Zaostřeno na ...
Divadlo AHA!: Brundibár

Jakub Stich: Nastal ten správný čas
[26.8.2018]
Jakub Stich si zahraje titulní roli zlého flašinetáře Brundibára ze slavné terezínské dětské opery. Ke hře, která si 23. září odbude ve vysočanském Divadle Gong svoji slavnostní premiéru, nám řekl několik slov. Inscenace vzniká u příležitosti 75. výročí prvního uvedení v terezínském ghettu a připravuje ji režisér Miroslav Pokorný.

Kde se vzal nápad realizovat dětskou operu Brundibár?
Přímo se nabízel. Režisér Miroslav Pokorný mě oslovil s tímto nápadem zhruba před rokem, kdy jsme dávali v našem divadle dohromady finální dramaturgický plán na další sezónu. Měl v Divadle AHA! původně režírovat slavnou inscenaci od Karla Čapka Loupežník, ale když přišel s návrhem realizovat raději unikátní dětskou operu Brundibár, upřednostnili jsme po krátkém rozmýšlení tuto látku. Důvodů bylo víc, ale ten hlavní je 75. výročí prvního nastudování ve specifických podmínkách koncentračního tábora Terezín.

Brundibár má vcelku jednoduchý a přímočarý děj, ideální pro menší děti, hra je však zajímavá i pro ostatní, a to tragickými okolnostmi svého vzniku a uvedení. Můžeš prozradit něco z historie díla?
Pražský židovský skladatel Hans Krása napsal Brundibára na libreto Adolfa Hoffmeistera už v roce 1938. Smutné proslulosti se jí ale dostalo až v Terezíně, kde měla 23. září 1943 premiéru. S malými židovskými vězni ji po deportaci do tábora nastudoval sám její skladatel a v této přestupní stanici do táborů smrti byla nakonec provedena více než padesátkrát. Její uvádění skončilo až se smutným koncem malých zpěváků. Je důležité si uvědomit, že malým hercům divadlo pomáhalo překonávat těžkosti a úzkosti života. V Terezíně znal Brundibára každý a všechny děti uměly zpívat jeho melodie. Většinou je provázely i na jejich poslední cestě do vyhlazovacích táborů. Příběh opery byl pro terezínské zpěváčky více než symbolický. Dvě chudé děti bojují proti zlu dospělých. Sourozenci Aninka a Pepíček mají nemocnou maminku a pan doktor jim doporučí mléko. Ale kde na něj vzít? Pokusí se tedy napodobit flašinetáře Brundibára, který je však vyhání. Děti se nakonec spojí se zvířátky a nad Brundibárem vyhrají.

Jak jste pojali téma války? Podat tak závažnou věc malým dětem asi nebylo jednoduché... Nemusí se rodiče bát vzít na Brundibára své potomky?
Svou operu Brundibár nastudoval skladatel Hans Krása v terezínském židovském ghettu záměrně s tam internovanými dětmi, okolo dětí se celá točí a i díky jednoduchému přímočarému příběhu nebyl a není problém dětem tuto "dětskou operu" ukazovat a hrát. Naší hlavní myšlenkou od počátku bylo, že malí diváci, jimž je hra určena, by si měli vychutnat příběh o souboji dobra se zlem plný krásných melodií, aniž by jim bylo potřeba jakkoliv zdůrazňovat pozadí a historii vzniku. To je pouze takový bonus, například pro učitele základních škol, kteří mohou, ale nemusí s dětmi po zhlédnutí zavést hovor směrem k válce, minulosti, kdy nebylo běžné mít co jíst a kde spát, kdy měly děti i jejich rodiče závažnější životní problémy, než jaké známe dnes. Ale jak říkám, nikomu hovor na toto téma nevnucujeme, necháváme to otevřené aktivitě ze strany učitelů. Abychom ale přece jen nějak inscenaci uvedli (a to i kvůli veřejnosti, jelikož na naše inscenace chodí se svými dětmi rodiče a prarodiče), zazní na samém počátku divadelního představení z amplionu rozhovor dědečka s vnučkou, která se ptá, jak se žilo dřív. To nám přišlo jako takové lehké vysvětlení vhodné. Určitě se tedy ani učitelé, ani rodiče nemusí bát, že budeme jejich děti strašit hrůzami koncentračních táborů a válek.

Pamatuješ si ještě, co sis ty jako dítě o válce myslel a jak jsi ji vnímal?
No, já si vybavuju snad jako první válečný konflikt, který jsem jako dítě vnímal, asi první válku v Perském zálivu. Bush starší versus Saddám Husajn. Ale moc rozumu jsem z toho tehdy neměl. Historie mě začala zajímat až o něco později. Ale o to víc. Je to jeden z mých koníčků.

Dotýká se nějak Brundibár dlouhodobějšího projektu Divadla AHA! Se zábavou za vzděláním?
Určitě se potkává s nedávným rozšířením projektu Gong dětem, který Divadlo AHA! již téměř dvacet let realizuje, a ano, máš pravdu, dalo by se říci, že podprojekt Se zábavou za vzděláním by se mohl týkat i dětské opery Brundibár. A to ve vztahu k dějepisu. Dokážu si představit, že by na tohle dílo mohl vzít učitel dějepisu své žáky (a to i druhých stupňů), aby měli praktický pohled na to, jak inscenace vlastně vypadala (držíme se věrně předlohy) a o čem pojednává.

Flašinetář Brundibár je veskrze zlá a chamtivá postava. Hrál jsi někdy už takového záporáka?
Předně musím říci, že to je opravdu náhoda, že titulní postavu hraju zrovna já, ředitel divadla, které hru nastudovalo. Nijak jsem se o tuto roli neucházel, ale byl jsem prostě typově nejpřesnější, takže už od začátku bylo jasné, že chamtivý flašinetář bude v mém podání. Vypadám oproti ostatním kolegům na jevišti trochu starší, takže na mě často připadají role záporných hrdinů staršího věku, ať už legendární Mažňák v Záhadě hlavolamu, nebo starosta v Kubulovi a Kubovi Kubikulovi. Je mi to už holt tak nějak souzeno. Prince si asi jen tak nezahraju... Jsou to často unylé, uvzdychané postavy. To by mě nebavilo. Zato vystihnout ty drobné nuance záporáka, zjistit motivaci, proč uvažuje, jak uvažuje, nehrát ho jen povrchově, to jsou pro mě lepší výzvy.

Brundibárem se s Divadlem AHA! loučí na režisérské stoličce Miroslav Pokorný. Můžeš prozradit, co ti spolupráce s ním dala a jaká z jeho her se tobě osobně nejvíc líbila?
Ano, je to tak, jedna dlouhá etapa našeho divadla se definitivně uzavřela. Myslím, že nastal ten správný čas. Spoluzakladatel, dlouholetý ředitel a kmenový režisér Divadla AHA! u nás na konci minulé sezóny skončil. Šlo to postupně. Od září 2012 jsem byl místo něj zvolen správní radou do čela našeho divadla já. Od začátku jsem veřejně říkal, že můj program, jestli to tak mohu nazvat, je takový, aby se naše divadlo, v němž do té doby měl režisér Miroslav Pokorný většinu repertoáru ve své režii, otevřelo i ostatním tvůrcům, zajímavým režisérům, scénografům, výtvarníkům, ale i hercům. Ať je naše žánrová nabídka v rámci projektu Gong dětem co nejpestřejší a aby ti, kterým Pokorného expresivní režijní styl nevyhovoval, měli šanci zajít si na jiným stylem zpracovanou divadelní inscenaci pro děti či mládež. To podle mého názoru do té doby chybělo. Mělo to svou logiku, Miroslav Pokorný byl hlavní postavou Divadla AHA!, dával mu tvář a po všech stránkách ho zaštiťoval. Ale bylo to pro něj na druhé straně dost psychicky vyčerpávající. I proto se po letech rozhodl postupně odejít do ústraní a přenechat divadlo další generaci, která prošla jeho rukama. Tu představuji já a mí vrstevníci z našeho souboru - Mazal, Klučka, Hadraba, Nohýnek a další. Z her, které Miroslav Pokorný režíroval, jsem měl asi nejraději Lakomce s výborným Jarmilem Škvrnou v hlavní roli, nebo ještě z amatérských dob Mučednictví Petera Oheye od Sławomira Mrożka. Jinak mě osobně spolupráce s panem Pokorným jakožto režisérem určitě obohatila, znám se s ním již od svých 14 let, kdy jsem k němu přišel do hereckého kurzu, který tenkrát vedl pod OKD GONG. Po letech nás náhoda zase svedla dohromady a nikdy by mě tedy nenapadlo, že to budu zrovna já, kdo po něm divadlo bude jednou přebírat.

Jaký je to pocit?
Zvláštní. Ale teď tu tíhu nesu na ramenou já a budu se ze všech sil snažit Divadlo AHA! dále rozvíjet, protože jsme opravdu jedním z mála profesionálních divadelních souborů, které se na takové úrovni specializují na děti a mládež od 3 do 18 let, se zvláštním zaměřením na pubescenty. Podobných divadel bys po celé republice spočítal na prstech jedné ruky. A pozor! Na rozdíl od nich, my jsme soukromá společnost, nejsme placeni z rozpočtu měst či státu, pouze dostáváme každoročně kulturní grant od Magistrátu hlavního města Prahy, ale ten je bohužel i po téměř dvaceti letech úspěšného fungování velice střídmý, což si stále nedovedu vysvětlit. A pak nám pomáhá naše domovská scéna, čili Divadlo Gong, potažmo městská část Praha 9, díky nimž můžeme za výhodných podmínek v jejich prostorách fungovat a tvořit.

Mohl bys na závěr krátce shrnout, proč jít na Brundibára?
Určitě mohu a chci všechny, ať už velké či malé diváky, pozvat na slavnostní premiéru v neděli 23. září od 15 hodin v Divadle Gong, protože si myslím, že by každý z nás měl vědět, co znamená výraz dětská opera a kdo to je Brundibár. V současné době jich kolem sebe máme víc než dost. A jak je poznáte? To právě pochopíte, až naše představení navštívíte!

...s využitím materiálu Divadla Gong...