Rozhovor

Divadlo je místem, kde mám možnost si zodpovídat profesní otazníky
vydáno: 8.11.2022, admin
připraveno ve spolupráci s videoportálem Dramox a Městskými divadly pražskými


V Městských divadlech pražských jste během svého angažmá odehrál celou řadu rolí. Která z nich vás nejvíce zasáhla? A u které z nich Vám nejdéle trvalo přijít jí tzv. na kloub?
Z těch momentálně uváděných, tedy právě teď v roce 2022, jsou pro mě důležité role v inscenacích Yerma, Smrt obchodního cestujícího, Vojna a mír, Andělé v Americe. Z těch, které už nehraji, ale proměnily mi nebo posunuly můj vnitřní svět, to byly rozhodně role v Králi Learovi a v Kdo se bojí Virginie Woolfové. Právě ta poslední jmenovaná mi dala zabrat. Měl jsem pocit, že moje postava je mi svým uvažováním a vystupováním naprosto cizí. Dlouho jsem v sobě hledal moment, kdy jsem ucítil, že mám pevnější půdu pod nohama. Možná proto se někdy říká: „Byl to porod!“ Takové role pak mají uvnitř vás zvláštní místo už navždycky.

MDP má tři scény a každá z nich nabízí divákům trochu jiný typ inscenací. Co to znamená pro herce, když jeden večer hraje ve velkém ABC, další v menším Rokoku a třetí v alternativněji zaměřené Komedii?
Z jistého pohledu tam není v podstatě žádný rozdíl. Maximálně se zkoncentrujete na svůj úkol a vyjdete na jeviště. Když dá Pánbůh, tak v hledišti sedí lidi a pak (když opět dá Pánbůh) může ze setkání všech zúčastněných vzniknout malý zázrak… A je nepodstatné, KDE se tak stane.

Městská divadla pražská - Honzlová (foto: Patrik Borecký)
Městská divadla pražská - Honzlová (foto: Patrik Borecký)


V Komedii hrajete například v inscenaci Galapágy, kde máte velké množství textu. Máte recept, jak se tolik textu naučit?
U těžkého textu není žádná jiná cesta než memorovat, memorovat, memorovat, dokud text nemáte víceméně nejen v hlavě (to rozhodně nestačí), ale někde mnohem hlouběji – v podvědomí a v těle. Množství času, které si naučení textu vyžaduje, je někdy překvapivě obrovské. Jen to konstatuju, to k profesi prostě patří. V inscenaci Galapágy je text opravdu náročný a já vděčím několika covidovým přerušením zkušebního procesu za to, že jsem se ho do premiéry stihl naučit.

Městská divadla pražská - Galapágy (foto: Patrik Borecký)
Městská divadla pražská - Galapágy (foto: Patrik Borecký)


Městská divadla pražská - Smrt obchodního cestujícího (foto: Martin Špelda)
Městská divadla pražská - Smrt obchodního cestujícího (foto: Martin Špelda)


Máte nějakou vysněnou roli, kterou byste si rád zahrál?
Žádnou konkrétní. Ať už je to způsobeno čímkoli, považuju to spíš za výhodu.

Věnujete se i dabingu a namlouváte audioknihy. Příprava, na kterou z těchto disciplín, je pro vás náročnější?
Náročnější na přípravu jsou bezpochyby audioknihy. S mnoha kolegy jsem se shodl, že načítání audioknih patří k nejnáročnějším hereckým disciplínám vůbec. V dabingu se často nemusíte připravovat dopředu, ale musíte být schopen rychle reagovat na zadání a být co nejvíce kompatibilní s daným hercem a jeho způsobem hraní. Jsou to tedy dost odlišné disciplíny. Nicméně nedávno jsem daboval hlavní roli ve filmu, který šel do kin. V takovém případě je požadován velmi precizní dabing. Takže jsem si vyžádal materiály na přípravu předem. A po pěti šesti hodinách strávených ve studiu bych asi řekl, že v takovém případě se náročnost těchto dvou disciplín sobě dost blíží.

Městská divadla pražská - Vojna a mír (foto: Martin Špelda)
Městská divadla pražská - Vojna a mír (foto: Martin Špelda)


Jste známou tváří z filmu i televize, čím je pro Vás v tomto světě divadlo?
Divadlo mi – v tom lepším případě – dává nějakou kontinuitu v práci. Chtělo by se říct jistotu, ale ta vlastně neexistuje a v divadelním světě to platí obzvlášť. Ale pokud mluvím o „tom lepším případě“, tak divadlo je místem, kam se vracím ze všech dalších profesních „pochůzek“. Kde mám na zkouškách a při představeních v přítomnosti lidí-diváků možnost opakovaně si zodpovídat profesní otazníky, tříbit si a znovu ověřovat už ověřené a zase zpochybněné. Nerad bych, aby to znělo pateticky, ono se to děje často tak hezky mimochodem… Pateticky to zní, když se o tom pak mluví. Nejvyšší čas skončit.

Viktora Dvořáka můžete kromě Městských divadel pražských, kde ztvárňuje řadu rolí, např. v inscenacích Yerma, Smrt obchodního cestujícího, Andělé v Americe, Honzlová, Vojna a mír, vidět také na Dramoxu v inscenacích ČapekŽelary.

Městská divadla pražská - Yerma (foto: Patrik Borecký)
Městská divadla pražská - Yerma (foto: Patrik Borecký)


Další rozhovory

Albeeho mysl je myslí šachového génia
(rozhovor s: Ondřej Zajíc, 21.3.2024)
Nejlepším oceněním je spokojený divák
(rozhovor s: Radka Coufalová, 28.2.2024)
Divadlo je tvůrčí práce, které si moc považuji
(rozhovor s: Viktor Kuzník, 5.12.2023)
Přes třicet let s Betlémem
(rozhovor s: Vladimír Morávek, 4.12.2023)
Nemám žádnou vysněnou roli, nechávám se ráda překvapit
(rozhovor s: Lenka Schreiberová, 1.11.2023)
Německá herečka roku, svět jako donut nebo Sex Pavla Kohouta
(rozhovor s: Jitka Jílková a Petr Štědroň, 28.10.2023)
Divadlo mám velice rád, je to magický prostor
(rozhovor s: Zdeněk Rohlíček, 27.10.2023)