Recenze

Hosté v čekárně na spásu
psáno z představení: 25.1.2012, autor recenze: Veronika Boušová, foto z inscenace: Pavel Kolský
foto: Pavel Kolskýfoto: Pavel Kolskýfoto: Pavel Kolský
Motto inscenace „Prasečák zůstane prasečákem s trámy akorát tak na oběšení! Vítejte v Hotelu u Kačenky!“ je její více než výstižnou charakteristikou. V tomto ohledu nenechávají stěny z vlnitého plechu a skvrnité linoleum na podlaze příchozí diváky na pochybách. Pokojská s hadrem na smetáku za každým setře podlahu, tváře vesničanů jsou lhostejné. Tady se čeká na lepší hosty, než jste vy.

Zpočátku je trochu těžké přizpůsobit se představě, že se nacházíte v nově zrekonstruované budově, nicméně párek mladých hoteliérů (Kačenka a Erik) je ve svém entusiasmu neústupný. Hotýlek se slavnostně otevírá sousedským posezením, kdy veškeré problémy a vztahy vybublávají nekompromisně na povrch.

Vesnické charaktery zastupuje řezník Hagedorn, ekologický zemědělec Treitschke, vulgární Jutta, její mentálně zaostalá dcera Edith a notorik farář Lulan. Umělkyně madam Stoklosová, která utekla na venkov před ruchem velkoměsta, patří do vyšší společenské kategorie. Všichni sousedé si vzájemně vidí jak do talíře, tak do ložnice, provázanost je důvodem nucené tolerance i krajní nesnášenlivosti. Vidině budoucího zisku ovšem podléhají společně a svou nezlomnou víru utvrzují mazurkou, jednotně a s úporností odtančenou bez hudby.

Ostatně, důvody k jakékoli jiné víře tu dávno odumřely, poslední modlou je ukřižovaný Ježíš v místním zchátralém kostelíku. Ne nadarmo ho pomatená Edith nazývá copilotem – věčně opilý farář Lulan už své ovečky na cestě neprovází, ačkoliv jeho slova o lásce zanechala v některých duších nesmazatelnou stopu a posléze se stávají spouštěčem dalších událostí. Naštěstí se po dlouhém a nervózním čekání zjeví nový, živoucí spasitel – Host. Rozjede se kolotoč naděje, každý horlivě prezentuje vlastní služby a výrobky. Konečně docházejí ocenění, byť zbytek produkce končí likvidací.

U postav Treitschkeho a Hagedorna je dobře patrná zacyklenost myšlení, pozůstalost pohodlí života v postkomunistických zemích. Ano, každý dělá, co dělat umí, a protože dělá „na sebe“, dělá to co nejlépe. Chybí zde ovšem navazující článek obchodního řetězce, totiž odbyt. Jediným odbytovým kanálem se stává host z Hotelu u Kačenky.

Erik s hypotékou na krku sice razí heslo „vše pro firmu“, ale ani on nevládne znalostí obchodní strategie a čeká, co mu samo přijde do cesty. Přehnaná snaha udržet si náhodného hosta nabývá na neodbytnosti a nechutné podbízivosti. Láska ke stále pesimističtější a zoufalejší Kačence se mění v odpor ke zrádkyni kolektivu. Na konci najdeme to, co na začátku, jen s drobným přeobsazením rolí. Zkrachovanci víry odcházejí, aby noví, mezi které se rekrutuje i Host, mohli dorůst.

Minimalistická výprava vyžaduje od diváka jistou dávku fantazie, což může být i předností inscenace. Prázdný žlab je jednou symbolem sám o sobě, jinde poslouží jako vana nebo hrob s odpovídající „náplní“. V centru dění stojí velký dřevěný stůl s židlí. Překrytí scény mikrotenovou plachtou vytvoří oblačný prostor pro tužby a snění, synonymum venkovského kostelíka. Účel náplasti, kterou si Kačenka od jisté chvíle jen tak mezi řečí oblepuje ruce, dolehne na diváka jako mrazivá skutečnost až na samém konci představení.

Režisér Štěpán Pácl prokázal mimořádný cit pro naturalistické ztvárnění vesnické atmosféry už ve svém předchozím režijním zpracování dramat Konec masopustu, Brand/Oheň (o.p.s. Masopust) či Křišťálová noc (Švandovo divadlo). V „Hostech“ úspěšně převedl téma nástupu východoněmeckého vesnického kapitalismu do české reality. Jeho styl možná není každému snadno přístupný, ale vykreslení charakterů i velmi dobře volená symbolika nutí k hledání odkazů a hlubšímu zamyšlení nad jednotlivými prvky celé mozaiky.

Herecké výkony absolventů 4. ročníku Katedry činoherního divadla DAMU jsou i přes rozpačitý začátek velmi dobré, místy až strhující, podání jednotlivých postav je výstižné. Představy režiséra byly evidentně naplněny s maximálním pochopením a snahou.

Neváhejte Hotel u Kačenky navštívit dřív, než se dostaví exekutor v podobě derniéry.


Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.