Rozhovor
Divadlo je místem, kde mám možnost si zodpovídat profesní otazníky
vydáno: 8.11.2022, admin
připraveno ve spolupráci s videoportálem Dramox a Městskými divadly pražskými

V Městských divadlech pražských jste během svého angažmá odehrál celou řadu rolí. Která z nich vás nejvíce zasáhla? A u které z nich Vám nejdéle trvalo přijít jí tzv. na kloub?
Z těch momentálně uváděných, tedy právě teď v roce 2022, jsou pro mě důležité role v inscenacích Yerma, Smrt obchodního cestujícího, Vojna a mír, Andělé v Americe. Z těch, které už nehraji, ale proměnily mi nebo posunuly můj vnitřní svět, to byly rozhodně role v Králi Learovi a v Kdo se bojí Virginie Woolfové. Právě ta poslední jmenovaná mi dala zabrat. Měl jsem pocit, že moje postava je mi svým uvažováním a vystupováním naprosto cizí. Dlouho jsem v sobě hledal moment, kdy jsem ucítil, že mám pevnější půdu pod nohama. Možná proto se někdy říká: „Byl to porod!“ Takové role pak mají uvnitř vás zvláštní místo už navždycky.
MDP má tři scény a každá z nich nabízí divákům trochu jiný typ inscenací. Co to znamená pro herce, když jeden večer hraje ve velkém ABC, další v menším Rokoku a třetí v alternativněji zaměřené Komedii?
Z jistého pohledu tam není v podstatě žádný rozdíl. Maximálně se zkoncentrujete na svůj úkol a vyjdete na jeviště. Když dá Pánbůh, tak v hledišti sedí lidi a pak (když opět dá Pánbůh) může ze setkání všech zúčastněných vzniknout malý zázrak… A je nepodstatné, KDE se tak stane.
V Komedii hrajete například v inscenaci Galapágy, kde máte velké množství textu. Máte recept, jak se tolik textu naučit?
U těžkého textu není žádná jiná cesta než memorovat, memorovat, memorovat, dokud text nemáte víceméně nejen v hlavě (to rozhodně nestačí), ale někde mnohem hlouběji – v podvědomí a v těle. Množství času, které si naučení textu vyžaduje, je někdy překvapivě obrovské. Jen to konstatuju, to k profesi prostě patří. V inscenaci Galapágy je text opravdu náročný a já vděčím několika covidovým přerušením zkušebního procesu za to, že jsem se ho do premiéry stihl naučit.
Máte nějakou vysněnou roli, kterou byste si rád zahrál?
Žádnou konkrétní. Ať už je to způsobeno čímkoli, považuju to spíš za výhodu.
Věnujete se i dabingu a namlouváte audioknihy. Příprava, na kterou z těchto disciplín, je pro vás náročnější?
Náročnější na přípravu jsou bezpochyby audioknihy. S mnoha kolegy jsem se shodl, že načítání audioknih patří k nejnáročnějším hereckým disciplínám vůbec. V dabingu se často nemusíte připravovat dopředu, ale musíte být schopen rychle reagovat na zadání a být co nejvíce kompatibilní s daným hercem a jeho způsobem hraní. Jsou to tedy dost odlišné disciplíny. Nicméně nedávno jsem daboval hlavní roli ve filmu, který šel do kin. V takovém případě je požadován velmi precizní dabing. Takže jsem si vyžádal materiály na přípravu předem. A po pěti šesti hodinách strávených ve studiu bych asi řekl, že v takovém případě se náročnost těchto dvou disciplín sobě dost blíží.
Jste známou tváří z filmu i televize, čím je pro Vás v tomto světě divadlo?
Divadlo mi – v tom lepším případě – dává nějakou kontinuitu v práci. Chtělo by se říct jistotu, ale ta vlastně neexistuje a v divadelním světě to platí obzvlášť. Ale pokud mluvím o „tom lepším případě“, tak divadlo je místem, kam se vracím ze všech dalších profesních „pochůzek“. Kde mám na zkouškách a při představeních v přítomnosti lidí-diváků možnost opakovaně si zodpovídat profesní otazníky, tříbit si a znovu ověřovat už ověřené a zase zpochybněné. Nerad bych, aby to znělo pateticky, ono se to děje často tak hezky mimochodem… Pateticky to zní, když se o tom pak mluví. Nejvyšší čas skončit.
Viktora Dvořáka můžete kromě Městských divadel pražských, kde ztvárňuje řadu rolí, např. v inscenacích Yerma, Smrt obchodního cestujícího, Andělé v Americe, Honzlová, Vojna a mír, vidět také na Dramoxu v inscenacích Čapek a Želary.

V Městských divadlech pražských jste během svého angažmá odehrál celou řadu rolí. Která z nich vás nejvíce zasáhla? A u které z nich Vám nejdéle trvalo přijít jí tzv. na kloub?
Z těch momentálně uváděných, tedy právě teď v roce 2022, jsou pro mě důležité role v inscenacích Yerma, Smrt obchodního cestujícího, Vojna a mír, Andělé v Americe. Z těch, které už nehraji, ale proměnily mi nebo posunuly můj vnitřní svět, to byly rozhodně role v Králi Learovi a v Kdo se bojí Virginie Woolfové. Právě ta poslední jmenovaná mi dala zabrat. Měl jsem pocit, že moje postava je mi svým uvažováním a vystupováním naprosto cizí. Dlouho jsem v sobě hledal moment, kdy jsem ucítil, že mám pevnější půdu pod nohama. Možná proto se někdy říká: „Byl to porod!“ Takové role pak mají uvnitř vás zvláštní místo už navždycky.
MDP má tři scény a každá z nich nabízí divákům trochu jiný typ inscenací. Co to znamená pro herce, když jeden večer hraje ve velkém ABC, další v menším Rokoku a třetí v alternativněji zaměřené Komedii?
Z jistého pohledu tam není v podstatě žádný rozdíl. Maximálně se zkoncentrujete na svůj úkol a vyjdete na jeviště. Když dá Pánbůh, tak v hledišti sedí lidi a pak (když opět dá Pánbůh) může ze setkání všech zúčastněných vzniknout malý zázrak… A je nepodstatné, KDE se tak stane.
Městská divadla pražská - Honzlová (foto: Patrik Borecký)
V Komedii hrajete například v inscenaci Galapágy, kde máte velké množství textu. Máte recept, jak se tolik textu naučit?
U těžkého textu není žádná jiná cesta než memorovat, memorovat, memorovat, dokud text nemáte víceméně nejen v hlavě (to rozhodně nestačí), ale někde mnohem hlouběji – v podvědomí a v těle. Množství času, které si naučení textu vyžaduje, je někdy překvapivě obrovské. Jen to konstatuju, to k profesi prostě patří. V inscenaci Galapágy je text opravdu náročný a já vděčím několika covidovým přerušením zkušebního procesu za to, že jsem se ho do premiéry stihl naučit.
Městská divadla pražská - Galapágy (foto: Patrik Borecký)
Městská divadla pražská - Smrt obchodního cestujícího (foto: Martin Špelda)
Máte nějakou vysněnou roli, kterou byste si rád zahrál?
Žádnou konkrétní. Ať už je to způsobeno čímkoli, považuju to spíš za výhodu.
Věnujete se i dabingu a namlouváte audioknihy. Příprava, na kterou z těchto disciplín, je pro vás náročnější?
Náročnější na přípravu jsou bezpochyby audioknihy. S mnoha kolegy jsem se shodl, že načítání audioknih patří k nejnáročnějším hereckým disciplínám vůbec. V dabingu se často nemusíte připravovat dopředu, ale musíte být schopen rychle reagovat na zadání a být co nejvíce kompatibilní s daným hercem a jeho způsobem hraní. Jsou to tedy dost odlišné disciplíny. Nicméně nedávno jsem daboval hlavní roli ve filmu, který šel do kin. V takovém případě je požadován velmi precizní dabing. Takže jsem si vyžádal materiály na přípravu předem. A po pěti šesti hodinách strávených ve studiu bych asi řekl, že v takovém případě se náročnost těchto dvou disciplín sobě dost blíží.
Městská divadla pražská - Vojna a mír (foto: Martin Špelda)
Jste známou tváří z filmu i televize, čím je pro Vás v tomto světě divadlo?
Divadlo mi – v tom lepším případě – dává nějakou kontinuitu v práci. Chtělo by se říct jistotu, ale ta vlastně neexistuje a v divadelním světě to platí obzvlášť. Ale pokud mluvím o „tom lepším případě“, tak divadlo je místem, kam se vracím ze všech dalších profesních „pochůzek“. Kde mám na zkouškách a při představeních v přítomnosti lidí-diváků možnost opakovaně si zodpovídat profesní otazníky, tříbit si a znovu ověřovat už ověřené a zase zpochybněné. Nerad bych, aby to znělo pateticky, ono se to děje často tak hezky mimochodem… Pateticky to zní, když se o tom pak mluví. Nejvyšší čas skončit.
Viktora Dvořáka můžete kromě Městských divadel pražských, kde ztvárňuje řadu rolí, např. v inscenacích Yerma, Smrt obchodního cestujícího, Andělé v Americe, Honzlová, Vojna a mír, vidět také na Dramoxu v inscenacích Čapek a Želary.
Městská divadla pražská - Yerma (foto: Patrik Borecký)
Další rozhovory
Svým rolím oltáříčky nestavím
(rozhovor s: Bohdana Pavlíková, 3.4.2023)
Miluji, když se lidé baví
(rozhovor s: Barbora Vágnerová, 30.3.2023)
Miškina jsem si zkoušel i v běžném životě
(rozhovor s: Aleš Bílík, 21.3.2023)
Všichni jsme kolečka jednoho velkého stroje
(rozhovor s: Alžběta Stančáková, 17.2.2023)
Nová komedie je nejen o absurditě současného progresivního světa
(rozhovor s: Karel Janák, 28.1.2023)
Richard III. takřka v sukních i společensko-kritický muzikál
(rozhovor s: Jitka Jílková, 24.10.2022)
Mám zdravý herecký nadhled
(rozhovor s: Nina Horáková, 2.9.2022)