Profil uživatele

Radarrius

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Anežka Kotoučová: 11 % (12)
Michal Novák: 12 % (44)
Helena Grégrová: 13 % (59)
Jan Pařízek: 13 % (56)
Lukáš Holubec: 13 % (21)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

<<  <  1 2 3 4 5
(zadáno: 17.5.2018)
Jakubu Špalkovi a Janovi Potměšilovi se podařilo přesvědčivě zachytit magičnost jednoho z mála stále živých děl našeho národního obrození. Prostými prostředky, včetně promyšlené hry se světlem lamp, lampiček i opakovaně zapalované svíčky prokládaných naprosto tmou, dosahují dramatického ponoru do vybraných příběhů z Kytice. Podtrhávají svým provedením mistrně jejich hororový prvek střídaný s hravostí a fantazií dítěte při využívání hraček a dalších běžných předmětů jako rekvizit.
(zadáno: 14.4.2018)
Skvěle provedení ve formátu bytového divadla ukazující až nečekanou mnohovrstevnatost Havlova textu.
Úžasný výkon Jakuba Špalka. Jeho sládek se s chaotickým přeskakováním posouvá od směšně figurky v očích intelektuála po tragickou postavu, hroutící se pod tíhou bezmoci bezejmenných. Z jeho zoufalství v závěru hry mrazí.
(zadáno: 5.4.2018)
Příjemná komedie plná suchého anglického humoru. Skvělé herecké provedení, nápaditá scénografie, promyšlené režijní vedení. I když dramatizace zdaleka nedosahuje účinku své literární předlohy, stojí za to ji vidět.
(zadáno: 18.3.2018)
Odborné i zábavné knihy Richarda Feynmana mě daly hodně již jako studentovi. O to více jsem ale byl inscenací zklamán. Místo představení hloubky osobnosti geniálního fyzika s renesanční šíři zájmu se jednalo o sled historek (z nichž některé postrádaly původní Feynmanovu pointu) kombinované s matoucím povrchním pohledem na dění v oblasti mikrosvěta. Pokusy o citovost se pak s divákem míjí takřka úplně. Divadelně to zkrátka nefunguje.
(zadáno: 18.2.2018)
Opět jeden režisér, který si myslí, že je geniálnější než Shakespeare.
Vybrání jediné linky, mužské chlípnosti, z mnohovrstevnaté hry se dá ještě přežít. I řvoucí hudba dokreslující nechutnost nás mužů je při tomto úzkém zaměření inscenace pochopitelná. Zdaleka nejhorší ovšem je, že představení vůbec nedrží pohromadě. Nejvíce díky scénám prodlužovaným nad míru únosnosti. A tak se i přes dobré výkony herců hlavních postav brzy dostaví nuda a šeď. Režisér si toho byl nejspíše vědom a tak raději ani neudělal v inscenaci přestávku.
Rozhodně nejhorší představení mého života.
<<  <  1 2 3 4 5