Rozhovor

připraveno ve spolupráci s videoportálem Dramox a Dejvickým divadlem
- ptala se Eva Suková -

Dva roky s covidem… Dva roky podivného vytržení, nejistoty, omezení normálního života… Ale také nečekaných poznání, neobvyklých možností, nových uměleckých počinů. To vše (podobně jako všichni ostatní z kulturní a umělecké obce) prožilo a zatím stále prožívá Dejvické divadlo. Martin Myšička je uměleckým šéfem DD právě šestým rokem, ale více než třetinu jeho působení na této pozici poznamenala pandemie, která nemá v současných českých dějinách obdoby. Nejen o jeho zkušenosti se šéfováním v nelehké době je tento rozhovor…

Když se předloni v březnu poprvé zavřela divadla, dokázal sis představit, jak se situace vyvine? A jak moc se představa lišila od skutečnosti?
Jak se situace vyvine, jsem si rozhodně představit neuměl. A myslím si, že jsem určitě nebyl sám. A také jsem si neuměl představit, že to bude trvat tak dlouho a těch vln že bude tolik. Když se začalo objevovat na internetu srovnávání s epidemií španělské chřipky, která proběhla před sto lety a trvala dva roky, tak jsem si nepřipouštěl, že by to mohlo být také tak dlouhé. A ani nyní stále nikdo s určitostí neví, co nás všechno ještě čeká. Pandemie, a vše, co s ní souvisí, nastolila tolik celosvětově důležitých otázek a problémů, že si naopak umím dobře představit, že žijeme v období nějaké celoplanetární transformace. V mnoha ohledech, včetně zdravotních, sociálních a environmentálních, dochází nebo by spíše mělo dojít, k celkové změně paradigmatu. A také si umím představit, že tím vším vzniklo, mimo jiné i hodně „materiálu“ pro budoucí literární, dramatická a audiovizuální díla.

Jak vzpomínáš na vývoj událostí v čase a své pocity, které celou tuhle vyšinutou dobu od začátku provázely?
Přiznám se, že přesný sled událostí už mám trochu v mlze. Jsou to opravdu už ty dva roky. Nejprve nastal zákaz hraní pro publikum, později i pro zkoušení. Opatření se stále více a více zpřísňovala až do fáze, kdy se všichni museli zastavit, „ukrýt“ se do svých domovů. Někdo byl s rodinou, někdo sám, někdo mohl být na zahradě, někdo naopak „uvězněn“ v bytě. Nikdo nevěděl, jak moc nebezpečný ten vir je, i když zprávy o tom, co se děje v severní Itálii, byly skutečně alarmující. Jelikož si tím prošel každý člověk v téhle zemi, nemá smysl se o tom více rozepisovat. Nastaly problémy nejen ty „umělecké“, ale především ekonomické.

Dejvické divadlo - Terapie (foto: Hynek Glos)

I když byla divadla pro diváky uzavřená, ve většině se uvnitř postupně začalo zase pracovat a také se začalo přemýšlet o tom, jak divákům zprostředkovat alespoň nějaký zážitek. Náhradní, ale silný. To totiž bylo hodně důležité. Pro všechny. Jak tohle probíhalo v DD?
Důležitá okolnost, která z dnešního pohledu již trochu zaniká, byla, že nebylo vůbec jasné, jak dlouho bude lockdown trvat – jde o dny, týdny, měsíce? A to mělo velký vliv na hledání řešení. (Nehledě na to, že jsme si také uvědomovali, že v dané situaci jsou důležitější věci než hraní divadla.) Prošli jsme si tedy tím přemýšlením také, a například u streamování inscenací jsme několikrát, po zvážení všech pro a proti, od toho ustoupili. Potkávalo se tu mnoho různých hledisek. Nedovedli jsme si představit, že budeme hrát představení určená pro živý kontakt s divákem pro prázdné hlediště. Hrát pro kamery je dosti jiná disciplína a pouhý záznam představení bez hlubších změn a úprav inscenaci spíše poškozuje. Má smysl se do toho pouštět, když jakékoli zkoušení je v tuto dobu tolik problematické? Navíc, v mnoha případech jsou velkým problémem autorská práva; pro užití záznamu v médiích platí jiná, přísnější pravidla a je to také mnohem dražší. Těch plusů a minusů je mnohem více, bylo by to na velkou diskusi. Rozhodli jsme se tedy, že raději zrušená představení v budoucnu nahradíme, tedy alespoň částečně, až bude možné hrát. A to se také pak předloni a v létě o prázdninách stalo, ještě pak více loni.

Ale zkusili jsme se divákům připomenout jinak, víc využít možností audiovizuálních médií. Takhle vznikl například virtuální fotbalový zápas DD versus Bohemians Praha 1905, a pak i několik krátkých spotů, které byly k vidění na našich stránkách a sociálních sítích.

Během covidu jsme také začali spolupracovat s nově vzniklou streamovací platformou Dramox, kam postupně dáváme inscenace, které již nemáme na repertoáru a které by tedy divák (na rozdíl od živého streamování her z aktuálního repertoáru) již neměl možnost jinak vidět. A ukázalo se, že o tuto možnost je velký zájem, stejně jako o celou platformu, což je příjemně překvapivé zjištění. Diváci – uživatelé Dramoxu – hojně využívají příležitost zhlédnout mnoho různých inscenací z mnoha různých divadel, včetně zahraničních. Je to pochopitelně něco jiného než jít do divadla „naživo“, ale má to zase jiné kouzlo.

Dejvické divadlo - Vina? (foto: Hynek Glos)

Za dva pandemické roky nastudovalo Dejvické divadlo tři inscenace. Za jakých podmínek vznikaly?
Nelehkých. Dodržovali jsme hygienická opatření, což bylo mnohdy, velmi jemně řečeno, nepohodlné. Včetně testování, roušek, nařízených karantén či izolací a s tím i spojených nejistot a strachů, ať už o sebe nebo o své blízké. To si asi každý umí představit. Zkoušení se muselo několikrát přerušovat, premiéry odkládat apod. Ale na druhou stranu jsme si mnohdy uvědomovali, že nás ta možnost se při práci potkávat a žít i něčím jiným, než covidem, obohacuje a naplňuje radostí. Najednou to nebylo vůbec samozřejmé, naopak velmi vzácné, že vůbec můžeme společně něco tvořit.

Dejvické divadlo - Každý má svou pravdu (foto: Hynek Glos)

Některá divadla své inscenace premiérovala on-line. Jak to bylo v Dejvicích?
My jsme se rozhodli s premiérami vždy počkat až na situaci, kdy to půjde odehrát naživo pro lidi v sále. Už jsem to říkal i jinde, ale pro nás se potvrdilo, že živé setkání jeviště a hlediště, tedy setkání herců s diváky, živých lidí s živými lidmi, žádný stream plně nenahradí. Vznikly tím sice nové komplikace, a to že se nám nové kusy „nahromadily v šuplíku“ a bohužel je stále problém je i dnes odpremiérovat. Ve dvou případech ze tří se to již povedlo, konkrétně u inscenací Vina? a Terapie. Premiéru hry Každý má svou pravdu jsme už dvakrát museli přeložit, a tak stále na své diváky čeká. Navíc, premiéra je pouze začátek. Inscenace potřebuje alespoň deset patnáct repríz, aby se usadila, naplno se rozžila. Ale my bohužel znovu a stále žijeme v nejistotě, co bude za hodinu, jaká další karanténa nebo izolace na nás znovu dopadne. Učí nás to pokoře před takzvanou vyšší mocí, a také flexibilitě, protože dost často musíme hledat náhradní řešení. Ale je to opravdu už nějak moc dlouhé. Všichni s nadějí vyhlížíme světlo na konci tunelu a doufáme, že tato vlna bude poslední, anebo alespoň, že ta další už nebude takové tsunami.

-----
Dramox je česká streamovací služba, která poskytuje největší výběr českých i zahraničních divadelních představení a umožňuje jejich sledování online. Službu můžete vyzkoušet na 7 dnů zcela zdarma. Funguje na principu předplatného, měsíční předplatné stojí 299 Kč, cena ročního předplatného je 2 990 Kč. Většina prostředků získaných v rámci předplatného jde zpět divadlům, tvůrcům a hercům. Navíc mohou diváci podpořit konkrétní divadlo libovolnou částkou. Dramox nabízí také zvýhodněné předplatné pro školy a studenty včetně materiálů pro práci s viděnými představeními. Dramox je možné sledovat také na televizních a mobilních aplikacích.
.