuckolls. Hrají Diana Toniková, Petr Batěk, David Beneš, Tomáš Kolomazník, Klára Štěpánková, Pavel Marek, Petr Konáš, Jindřich Kotula, Kamil Prachař, Radmila Urbanová, Jindřich Skopec a Michal Maléř.

Prosincová premiéra Klicperova divadla zcela jistě potěší všechny fanoušky Sherlocka Holmese a detektivního žánru, stejně jako ctitele poetiky a humoru Davida Drábka. V autorově režii totiž uvedeme jeho nejnovější hru, detektivní mysterium Sherlock Holmes: Vraždy vousatých žen, ve které David Drábek přivádí na jeviště slavného detektiva i jeho neodmyslitelného přítele Watsona. Na pozadí typických atributů doylovských příběhů a doby se rozehrává nový případ – vyšetřování tajemných bestiálních vražd v klášteře Úpěnlivých Sester Svaté Starosty v Topshamu. Holmes má tak před sebou zapeklitý oříšek, neboť nitky podezření vedou téměř ke všem zúčastněným, na blatech se rodí tajemné zlo a zdraví věrného Watsona je podlomeno neznámou chorobou. Příslušnice řádu navíc spojuje nejen vzrostlý plnovous, ale i nenávist k mužům. Ke všemu čas kvapí a nebožtíků přibývá... V autorově režii hrají Lubor Novotný (Sherlock Holmes), Dušan Hřebíček (Dr. Watson), Jiří Zapletal, František Staněk, Zora Valchařová-Poulová, Ondřej Malý, Filip Richtermoc, Miroslav Zavičár, Martina Nováková, Eva Kratochvílová, Kateřina Francová, Kamila Sedlárová, Petr Vrběcký, Jan Bílek, Jiří Klepl, Marie Kleplová a Helena Plecháčková.

Východočeské divadlo uvede známý muzikál, který dojme a vyvolá salvy smíchu. Mísí se v něm realita a fikce, fantazie a sen, zobrazuje hrdinu, jehož donquijotská snaha po nápravě světa a snění nemůže být dnešnímu divákovi cizí. Tento muzikál, jak jinak, je protkán chytlavými melodiemi, zejména velkolepé finále nenechá žádného diváka lhostejným! Na konci XVI. století se španělský básník a autor divadelních her Cervantes ocitá ve vězení spolu se svým sluhou a čeká ho inkviziční soud. Cervantes celý život věřil divadlu, psal divadelní hry a provozoval je. Byl však, slovy jedné z postav, „mizerný básník“. Až jeho román o bláznivém rytíři ho proslavil a zajistil mu nesmrtelnost. Ve vězení obhajuje divadlem román a románem hájí smysl divadla. Součástí této velkolepé obhajoby je i vtažení diváků do hry! Cervantes předstupuje před nejhorší možné publikum – nepřátelsky naladěnou sebranku zlodějů, vrahů a prostitutek – a staví je do rolí svých románových postav. Jeho spoluvězni, kteří ho mají soudit, se tak stávají amatérskými herci a možná i účastníky jakési sociální dramatoterapie. V režii Petra Novotného hrají a zpívají Ladislav Špiner, Kristina Jelínková, Jiří Kalužný, Josef Vrána, Jan Musil, Radek Žák, Martina Sikorová, Martin Mejzlík, Josef Pejchal, Ludmila Mecerodová, Alexandr Postler a Dagmar Novotná.

Dionýská slavnost na začátku 21. století bez katarze. Děj se odehrává v hospodě, která slouží hostům jako prostor pro splétání fantaskních plánů, navazování marných pokusů o komunikaci a únik z reality. V podobné neutěšené situaci však nejsou jen oni, ale v širším slova smyslu i celý svět. Pije se, kouří, zpívá se a mluví prakticky o čemkoli. Postavy mají jedno společné - patří mezi dobře situované příslušníky střední vrstvy, kteří se večer u skleničky snaží zapomenout na své problémy nebo se z nich alespoň pokoušejí vypovídat. Kdo má dost, ten se odpotácí domů. Ambrózie je povznášející nápoj bohů, kterým si potvrzovali nesmrtelnost a věčnou mladost. V tomto Auerbachově sklepě “bohy” povznese černé pivo jen k toaletám. Hrají Petr Čtvrtníček, Igor Chmela, Pavel Liška, Ivan Lupták, Kristina Maděričová, Miloslav Mejzlík, Leoš Noha, Jiří Ornest, Marie Spurná a Natálie Řehořová. Režisérem inscenace je David Czesany.