Rozhovor

Francouzská hra Lady Oskar, jíž uvede pražské Divadlo Kalich v české premiéře 1. listopadu, pochází z roku 2011, ale její historie je mnohem delší. Jedná se totiž o moderní verzi slavné komedie Oskar, jednoho ze skvostů ve filmografii Louise de Funèse. Hlavní role tentokrát dává velkou komediální příležitost herečce. Tu v Divadle Kalich využila Jana Paulová, která inscenaci zároveň režíruje.

Předlohou pro komedii Lady Oskar je původní divadelní hra Oskar (Oscar) francouzského dramatika a herce Clauda Magniera, která měla premiéru v roce 1958 v pařížském théâtre de l'Athénée. První rok v této inscenaci hrál i Jean-Paul Belmondo, ale skutečný průlom pro ni znamenal až rok 1961 a příchod Louise de Funèse do hlavní role podnikatele Bertranda Barniera. Dnes už kultovní filmová verze vstoupila do kin v roce 1967 a jen ve Francii ji navštívilo přes 6 miliónů diváků. Oskar Louise de Funèse definitivně proslavil. V roce 1991 natočil Hollywood remake se Sylvesterem Stallonem.

Konečně v roce 2011 se v pařížském Renaissance Theatre poprvé představila Lady Oskar, moderní verze původní hry přenesená do současnosti a přepsaná pro herečku v hlavní roli, jíž v premiérovém uvedení byla Amanda Lear. Po podnikateli Bertrandovi tedy nyní přichází Clara Barnier, stejně rázná podnikatelka, matka, šéfová i manželka, kterou nic na světě nezlomí… kromě její vlastní rodiny!

foto: archiv Divadla Kalich

Česká premiéra Lady Oskar je jedním z prvních uvedení této hry mimo domovskou Francii, a to po Polsku, Švýcarsku a Belgii. Pro Janu Paulovou je jubilejní desátou premiérou na jevišti jejího domovského Divadla Kalich a zároveň režijním debutem. Do dalších rolí obsadila Ladislava Hampla, Davida Suchařípu, Jana Kříže, který je také autorem scény, Denisu Pfauserovou / Leontinu Hromádkovou, Vendulu Fialovou, Barboru Vyskočilovou / Marii Křížovou.

ROZHOVOR S JANOU PAULOVOU

Jaké výhody a jaká úskalí pro vás má titul, jehož filmovou podobu publikum zná důvěrně z kin či televize?
Určitě se pro něj diváci snadněji rozhodnou, vědí bez dlouhého vysvětlování, co asi od návštěvy divadla čekat. Na druhou stranu je takhle známá předloha a navíc tak moc úspěšná, jako byl film s Louisem de Funèsem, který prostě nemá chybu, samozřejmě velký závazek. Na začátku zkoušení jsem ho v sobě řešila možná až příliš, ale s přibývajícími zkouškami mě svíral čím dál tím míň, až jsem se od něj osvobodila úplně. Dneska už se pro mě příběh té hry týká úplně jiných lidí. Naštěstí mám jako žena výhodu, že nikoho z diváků nenapadne očekávat, že bych hrála jako Louise de Funès.

Lady Oskar je vaším režijním debutem. Jak dlouho jste spěla k rozhodnutí inscenaci také režírovat?
Vzhledem k tomu, že jsem skoro do všech našich inscenací v Divadle Kalich více či méně režijně vstupovala, nebylo to, myslím, pro většinu mých kolegů, kteří se mnou již dříve hráli, takové překvapení. Vysnila jsem si ideální tým spolupracovníků a čekala na jejich reakce, zda se mnou do toho půjdou. První byla autorka kostýmů Samiha Maleh a její bezprostřední nadšená reakce mě hodně povzbudila. A jak jsem tak ty úžasné kolegy postupně oslovovala dál, nikdo mi to nehodil na hlavu a kupodivu se tomu ani nikdo, alespoň přede mnou, nedivil.

foto: archiv Divadla Kalich

Vytanula vám během zkoušek na mysli věta od některého z režisérů, s nimiž jste spolupracovala?
Přímo z minulých inscenací ani ne, ale můj kamarád Petr Rychlý, který sám má s divadelní režií zkušenost, mi na začátku napsal esemesku: Důvěřuj energii lidí, které sis vybrala, a nestresuj se výsledkem. Přiznám se vám, že jsem si tuhle větu skoro každé ráno opakovala a důsledně se jí držela.

Jaký je podle vás základní předpoklad k tomu, aby si herec osvojil komedii jako žánr?
Člověk musí mít nad sebou i nad životem nadhled. Nikdo, kdo se bere vážně, nemůže podle mého názoru komedii dělat. Zároveň se ale komedie musí hrát snad ještě vážněji než drama. Všechny ty absurdní situace, do nichž se hrdinové komedií dostávají, jsou nejvtipnější, když jsou zahrané co nejpravdivěji, jen bez psychologické zátěže. Já se směju myšlení postav a tomu, jak zdánlivě banální situace řeší mnohdy komplikovaně. Čemuž se ostatně směju i v životě. A často sama sobě.

Máte Claru Barnier ráda?
Bažení po penězích tedy zrovna neodpovídá mé životní filozofii, ale ta postava mě baví, jinak bych ji ani nemohla hrát. Umožňuje mi vypořádat se skrze humor s ne zrovna obdivuhodnými, ale zato velmi rozšířenými lidskými vlastnostmi. Ta hra je vzdálenou parafrází Moliérova Lakomce, Clara je chvilkami trochu Harpagon v sukních, ovšem její ohromný majetek jí nespadl do klína zázrakem nebo nějakým podvodem, ona si všechno sama těžce vydělala a nechce se o něj nechat připravit. A tady právě jsou ta nestandardní řešení jednotlivých situací z mého pohledu velmi vtipná.

foto: archiv Divadla Kalich

Hru Lady Oskar přeložila vaše dcera Anežka Svobodová, hudbu pro inscenaci složil váš manžel Milan Svoboda. Je spolupráce v rodinném kruhu v něčem specifická?
Je jako náruč, do které se můžete kdykoli schoulit. Dovolíme si říkat navzájem věci bez obalu, i ty nelichotivé pojmenovat na rovinu a zároveň s láskou. S Anežkou jsme Lady Oskar pro nás objevily, Anežka se pustila do překladu a pak jsme probíraly každou větu. S Milanem jsme se zase zavřeli doma do studia, mohla jsem být bezprostředně u toho, když se rodila hudba pro naši hru, vybírali jsme spolu mezi desítkami ruchů a zvuků… Byla to krásná práce.

Vnímáte herecký tým Lady Oskar v jistém smyslu taky jako rodinu?
Jsem vážně nadšená, jak funguje. Přitom jsem dala dohromady lidi z různých hereckých oborů: od Báry Vyskočilové, která je vystudovaná loutkoherečka, až po muzikálovou hvězdu Honzu Kříže. Už chápu, že se režiséři do svých herců zamilují, protože já se do těch svých zamilovala taky. Těšilo mě, jak brali mé připomínky, a zároveň mě bavily nápady, které mi nabízeli. Byly to krásné dva měsíce mezi talentovanými lidmi, kteří do téhle společné práce šli srdcem. Moc si přeju, aby měli tohle představení rádi, vždycky se na něj těšili a aby si užívali každou reprízu. Jsem přesvědčená, že pak si ji budou užívat i diváci.

foto: archiv Divadla Kalich

Jak jste vlastně dávala herecké obsazení Lady Oskar dohromady?
Báru, Denisu i Marušku jsme pozvali na casting a všechny rovnou odcházely s nabídkou role, protože u nich nebylo o čem přemýšlet. Leontinku mi doporučila Veronika Žilková jako talentovanou studentku z jejího ročníku na konzervatoři. Ve dveřích se objevilo rozzářené stvoření s úsměvem od ucha k uchu a já věděla, že bude ta pravá. Honza je nejvšestrannější kumštýř, jakého znám. Čekali jsme na něj, až mu skončí angažmá v německém muzikálu Ples upírů, a já byla šťastná, že se ujal taky scénografie, jíž vystudoval. Vymyslel nám krásnou scénu. Vendulka pro mě byla od začátku jasná volba, chtěla jsem s ní zkoušet jinou hru, která se odložila, a tak když jsem viděla, že je v Lady Oskar pro ni role, hned jsem jí volala. A v neposlední řadě s Davidem a Láďou už jsem se setkala v jiných inscenacích a vím, jak moc se o ně mohu opřít nejen herecky, ale i lidsky. Nesmírně si vážím, jak k tomu celému přistupovali a jak silnou podporu jsem od nich cítila.

...s využitím materiálu Divadla Kalich (připravil Jaroslav Panenka)...