Recenze

„Férová“ protislužba
vydáno: 0.0.0000, psáno z představení: 2.2.2009, Iveta Šedová
foto: archiv Buranteatru
foto:
Nezávislý soubor Buranteatr, jehož jádro tvoří především nedávní absolventi či současní studenti Divadelní fakulty JAMU, konečně našel na sklonku minulého roku svou vlastní stálou budovu v centru Brna. V tomto novém prostoru byla uvedena premiéra hry Craiga Warnera Cizinci ve vlaku podle románové předlohy americké spisovatelky Patricie Highsmithové z roku 1950. Tento text použil o rok později Alfréd Hitchcock k natočení svého slavného filmu.

Všední setkání hlavních hrdinů ve vlaku vede přes opilecké spřátelení k mnoha tragédiím. Úspěšný architekt Guy Haynes (Marek Pospíchal) si bezděčně postěžuje svému spolucestujícímu Charlesi Brunovi (Pavel Riedl) na svou manželku, na což neurotický synek ze zbohatlické rodiny navrhne zdánlivě férovou protislužbu – když on zbaví Haynese manželky, zabije za to Haynes Brunova otce. Haynes, který se zprvu nechce s Brunem ani bavit, nakonec podlehne alkoholovému opojení a neprozřetelně s návrhem souhlasí. Na celou příhodu by pak bez problémů zapomněl, ale smrt jeho manželky ho vrátí zpět do reality. Bruno ho začne vydírat a nutí ho ke splnění jeho slibu, k čemuž využívá i anonymních dopisů zasílaných na adresu Haynesovi milenky Ann (Bára Jelenová) i jeho zaměstnavatelům. Haynes je tak připraven o lukrativní zakázku a vystaven neustálým nedůvěřivým otázkám Ann, kterou si i přesto později vezme. Celý jeho život je ale v troskách a on sám trpí neustálým strachem z vydírání, ve kterém se Bruno vyžívá. Ten je i přes zdánlivě šťastný život ještě tragičtější figurkou na jevišti – od mládí trpí oidipovským komplexem, a tak není jeho motivem pro vraždu otce jen jeho majetek, ale zejména Brunova matka (Petra Vajdová), kterou přes všechny překážky společenských konvencí miluje.

Jednoduchá zápletka detektivního románu dává velký prostor hereckému ztvárnění. Toho využívá zejména Marek Pospíchal, který dokáže skvěle vytvořit typ kdysi úspěšného muže, který se nyní díky jediné náhodě dostane na samé dno a je proti své vůli donucen k činu, který mu připadá odporný. I Pavel Riedl se snaží, přesto jsou jeho výstupy s matkou, kdy se snaží stylizovat do role malého dítěte, někdy až příliš infantilní. Jeho postava Bruna je celý život systematicky mučena zakázanou láskou, ve svém životě Bruno nikdy nic nedokázal a jeho největším činem, na který je logicky tak hrdý, je právě vražda Haynesovy manželky. Ta je představena Bárou Jelenovou, která se tak zhostila dvou rolí a zároveň dvou Haynesových manželek zaráz.

Divadlo má díky své kompozici velmi komorní atmosféru. I proto scéna hry je jednoduchá, po celou dobu představení ji tvoří pouze velká postel, dvě lavice, telefony na stěnách a zavěšené rolety. Ty mimochodem spolehlivě evokují náladu gangsterek padesátých let, což umocní také scénická hudba a kostýmy jednotlivých herců, zvláště pak Haynesova přítele Franka Mayerse (Zetel), který se stane v průběhu hry soukromým detektivem a vyšetřovatelem obou vražd. Oblečen do typického dlouhého pláště a klobouku vnese do převážně tragické hry komický rozměr. V jeho roli se z ideálu vševědoucích detektivů stane nemotorná figurka, která neustále o něco zakopává a není schopna se zcela jasně vyjádřit.

V sále vládla po celou dobu představení příjemná neformální atmosféra, kterou ještě vylepšilo pozvání na raut. Uměleckému souboru Buranteatr rozhodně nechybí nadšení, díky němuž je Brno bohatší o další divadelní scénu. Lze jen doufat, že vlastnoručně vybudované prostory jim nad knihkupectvím Dobrovského v Joštově ulici zůstanou na mnoho dalších let, aby Burani neskončili stejně jako jiné nadějné Divadlo V 7 a půl, které kvůli nedostatku financí přišlo o střechu nad hlavou. K tomu ovšem může napomoci i zamyšlení se grantové komise, která se snad z loňského roku poučila, nad přerozdělováním peněz správným směrem, tedy souborům, které jejich podporu skutečně potřebují a bezesporu naplňují své kulturní a umělecké cíle.

Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.